Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Pražané mohli v uplynulých dnech v ulicích svého města pozorovat dvě společenská hnutí, v nichž se o slovo hlásí zástupci mladších ročníků. Pátky pro budoucnost (Fridays for Future) inspirované šestnáctiletou Švédkou Gretou Thunbergovou ovládají i v České republice studenti středních škol. Pak je tu skupina pražských vysokoškoláků, kteří svolávají demonstrace proti Andreji Babišovi a jeho nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové.
Ze sociální demokracie, nejstarší politické strany u nás, se stává cizím i vlastním přičiněním rohožka, o kterou si lze beztrestně pucovat boty.
Volby do Evropského parlamentu nemají jednoznačný výsledek a analytici po celém kontinentu se při hledání jejich výkladu museli docela namáhat. Ale v jednom ohledu si tyto volby určitě zaslouží přídavné jméno „historické“. Ještě nikdy za uplynulých čtyřicet let nevytvářel unijní establishment během kampaně tak apokalyptickou náladu jako letos.
Téměř před každými volbami se zdůrazňuje, jak budou důležité a přelomové. Výjimkou nejsou pochopitelně ani letošní volby do Evropského parlamentu. Zatím je na nich historicky zlomové to, co už se stalo v přípravě na kampaň: opevňovací práce před náporem tzv. populistů. Facebook zřídil ve své evropské centrále v Dublinu speciální centrum pro boj s dezinformacemi a populistickými kampaněmi; na to, jak se tento boj Facebooku daří, dohlíží v centrále od ledna úřednický výsadek francouzského prezidenta.
Předseda vlády Andrej Babiš se snaží získat spojence pro své tvrzení, že si lze v České republice objednat trestní stíhání. Premiér se usilovně opírá o údajnou analýzu nové ministryně spravedlnosti Marie Benešové, podle které je takové trestní stíhání na objednávku možné. Babiš nyní uvádí, že nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman připustil, že se takový případ v minulosti stal. Šéf žalobců Zeman to však pro Echo24 odmítl s tím, že dokument vypracovaný Marií Benešovou neviděl a tudíž nemohl ani nic přiznat.
Může být konzument médií dlouhých osm let krmen čímsi, co při bližším pohledu jako krmivo neobstojí – a vůbec si toho nevšimnout? To je otázka, kterou v takovém konzumentovi snad vyvolá zpráva z minulého pátku o tom, že obžalovaní v případu předražených jízdenek pro Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP) jsou nevinní. V kauze jde o podezření, že DPP se ještě v éře Pavla Béma (ODS) na magistrátu nechal navézt do smlouvy s výrobcem a prodejcem jízdenek, z níž měla prospěch známá býčí šíje Ivo Rittig.
Jev, kterému se říká ošklivým novotvarem deplatforming, je přísně vzato starý už asi 40 let, ale teprve poslední roky dělá slušnou kariéru v anglosaském světě, odkud se zpožděním dorazil i do kontinentální Evropy. Je to systematická snaha nějaké organizované skupinky (většinou nepočetné) znemožnit veřejné vystupování lidem opačných názorů. Odepření platformy se dělá ve dvou skupenstvích, jednak na sociálních sítích, kde se aktivistům v rostoucí míře daří přesvědčovat Facebook, Twitter, Instagram a další platformy, aby paličům nové doby rušily účty, jednak postaru, na veřejnosti, tedy když chce nějaká osoba šířit svoje názory fyzickým vystoupením, taky postaru.
Minulý týden začal v pondělí velkou demonstrací na Staroměstském náměstí v Praze proti eventuálním zásahům vlády s trestně stíhaným premiérem vůči soudům a soustavě státních zástupců. Skončil v pátek spekulací deníku MF DNES z tiskové divize Agrofertu o tom, že nová Babišova ministryně spravedlnosti Marie Benešová už má vybrané náhradníky na místo nejvyššího státního zástupce. Jak moc je to s českou justicí vážné a nakolik je odolná tlakům – otázky pro jejího doyena Josefa Baxu.
Na fotografiích z velkých demonstrací za nezávislost české justice jsou nejjímavější ty velké vlajky Evropské unie: vždycky se aspoň jedna nebo dvě objeví. Jako by část demonstrantů věřila, že nás před oligarchou zachrání EU, tento stroj na dotace a tzv. zelenou politiku, kvůli jejichž zachování Andrej Babiš přiznaně vstoupil do politiky (podpora biopaliv).
