Opět se na sociálních sítích debatovalo o filmu, to hned srdéčko radostí poskočí. Důvodem bylo uvedení Nabarveného ptáčete Václava Marhoula na benátském festivalu (zdejší dílo se do soutěže na skutečně prestižním festivalu dlouhé roky nedostalo) a recenze na ně, z nichž některé byly nadšené (jiné zase ne). Rozhodně nepůsobily dojmem, že snímek v soutěži prošuměl bez zájmu, názory na něj byly tak či onak silné. Tak o tom pojďme diskutovat...
Americký komentátor Scott Alexander má schopnost vyhmátnout ty nejzajímavější problémy a předložit je veřejnosti způsobem, který nutí k zamyšlení – a ne ke vzteku, nesouhlasu či nadšení. To jméno je pseudonym, prozrazuje o sobě jen to, že je psychiatr a žije někde na západě USA. A nepíše pro žádné zavedené médium, ale na svůj vlastní web Slate Star Codex. To a jeho anonymita jsou patrně důvody, proč dokáže uvažovat nahlas, aniž by ho semlela kmenová povaha současné politiky.
Masové rozšíření komunikačních technologií často vede ke zploštění a vyprázdnění komunikace, která se může stát jen pokračováním reklamy jinými prostředky. Inzerovaným produktem je osoba pisatele právě šířícího do světa svůj idealizovaný obraz.
Tak se nám na sociálních sítích zase čeřily vody. Ve chvílích, kdy tenhle text vzniká, do zmíněných vod spadlo Čapí hnízdo a vlny vytvořilo docela obstojné – taky je to velký barák. První reakce by se daly rozdělit do tří skupin.
Zanedbával jsem na tomto místě zpravodajství o facebookových aktivitách předsedy KSČM a místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa – ke škodě své i čtenářů. Názorů má totiž hodně a formuluje je pronikavě. Před časem na sebe výrazněji upozornil vyjádřením, v němž naznačoval souvislost mezi vyšší cenou vepřového a zrušením prasečáku v Letech. Ale to už je dávno – začátkem srpna, podle internetové časomíry někdy v pravěku. Vojtěch Filip si od té doby taky našel nové téma, boj proti hrabošům.
Střety na sociálních sítích zhusta bývají přehlídkou vzájemného neporozumění, to už se tak nějak ví, není to jejich odstranitelný kaz, ale základní charakteristika. Účastníci si z nich odnášejí dojem, že druhá strana nechápe a záměrně manipuluje – a mívají pravdu. V těch „utkáních“ neexistuje nějaká oboustranně uznávaná autorita typu rozhodčího, tedy aspoň ne zatím. Minulý týden se ukázalo, že by se takovou autoritou ve věci interpretace textu mohly stát policie a justice.
Nějak si nemůžu pomoct. Zase se mi sem připletl Andrej Babiš. Na druhou stranu na tom není nic k divení. Šéf ANO a sociální sítě jedno jsou, aspoň v jistém smyslu. Babiš je pro uživatele velké téma, spolehlivá záminka k nekonečným debatám. Premiér a jeho tým jsou zároveň ve vzácném souladu s duchem virtuálního světa, orientují se v něm velmi zkušeně. Mimo jiné velmi dobře zvládají umění trollingu.
V době karlovarského festivalu na sociálních sítích i jinde žila aféra, kterou odstartoval dopis několika filmařů vedení akce. Signatáři zdvořilým způsobem vyjádřili údiv nad tím, že mezi sponzory festivalu je Česká zbrojovka, která navíc na Facebooku před přehlídkou nakrátko publikovala reklamu s kamerou a dvojsmyslným a ne zrovna vkusným sloganem We Love Shooting. Reakce byly značně emotivní, na obou stranách. Hrdě hlásím, že já na věc nemám silný názor. Dokonce na ni možná nemám vůbec žádný názor.
Sociální sítě pochopitelně žily očekáváním nedělní demonstrace na Letné – vy už víte, jak to tam dopadlo, já ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, ještě ne. Ale názory by byly.
Na sociálních sítích pokračuje sezona hmyzu. Vzduch se ještě chvěje tlukotem křídel živočišného druhu „motýle“, teď se jím ale především nese hromový bzukot smrtí posedlých lumků. Nebo lumíků. Věc je složitá.
