Řekni, kde ty daně jsou
Česká ekonomika je bez nadsázky ve výborné kondici. V prvním čtvrtletí rostla druhou nejvyšší rychlostí z celé Evropské unie.
Česká ekonomika je bez nadsázky ve výborné kondici. V prvním čtvrtletí rostla druhou nejvyšší rychlostí z celé Evropské unie.
Michael Lewis v současné době patří mezi nejčtenější ekonomické autory. Sám začínal jako makléř na americké burze, ale později se stal novinářem. Pokud jsem se něco zásadního dozvěděl o tom, jak fungují velké americké banky a finanční instituce, tak to bylo z knihy The Big Short, která pod stejným názvem vyšla i v českém překladu.
Je zajímavé, kolik zdánlivě vyčpělých a nemoderních témat se v současné době vrací. Mnohá z nich jasně zazněla již v 60. letech: rasové nepokoje, udržitelnost či limity růstu. Jako bychom se na dějinné spirále sice posunuli o závit výš, ale také blíž k těm tématům, která na nás poprvé zapůsobila již před desetiletími.
Belgie byla až do druhé poloviny 2013 (celkem 535 dní) bez vlády a belgický stát se v té době ani nerozpadl, ani nebyl obsazen nepřáteli. Sociální systémy, zdravotnictví, veřejná doprava a bezpečnost byly zajištěny, ekonomika se nezhroutila a taktéž školství, kultura a sport chybějící ministry nepostrádaly.
O Chorvatsku se letos v Česku mluví víc než kdy jindy. Kromě tradičního synonyma pro dovolenou se skloňuje také při zprávách o samozvané republice Liberland a ještě u dalšího, nepoměrně vážnějšího tématu. Ministr financí Andrej Babiš si bere za vzor chorvatský způsob elektronické evidence tržeb (EET) a zdůrazňuje, jak v bývalé jugoslávské republice toto opatření zabralo.
„Letíme vzhůru jako raketa.“ ‑ „Jako by zemi polil živou vodou.“ Nestačí mluvit o rekordech, překvapení, pozitivním šoku.
Bývalý guvernér centrální banky patří k ekonomům, kteří mají talent vystihnout atmosféru doby. Právě od něj převzal Václav Havel v roce 1997 slogan blbá nálada.
Chudne střední třída, nebo je na tom lépe než kdykoli předtím? Vzdělanci se často přimknou k nejmajetnější vrstvě a snaží se manipulovat společností proti živnostníkům, soudí profesor sociologie. Čtyři odborníci diskutují o snech a nočních můrách středního stavu i o tom, jestli jsou pro něj důležitější finance, nebo volný čas.
Společenské a ekonomické procesy, které se odehrávají v USA a v západní Evropě často v mírnější formě a s několikaletým zpožděním, přicházejí i k nám. Mám na mysli například rostoucí násilí na školách, pochody proti etnickým menšinám, možnost snadných půjček a celou řadu ekonomických a obchodních praktik.
Vývoj kurzu rublu v posledním roce připomíná skluzavku, navíc takovou, jejíž úhel se v posledních dnech neustále zostřuje.
Neexistuje příliš mnoho schopností, kterými Češi vzbuzují obdiv, a dokonce závist celého světa. Tentokrát se je podařilo osvědčit ve zvlášť důležité disciplině, při práci na počítači na úrovni patnáctiletých. Tuzemští osmáci jsou podle uznávaného výzkumu ICILS nejlepší na světě, těsně před Kanaďany a s větším odstupem před Dány, Korejci, Poláky, Němci atd.
Ocitli jsme se v mentální izolaci. Zatímco celá Evropa se obává další recese a promýšlí, jak jí proplout s co nejmenšími ztrátami, my očekáváme hospodářský růst. Alespoň se tak chová vláda. A opozici, kterou Bohuslav Sobotka i Andrej Babiš neúnavně peskují za poslední recesi, se moc nedaří jejich rozhazovačným plánům účinně oponovat.
Amerika se svým bankovním systémem sice krizi odstartovala, ale taky se z ní rychleji vyhrabala. Oživení je stále pomalé a nejisté a (jak tomu ovšem bylo už po posledních dvou recesích) vytváření nových pracovních míst kulhá za růstem HDP. Ale srovnání s průmyslovými centry Evropy je zdrcující – Amerika už překonala svou předkrizovou úroveň, kdežto eurozóna se v roce 2011 propadla do stagnace, z níž nemá sílu uniknout.
Až pod vrchol fotbalové slávy doputovali hrdí Argentinci na letošním brazilském mistrovství světa. Jejich touhu zastavili ve finále Němci výhrou stejně těsnou, jakou Argentina v předchozích kolech uštědřovala svým soupeřům. Zhruba ve stejné době se v New Yorku schylovalo k úderu pro argentinskou ekonomiku i zem mnohem vážnějšímu. Bankrotu.
Americký ekonom Arthur Laffer, duchovní otec proslulé Lafferovy křivky, říká v londýnském exkluzivním rozhovoru pro Týdeník ECHO: „Od té doby, co Clinton opustil úřad, vydělal asi sto milionů dolarů. Za účast na konferencích, kde promlouvá. Můžu ho sledovat v televizi, je ho plné YouTube. Proč mu, k čertu, lidé stále platí tolik za nějaký omílaný řeči?!“
Ten nápad se objevil hlasitě a vážně míněn poprvé před dvěma lety. Tehdy jako jasné gesto, že Západ, rozumějme zejména skupina zemí G7, stále nehodlá v mezinárodních finančních institucích typu Světové banky a Mezinárodního měnového fondu zohlednit stoupající vliv velkých rozvíjejících se zemí ve světové ekonomice. Teď skupina zemí BRICS (Brazílie, Indie, Čína, Rusko, Jižní Afrika) skutečně podepsala vznik vlastní rozvojové banky a vlastního rezervního fondu.
Tuzemské hospodářství nám po delší době může dělat docela radost. V prvních třech měsících letošního roku zvýšilo meziročně svůj celkový výkon o 2,5 procenta. To je solidní číslo i přesto, že vychází ze srovnání s velmi mdlým prvním kvartálem roku 2013, kdy recese kulminovala.