Asi před půl rokem se na českém internetu dočkala posměchu Zuzana Majerová-Zahradníková, tehdy ještě poslankyně ODS, když o brexitu v novinovém rozhovoru prohlásila, že na celém tom zdlouhavém procesu „není vůbec nic složitého. To zvládneme jednou větičkou. Komplikace z toho dělají jen soudruzi v Bruselu“. Měl to být důkaz prostoduchosti zrzky z Hané, která nedohlédne za svého kraje, už v Praze má orientační potíže, a přesto populistka jedna komentuje dění ve světě. Kupodivu tento hanácký pohled na dění ve Velké Británii sdílí řada primitivů i ve Velké Británii.
Úrovně Zdeňka Nejedlého dosáhla skupina asi 200 českých aktivistů, která v neděli na shromáždění v Praze vyzvala magistrát hlavního města, aby bezodkladně vyhlásil stav klimatické nouze. Nejedlý podle dobového vtipu z padesátých let otevíral v Praze deštník, když v Moskvě pršelo. Nedělní demonstranti v Praze, ale už čtvrt roku před nimi i šéfové 80 pražských kulturních institucí, od Národní galerie po AVU (ZDE), opičím způsobem napodobují panikářské hnutí, které se v posledních měsících objevilo v západní Evropě.
Ale oněch bezprostředně ohrožených druhů není jeden milion, podle poslední, čtyři roky staré zprávy Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN) je jich pět tisíc.
Před pár dny rozčeřil vodu poslanec Mikuláš Ferjenčík, když zpochybnil smysluplnost závazku členských států NATO vynakládat na obranu aspoň dvě procenta HDP ročně. Za ty peníze by podle Ferjenčíka šlo například zvýšit platy učitelů o 20 tisíc korun měsíčně. Proti byl premiér, pravicová opozice, podle zákulisních zpráv kritikovi vyčinili poslanci i kolegové v Pirátské straně. Ta má dnes totiž zřejmě „pravicovější“ voliče, než jaká je sama
Letos uplynulo sto let od pařížské mírové konference, kde se zrodila Evropa v hranicích, jaké víceméně známe dnes. Platí to především pro střed, východ a jihovýchod Evropy. Čtyři velké dynastické říše – německá, habsburská, ruská a osmanská – byly nahrazeny řadou menších národních států.
Na 29. dubna, den před jmenováním Marie Benešové novou ministryní spravedlnosti, svolává občanská skupina Milion chvilek pro demokracii do Prahy velkou demonstraci. Jejím cílem bude ochrana nezávislosti české justice. Jak známo, panují důvody k obavám. Den poté, co policie oznámila, že v případu Čapí hnízdo navrhuje podat obžalobu na premiéra Andreje Babiše a další obviněné včetně jeho ženy Moniky, musel oznámit rezignaci dosavadní ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.
V české sněmovně byl podán návrh na změnu ústavy, který by upřesnil pojem manželství jako svazek muže a ženy. Navrhovatelé (Marek Výborný, Marek Benda a další) k návrhu spolu s Aliancí pro rodinu organizovali ve sněmovně konferenci. Její hvězdou byla Ludovine de la Rochère, předsedkyně francouzského hnutí La Manif pour Tous. Toto hnutí dokázalo v Paříži a dalších francouzských městech na protest proti zákonu o manželství pro homosexuální páry a jejich právu adoptovat děti dostat do ulic statisíce až miliony lidí. I když zablokovat přijetí zákona se tehdy nepodařilo, pro de la Rochère válka s pokrokáři neskončila.
Andrej Babiš se svým menším koaličním partnerem v pondělí doslova vydrbal a sektorová daň je pořád stejně vzdálená jako předtím.
Pondělní demonstrace kojících matek v pobočkách Raiffeisenbank nedopadla nijak velkolepě, aspoň pokud úspěch měříme počtem účastnic – zhruba deset matek a deset kojenců. Tento protest vznikl na protest proti incidentu, kdy z pobočky na Václavském náměstí vykázala ochranka kojící matku a prý ji obvinila z exhibování. Zpráva o incidentu se dostala na Facebook, případu se ujala Laktační liga (autor přiznává, že o lize dosud nevěděl), poslala stížnost bance, která se matce obratem omluvila.
Pokusy zatáhnout lidi pod osmnáct do politiky patří dnes k představě jakéhosi obecného pokroku a je pravděpodobné, že ani u nás to jedním Rakušanovým proslovem neskončí.
Je to trochu jako narozeniny nezvedeného dítěte, s nímž se na veřejnosti nechlubíme. Před pěti lety převzali na Ukrajině moc tzv. prozápadní politici, známí pod šifrou Majdan. Ale žádné bilance toho, co se s touto strategicky významnou a velkou zemí na východní hranici EU za těch pět let stalo, se nevyskytují. Skutečnost, že po prvním kole prezidentských voleb vede nad dosavadním, „majdanovským“ prezidentem televizní komik Volodymyr Zelenskyj.
Plán je čistý socialismus: domy v majetku firem, které vlastní víc než 3000 bytů, budou zespolečenštěny. Podle iniciátorů by se tak Berlín mohl levně dostat až ke 250 tisícům bytů.