Sociální sítě zrovna nepovzbuzují uživatele ke snaze být v názorech aspoň trochu konzistentní. Čas na nich plyne dostatečně rychle na to, aby včerejší pobouření nad skutečností X nestálo dnešnímu rozechvělému komentování jí protikladné skutečnosti Y. Jsou politici, kteří v téhle emocionální a názorové nestabilitě umějí dobře plavat a těžit z ní. Třeba Václav Klaus mladší, který je na Facebooku přítomný docela silně a umí to s ním – ve smyslu dostává z něj, co potřebuje, a jistě pro to vynakládá úsilí, je schopný si to, řekněme, odpracovat.
Konec hollywoodského trháku Rychle a zběsile 7. Jedna ze dvou hlavních postav, Brian O’Conner, se rozhodla, že už má dost dobrodružného života a usadí se se svou rodinou. Brian proto ve sporťáku dohoní svého nejlepšího kamaráda a druhého hlavního představitele Dominica Toretta, který se potichu vypařil z poslední sešlosti všech hrdinů, neboť nezvládá emoce. Brian zastaví vedle Dominica na křižovatce a křikne na něj: „Myslel sis, že odjedeš, aniž by ses rozloučil?“
Satirická stránka Greenpiss si na sociálních sítích dělá legraci z různých ekologických aktivistů a podporovatelů zelené politiky. Někdy až vulgárními a hanlivými názvy častují švédskou aktivistku Gretu Thunbergovou, která proslula stávkováním během školní docházky. Kromě stránky na Facebooku má Greenpiss zaregistrovanou i webovou doménu a účet na Youtube. Podle ekologů se snaží stránka pouze lovit fanoušky a škodit organizaci Greenpeace. Podle serveru Aktuálně.cz stojí za doménou český podnikatel Pavel Tykač.
Téměř čtyři desítky bytů a domů po celém Německu prohledala ve čtvrtek policie při rozsáhlé razii namířené proti šíření nenávisti na internetu. Informovala o tom agentura DPA. Desítkám lidí, které během akce vyslechla, policie dává za vinu, že ve svých komentářích vyzývali ke spáchání trestných činů, uráželi veřejné činitele a cizince či šířili antisemitismus. Za to jim hrozí až pět let za mřížemi.
Ta firma získala na hodnotě tím, co je v české ekonomice vzácné. Uměla vymýšlet a své nápady prodávat. Právě na těchto dvou koncích křivky ve tvaru U se vydělávají největší peníze a jsou tam nejvyšší zisky. Nejméně se naopak inkasuje v produkční, výrobní části. Na začátku příběhu firmy Kiwi.com, která se původně jmenovala Skypicker, stál nápad vytvořit unikátní vyhlédavač letenek, který by propojoval všechny možné letecké společnosti.
Nejvýraznější postavou na tuzemských sociálních sítích byl minulý týden předseda vlády Andrej Babiš – jak překvapivé... Než v souvislosti s uniknuvším auditem došlo na obvyklou mučednickou etudu, střihl si i výstup v roli básníka. Na pole dnes značně populární slam poetry premiér vstoupil během projevu před česko-německou obchodní komorou, kdy začal improvizovaně a slovy nehledanými popisovat vztah svůj, svého hnutí i „své“ země k přírodě.
Ruské dezinformace, manipulace, fake news, hybridní válka, to jsou jedny z největších nebezpečí, kterým dnes čelí Západ. Ruští trollové dokázali zařídit brexit, dostat do Bílého domu Donalda Trumpa, zvolit Miloše Zemana. Neúspěšně se pokusili zasáhnout ve prospěch Marine Le Penové ve Francii. Toto je názor, který je rozšířený ve velké části společnosti. I když ruské snahy o ovlivňování politického dění v zemích Západu nepochybně existují, jejich reálný dopad je značně pochybný. I
Další vývojáři se rozhodli vyjít vstříc poptávce a nabídnout českým internetovým uživatelům možnost, jak monitorovat, zda jimi vybrané produkty pocházejí z holdingu Agrofert vlastněného svěřenským fondem premiéra Andreje Babiše. Po aplikaci Bez Andreje, která už v minulém roce překročila hranici sta tisíc uživatelů, se v internetovém obchodu prohlížeče Google Chrome objevilo rozšíření nazvané #sorryjako: Nakupujte bez Babiše.
Ministr kultury Antonín Staněk by měl v čele úřadu skončit, jeho patnáct minut slávy na sociálních sítích už skoro uběhlo. Ale snaží se, v každém jeho vyjádření jako kdyby zněla prosba: Všímejte si mě, bavte se, tady jsem, zaujměte ke mně stanovisko. Úřad ministerstva ale „vygeneroval“ ještě jednu hvězdu – náměstka Aloise Mačáka.
