Pomalu nemine chvíle, aby člověk neslyšel nebo nečetl nějakou tu veledůležitě pronesenou historickou analogii – Evropská unie se nijak neliší od někdejšího Sovětského svazu, kvůli rozšířenému odporu proti přijímání uprchlíků žijeme v ekvivalentu nacistického Německa třicátých let, současný český systém se v ničem podstatném neliší od normalizačního komunismu, případně je ještě horší...
Göring v březnu 1938, když wehrmacht obsazoval Rakousko, ještě netušil, že ho v říjnu 1946 v Norimberku pověsí. A určitě ani Hitler netušil, co ho čeká, měl jiné starosti. Tak třeba při jednání s rakouským kancléřem Schuschniggem se jeho „tělo zmítalo vášní“, bylo „napjaté jako struna a jedovaté jako plivance“. A pak je to ještě rozvedeno „Hitlerovo tělo muselo proniknout do snů a vědomí, máme pocit, že se s ním setkáváme ve stinných zákoutích času, na vězeňských zdech, plazí se po kavalci, kde si lidé vyryli siluety, které je straší“.
Vatikán zpřístupní archivy z doby úřadování papeže Pia XII., který bývá někdy kritizován za to, že nedokázal dost důrazně vystoupit proti nacistickému vyhlazování Židů. Papež František v pondělí oznámil, že archivy otevře 2. března 2020, informovala agentura Reuters. Zprávu už přivítalo izraelské ministerstvo zahraničí, památník Jad vašem či americký židovský výbor, podle něhož tento krok pomůže objektivně zhodnotit činnost církve za holokaustu.
Smutné výročí si bude připomínat hlavní město Praha, kde před čtyřiasedmdesáti lety dopadly bomby spojeneckých letounů. Tragická událost se odehrála pár měsíců před koncem druhé světové války a tehdejší nacistický i pozdější komunistický režim využil navigačního omylu k propagandě. Během ničivého náletu zemřelo na sedm set obyvatel a poškozeno bylo více než dva a půl tisíce domů.
Britský parlament to zažil jenom jednou. „Stáli jsme na lavicích, mlátili do nich programem a křičeli, až nám bylo horko. Byla to scéna nepopsatelného nadšení. Věděli jsme, že mír musí být zachráněn a s ním celý svět,“ popsal událost konzervativní poslanec Henry Channon. „V té vteřině ztratil anglický parlament nervy. Poslanci vyskočili, křičeli a tleskali, galerie burácely jásotem.
Před 77 lety byla v Moskvě podepsána dohoda mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, která přímo vedla k vypuknutí druhé světové války. Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop se dohodl se svým sovětským protějškem Vjačeslavem Molotovem o rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Hitlerovi se tak otevřela cesta k napadnutí Polska.
Éra nacistického Německa byla jen malou skvrnkou na jinak skvělé tisícileté historii země, pronesl spolupředseda krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) Alexander Gauland. Na sobotní tiskové konferenci v německém Seebachu hovořil k mladým členům strany o úspěšné minulosti země.
Každý člověk, který alespoň jednou za čas prokrastinuje na internetu, tu scénu z filmu Pád třetí říše z roku 2004 viděl mnohokrát. Generalita wehrmachtu je shromážděna v Hitlerově bunkru, probíhá pravidelná porada, Vůdce (Bruno Ganz) je seznamován s vývojem na frontě, všechno, zdá se, probíhá v klidu. Pak se ale Hitler na cosi zeptá, napětí v místnosti znatelně zhoustne, Vůdce vyslechne odpověď pronesenou roztřeseným hlasem. Stále ještě klidně pošle všechny pryč, až na tři nejdůležitější šarže.
Před osmdesáti lety byla pronesena asi nejcitovanější, a tím zřejmě i jaksi nejslavnější kritika moderního umění. Jejím terčem se stali umělci, kteří malují obrazy, kde „louka je modrá, nebe je zelené, mraky sírově žluté, a každý je za blbce“. Takoví umělci „produkují cosi jako odpad“, nikdo jim nerozumí a oni sami „nejsou schopni doložit právo na existenci bez nabubřelého návodu k použití“.