Pořád ještě alespoň zčásti platí, že Piráti jsou nepopsaný list. Strana sama sebe označuje za liberální střed a v různých polohách liberální jistě je. Boj za digitalizaci státní správy, který vede spolu s ODS a dalšími, povede k umenšení byrokracie, a tím pádem většímu množství volného času a svobody. Totéž je boj proti EET a kontrolním hlášením. Někdo dokonce může za rozšíření svobody považovat legalizaci marihuany.
Minulý pátek bylo naplněno volání po nových tvářích v politice z nečekaného směru – KDU-ČSL má nového předsedu, v souboji s dlouholetým pretendentem Marianem Jurečkou vyhrál jasným poměrem (257 : 124) Marek Výborný. Nejcitovanější větou z kandidátského projevu Výborného se stala tato slova: „Vstoupili jsme do vlády s koaličním partnerem, kterému jsme pomáhali s dotacemi biopaliv, mlčeli k jeho zasahování do médií, tolerovali jsme jeho dotační podvod a nakonec spolkli i daňový fígl s dluhopisy.“
Grónské ledovce jsou pro teorii o člověkem zaviněném globálním oteplování něco jako osvědčené křoví. Do Grónska letěla v roce 2007 německá kancléřka Angela Merkelová, aby mohly vzniknout fotografie političky v outdoorové bundě s tajícím ledovcem v pozadí. A skutečně se na tomto ostrově, přilípnutém k Severní Americe, dal úbytek ledovců pozorovat jako v nějakém časosběrném dokumentu.
Nic nevzbudilo na české pravici v posledních letech tolik emocí jako vyloučení Václava Klause juniora z ODS. V celé záležitosti nejde jen o osobní sympatie a antipatie, ale i o to, kam má směřovat česká pravice do budoucna. Nic nevzbudilo na české pravici v posledních letech tolik emocí jako vyloučení Václava Klause juniora z ODS. V celé záležitosti nejde jen o osobní sympatie a antipatie, ale i o to, kam má směřovat česká pravice do budoucna.
Vždycky když někdo o Pirátech řekne, že jsou to noví komunisté nebo neomarxisté, koleduje si, že bude obviněn z nepřípustného zjednodušování. V nejnovějším vydání Echa člen Institutu Václava Klause Ivo Strejček Piráty rovnou charakterizuje jako „moderní náhradu za Filipa a Dolejše, tedy dávno zdiskreditované komunisty“. No a pak Piráti otevřou ústa na jediném místě republiky, kde vykonávají moc a kde je na ně současně vidět (kromě hlavního města mají primátora ještě v Mariánských Lázních), a zjistíte, že svými instinkty k radikální levici opravdu moc daleko nemají.
O závěrečné zprávě zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera, který hledal ruské stopy v Trumpově volebním štábu a nic trestuhodného nenašel, už včera na tomto místě psal kolega Martin Weiss. Ta věc je ale natolik zásadní a má tolik rovin, že by se komentáře k této kauze na tomto místě daly psát ještě dva týdny. Po závěru, že celé vyšetřování ruské stopy stálo zcela na vodě, a přece zásadním způsobem poznamenalo první dva roky Trumpova prezidentování, je třeba se ptát, jak se něco takového může stát.
Přestřelka Hrad – turecký velvyslanec vypadá skoro jako chvíle, kdy se Zeman pokouší navázat na své dva předchůdce, Václavy Havla a Klause, kteří oba Pražský hrad používali jako místo k nekonvenčnímu výroku, úvaze, postřehu, jako kazatelnu, ze které mohou být slyšeni i za hranicemi. Splňují Zemanova slova o faktickém spojenectví Erdoganova Turecka a Islámského státu (včera to fakticky omezil na dobu do roku 2015) kritéria odvahy a nekonvenčnosti?
V Černínském paláci, ale pouze jako řadový host. Když před deseti dny ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) vyznamenával čtrnáct osobností medailí Za zásluhy o diplomacii, stáli na pódiu Madeleine Albrightová, Javier Solana, George Robertson, vedle nich čeští diplomaté a politici z té doby – o Alexandru Vondrovi, Michaelu Žantovském, Karlu Kovandovi, Luboši Dobrovském a dalších veteránech 90. let nemůže být v této souvislosti žádných pochyb.
Před rokem 1989 neměli členové normalizační KSČ povolený vstup do Spojených států. Dnes přijímá předlistopadového komunistu a agenta StB Andreje Babiše v Bílém domě americký prezident. Mezi domácími odpůrci Babiše je nemálo takových, kteří mají pocit, že to bylo završení oligarchovy legitimizace a že přišlo ze strany, od níž by to nejméně čekali.
