K Dominiku Ferimu kolega Ondřej Štindl včera řekl vše, co bylo třeba a jak to bylo třeba. Hlavně v politickém kontextu. Pojmy jako presumpce neviny jsou tu celkem mimo. Ty by mohly přijít na řadu až v trestněprávním kontextu a tam ještě nejsme a není jisté, jestli tam budeme. Jsme v politice a před volbami. A když někdo v politice dělá něco, co se dostatečnému počtu lidí nelíbí, neexistuje odvolací instance.
Minulý týden se na facebookovém účtu předsedy ODS Petra Fialy objevila tato slova: „Green Deal je realita. Nemá už smysl spekulovat nad tím, jak by to mohlo být jinak. Teď musíme využít příležitost, jak investicemi do udržitelného rozvoje, obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodářství modernizovat českou ekonomiku a zvýšit kvalitu života.“
Jsou odstřižení od světa, nemají jiný zdroj informací než odborářský tisk. Mnoho obrazů, na nichž by oko spočinulo s chutí, se v něm nenajde, krása tak chybí. Jen občas, když svou politiku na stránkách vysvětluje sličná ministryně.
Mladá rodina žije a pracuje v Praze. Chce si pořídit vlastní bydlení. V hlavním městě je to pro ni nedosažitelné. Zkouší najít domek, něco do padesáti kilometrů od hlavní města. Denně visí na realitních serverech. Naposledy najde něco v dezolátním stavu, ale se zahradou v Benátkách nad Jizerou. Hned jak inzerát objeví, ozvou se realitnímu makléři. Inzerát totiž po dvou dnech mizí z nabídky, protože o něj projevilo zájem přes sto lidí. Nemá smysl, aby byl nabízen déle.
Dneškem nastává další etapa vládního rozvolňování. Otevírají hotely a penziony, končí rotační výuka a otevřít mohou vedle středních i vysoké školy (bohužel teprve těsně před koncem semestru). Dobrá zpráva je i to, že se vláda rozhodla považovat za imunizované už lidi, jimž uplyne 21 dní po první vakcíně, což je pokrok oproti dosud platným 14 dnům po druhé dávce. Současně ale vláda výstup na svobodu nadále podmiňuje vakcínou nebo negativním testem. Dnes dokonce jedná o omezení PCR testů,
Když se v březnu pirátská poslankyně Olga Richterová u soudu rozbrečela, posunula nás tím mezi vyspělé země. Můžeme to prohlásit na základě studie dvou holandských a jednoho jihoafrického vědce, která vyšla v časopise Cross-Cultural Research. Jmenuje se Kultura a brečení: Výskyt a genderové rozdíly. Autoři porovnávali údaje (založené na samoreportování) z 37 zemí. Pokud byste vyšli z jednoduchého předpokladu, že k pláči mají víc příležitostí lidé v zemích, kde je život těžší, mýlili byste se.
Nejvyšší správní soud ruší jedno vládní rozhodnutí o zavírání obchodů a služeb za druhým. Ve čtvrtek prohlásil za protizákonné zavření večerek, v pátek restaurací. Argument je pořád stejný. Pandemický zákon, podle něhož v této chvíli kabinet schvaluje covidové restrikce, nedovoluje zavřít plošně školy, obchody, restaurace, služby. Dá se omezit jejich provoz, ale nesmí se zakázat, aby fungovaly. Soudci vládě dokola vysvětlují rozdíl mezi „omezením“ a „zákazem“.
Se značnou intenzitou se tuzemští uživatelé sociálních sítí zapojili do „kelímkového diskurzu“. Tématem byla pietní akce na Pražském hradě, připomínka obětí covidu. Na hradních nádvořích hořelo na jejich památku třicet tisíc svíček. Reakce na tenhle způsob připomínání zesnulých byla ovšem, mírně řečeno, nejednoznačná. Část uživatelů v tom viděla snahu trumfnout pietu Milionu chvilek pro demokracii na Staroměstském náměstí. Podobnost akcí je ale jen povrchní.
Když narazíte v angloamerickém kulturním prostoru na nějaký zajímavý hlas, můžete se sázet, jak dlouho to bude trvat, než bude takzvaně zrušen. Vůbec není podmínkou, aby působil v nějakém ožehavém sektoru. Nemusí se specializovat na genetiku, gender, antisemitismus, zločinnost, postmoderní filozofii, náboženství ani žádný jiný úsek frontové linie, na níž se dnes střet odehrává.
Bývalý kolega autorky tohoto textu, komentátor a justiční novinář Tomáš Němeček před lety zvažoval, že by napsal knihu o Miroslavu Kalouskovi. Byla to doba, kdy tohoto velmi výrazného politika byla každý den plná média i politické kuloáry. Jeho bonmotů, vtípků, útoků, taktických hrátek. Zážitky s Kalouskem dokázaly spolehlivě pobavit na večírku. Po přemýšlení ale Němeček došel k závěru, že politický životopis Miroslava Kalouska nemá cenu psát. Byl by prázdný.
Náš souboj s čínským virem vedl před rokem Roman Prymula, dnes na ústup viru dohlíží Petr Arenberger. Prvně jmenovaný nebyl před rokem formálně ministr zdravotnictví, pouze náměstek, ale fakticky určil politiku státu. On to byl, kdo udal tón boje s nákazou (plošné bombardování). Ministr Arenberger dnes podobně tvoří hlavní překážku snahám z mnoha segmentů společnosti, dokonce i jednotlivých ministerstev, o rychlý návrat k normálu.
Třísté výročí blahořečení Jana Nepomuckého se do zdejší veřejné debaty zapsalo především sporem o přelet stíhaček nad pražským Karlovým mostem. Jeden si může myslet svoje o politice pražského arcibiskupa Dominika Duky a jeho provazování zájmů „trůnu a oltáře“, a stejně mu to „vítězství“, které na sváteční den zajistilo nebe bez gripenů, může připadat značně malicherné. Ke sváteční příležitosti si připravil projev také prezident Miloš Zeman.
Za těch pár roků, co nakukuju na sociální sítě, jsem pochopil jednu věc. Neexistuje hustěji osázené a brizantnější výbušninou nadupané minové pole než jakákoli debata, která se třeba jenom okrajově týká... porodů. Pokusím se proto v následujících řádcích vystupovat se zdrženlivostí přiměřenou tomuto poznání. K porodu došlo v domácnosti moderátorky a zpěvačky Emmy Smetany, známé to osobnosti nadané mnoha talenty, mezi nimi i vzácnou schopností nepropásnout příležitost pochválit se.