Ministerstvo obrany nechce aktuálně otevírat masové hroby, v nichž zřejmě leží desítky válečných veteránů, mezi nimi i hrdinové Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Alespoň tak zní oficiální stanovisko, na které se odkazuje i náměstkyně Alena Netolická. Ministr Martin Stropnický (ANO) ale podle poslanců i senátorů odmítavé stanovisko nesdílí. Poslanci ho na jednání Podvýboru pro válečné veterány tento týden vyzvali, aby situaci řešil a identifikaci a exhumaci těl podpořil.
Filmař Hermann Pölking posbíral v archívech mnoho neznámých svědectví o Adolfu Hitlerovi. Jeho několikaleté studování pramenů v archivech vyústilo v natočení dokumentu s názvem „Kdo byl Hitler“. O jedinečném filmu „Kdo byl Hitler“ informoval server rozhlasu Deutsche welle.
V důsledku diskuse, do které jsem se zapletl na sociálních sítích, jsem potřeboval vyhledat jednu pasáž v knize Vzpomínky jednoho Němce.
V diskusním Salonu Týdeníku Echo se řešila na první pohled paradoxní otázka: přetrvalo něco z tehdejší nacistické propagandy do dnešních dnů? Odpověď hledali badatel a spoluautor knihy o 294 vlastencích spjatých s atentátem, kteří byli hromadně zastřeleni v Mauthausenu, Vlastimil Janík, archivář a vydavatel řady dokumentů z heydrichiády Vojtěch Šustek a konečně docent 1. lékařské fakulty UK v Praze Jaroslav Ort, jehož matku a oba prarodiče popravili nacisté za pomoc parašutistům.
Zítra uplyne sedmdesát pět let od provedení atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jeho smrt zachránila národ před hrozbou, že uzavřou smlouvu se svým zotročovatelem.
Kontroverzní video s ruským opozičním předákem Alexejem Navalným coby nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem, které vyvolalo vlnu pobouření a zároveň jeho masové sledování, server YouTube nakonec smazal. Server ho odstranil po třech dnech, během kterých zaznamenalo víc než 2 miliony zhlédnutí. Informoval o tom web Svobodné Evropy.
Mluvčí Bílého domu Sean Spicer se omluvil za svůj kontroverzní výrok, v němž porovnával syrského prezidenta Bašára Asada s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem. Spicer na úterní tiskové konferenci prohlásil, že ani Hitler se nesnížil k tomu, aby během druhé světové války použil chemické zbraně proti vlastnímu lidu. Komentoval tak chemický útok v Sýrii, ze kterého Spojené státy viní Asadův režim.
Ani nacistický vůdce Adolf Hitler se nesnížil k tomu, aby během druhé světové války použil chemické zbraně. Dnes to na tiskové konferenci prohlásil mluvčí Bílého domu Sean Spicer, který tak okomentoval chemický útok v Sýrii, ze kterého Spojené státy viní režim tamního prezidenta Bašára Asada. Na následný dotaz novinářky o upřesnění, co přirovnáním k Hitlerovi myslel, vysvětlil, že nacistický vůdce nikdy chemický arzenál nenasadil způsobem jako Asad.
Organizace Mladí sociální demokraté vyzvala k bojkotu nakladatelství Naše vojsko. Nelíbí se jim, že nakladatelství nabízelo na svých internetových stránkách trička, na kterých jsou vyobrazeni přední nacisti jako Adolf Hitler, Karl Hermann a nedávno do sortimentu přibyl i Reinhard Heydrich. Mládežnická organizace ČSSD o tom informovala v pátek v otevřeném dopise.
Telefon nacistického vůdce Adolfa Hitlera se na dnešní aukci ve Spojených státech prodal za 243.000 dolarů (6,2 milionu Kč). Oznámil to aukční dům Alexander Historical Auctions. Vyvolávací cena činila 100.000 dolarů. Prodejní cena se nacházela zhruba v polovině předpokládaného rozpětí 200.000 až 300.000 dolarů, napsala agentura AFP.
Bývalá majitelka Hitlerova rodného domu Gerlinda Pommerová nesouhlasí s vyvlastněním své budovy, o kterém v polovině prosince rozhodl rakouský parlament. Pommerová si stěžuje u ústavního soudu, na jehož verdikt může čekat i pět měsíců, napsal v úterý deník Kurier. K vyvlastnění vláda přistoupila, když se několikrát neúspěšně snažila přimět Pommerovou k prodeji nemovitosti. Politici ji chtějí nechat zbourat, aby nepřitahovala neonacisty.
Po světě jsou na svobodě stále stovky až tisíce bývalých nacistů, kteří jsou podezřelí z válečných zločinů. Agentuře AFP to řekl Efraim Dzuro, ředitel Centra Simona Wiesenthala, které se pátrání po pachatelích válečných zločinů věnuje. Připustil ale, že většina z nich nebude souzena, protože mnohé země nejsou ochotné je stíhat.
Papež František prohlásil, že počká na činy nového amerického prezidenta Donalda Trumpa a teprve podle nich si na něj vytvoří názor. V souvislosti s nástupem populistických vůdců, kteří se v poslední době dostávají k moci v USA a Evropě, varoval před novým Adoflem Hitlerem. Papež to řekl v rozhovoru, který v sobotu večer otiskl španělský list El País.
V Německu se za uplynulý rok prodalo 85.000 kusů komentovaného vydání knihy nacistického vůdce Adolfa Hitlera Mein Kampf (Můj boj). Informovala o tom ve středu agentura DPA. Kniha vyšla v zemi loni v lednu s kritickými poznámkami týmu mnichovských historiků, které odkazují mimo jiné na nacistické zločiny a jejich souvislost s knihou.
Silnou kritiku ze strany Izraele a Německa vyvolala tchajwanská střední škola, jejíž žáci se na školní akci objevili v nacistických uniformách. Studenti měli například pásky na rukávech s hákovým křížem nebo vlajky s týmž symbolem. Někteří pri akci hajlovali. Prezidentská kancelář Tchaj-wanu vyzvala zminěnou školu, aby se za spornou akci omluvila. S odkazem na místní média o tom informuje server The Times of Israel.
Výsledky průzkumu italského ministerstva školství přinesly nevítané překvapení. V případě deseti italských středních škol se do desítky nejoblíbenějších literárních děl dostal i Hitlerův manifest Mein Kampf. Podle ministerstva jsou na vině pedagogové, píše italský The Local.
Kolem posledních dnů Adolfa Hitlera se kupí řada mýtů. V Berlíně nyní rekonstruovali pracovnu ze slavného fýrerova bunkru, kde si vůdce třetí říše vzal 30. dubna 1945, na samém konci 2.světové války, život. Nad pracovním stolem tam visí portrét "starého Fritze", tedy pruského panovníka Friedricha II. Velikého (1712 až 1786), kterého Hitler obdivoval. Když vůdce v den své sebevraždy rozkousl kapsli s jedem, seděl zřejmě poměrně pohodlně.
Soudní spor prezidenta Miloše Zemana ohledně jeho nařčení Ferdinanda Peroutky z napsání neexistujícího článku „Hitler je gentleman“ bude pokračovat, a to navzdory tomu, že žádost Hradu o odklad omluvy nemá odkladný účinek. „Docela poctivě se vám přiznám, že jsem byl tímto právním postupem překvapen,“ řekl v nedělním pořadu televize Prima Zeman. Rozhovor se předtáčel ve středu.
Dne 25. května 1913 se tehdy třiadvacetiletý Adolf Hitler odstěhoval z rodného Rakouska do Mnichova, hlavního města bavorského království. Tímto konstatováním začíná kniha amerického historika Davida Claye Largeho Hitlerův Mnichov. Navazuje přesně na okamžik, kdy končí proslulá kniha rakouské historičky Brigitte Hamannové Hitlerova Vídeň (1996, česky 1999).
V Německu pomalu končí letité spory a tahanice o to, komu připadne jedna z největších dochovaných staveb Třetí říše - tzv. kolos Prora. Obří, 4,5 kilometru dlouhý hotel na ostrově Rujána (Rügen) zbudovala kdysi nacistická NSDAP s cílem nabízet levnou a kvalitní dovolenou 20ti tisícům lidí naráz. O Proru, či spíše její dochované zbytky, sváděli bitvy spolu s tamní obcí Binz hlavně velcí stavební investoři, chudé nadace a drobní podnikatelé.
Jistě na týden a takřka na den přesně před rokem na tomto místě jsem psal o knížce Antoina de Saint-Exupéryho Malý princ. Vloni se totiž stala volným dílem a vzhledem k tomu, že je to jedna z celosvětově a historicky nejprodávanějších knih, majitelé autorských práv samozřejmě usilovali o to, co nejdéle tato svá práva prodlužovat a uchovávat.