Minulý týden byl v bublině spíš klidný, asi se na tom podepsala kombinace prodloužených víkendů a zvýšená biometeorologická zátěž. Nebo se podepsala na mně a zabránila mi vnímat přes vrstvu mžitek dramatický potenciál probíhající virtuální debaty. Bylo výročí konce války, většina Evropy si ho připomínala 8. května, agilní (i když asi ne výrazně početná) slavjanofilská sekce tuzemského Facebooku to ale rozjela tradičně o den později, na Děň Pobědy.
Slavné májové dny. Váhám, zda připsat vysvětlivku pro nepamětníky, nakonec se rozhodnu, že to nechám být. Takže. Slavné májové dny. Šeříky by byly v počtu docela hojném, tanky zatím nikoli. Na sociálních sítích to taky pěkně kvetlo, každý den to tak je. Výrazné výkony minulý týden podávalo hnutí ANO, jehož představitelé to odmakali i ve virtuální světě. Především Andrej Babiš, který ve čtvrtek představil kampaň ANO před volbami do Evropského parlamentu.
Zatímco svět horlivě debatuje, kdo se ujme výstavby sítí 5G, několik technologických firem se vydává trochu jinou cestou. Společnosti miliardářů Elona Muska i Jeffa Bezose si kladou za cíl vytvořit novou internetovou síť, která by pokryla i ty nejodlehlejší části zeměkoule a nabídla relativně levné připojení za všech okolností. Pomoci v těchto plánech by jim měly tisíce satelitů vyslaných na oběžnou dráhu kolem Země.
Oči uživatelů sociálních sítí se minulý týden upřely do Boršic u Buchlovic, kde byl napaden poslanec Dominik Feri, který tam přijel na košt vína. Debata z toho vznikla velmi výživná, nemálo účastníků během ní propáslo vzácnou příležitost mlčet.
V Paříži minulý týden hořela katedrála, pokud jste to náhodou nepostřehli. Souběžně se střechou Notre-Dame vzplanuly i sociální sítě, požár na nich dohoříval ještě několik dní. Teď už je možné provést jakousi rekapitulaci toho ohně, je v tom dost výrazně vidět vzorec, podle nějž bubliny zpracovávají události podobného typu. Prakticky okamžitě po prvních zprávách o požáru se objevují buď velice stručně, nebo vůbec nekomentované fotografie z místa požáru.
Ke snahám o omezení anonymity na internetu se přidává i Rakousko. Tamní vláda má na stole návrh zákona, který by uživatelům ukládal povinnost poskytnout větším internetovým provozovatelům své skutečné jméno a adresu. Lidé by podle něj mohli dále využívat své přezdívky, ale v případě, že by se v komentářích pod články dopustili nevhodného chování, nebo se provinili proti zákonu, by pro úřady bylo snadné je nalézt. Prozatím však není jasné, zda nová legislativa kvůli problematičnosti projde, informuje rakouský list Der Standard
Komunikace na sociálních sítích má hodně společného s procházkou minovým polem, to už se tak nějak všeobecně ví. I v tomhle celkově k explozím náchylném prostředí ale existují témata, jež svou výbušností daleko přesahují místní normy. Třeba porody. Nebo kojení. Prakticky všechno, co souvisí s rodičovstvím nebo spíš s jeho ranou fází. Jestli existuje nějaké téma, na něž je dobré a bezpečné prostě nemít názor – zvlášť je-li člověk muž –, je to tohle.
Uživatelé sociálních sítí na sebe mohou být právem hrdi. Nenechali se zviklat slunečním svitem, jarním povětřím, cvrlikáním zpěvného ptactva, kvetoucím stromovím ani zmrzlinou u stánku na rohu. S neztenčenou intenzitou hleděli na monitory, zaujímali stanoviska, dělili se o ně se světem, reagovali na stanoviska jiných a častovali se invektivami. Tak je to správné, tak to má být.
Spojené státy chtějí, aby vlády následovaly Německo a přijaly přísnější bezpečnostní standarty pro výstavbu sítí 5G. Prohlásil to představitel amerického ministerstva zahraničí Robert Strayer, který má na starost otázky kybernetické bezpečnosti komunikací a informační politiky. Washington podle něj německý krok uvítalo. Americký činitel uvedl, že zpřísnění bezpečnostních standardů by prakticky vyloučilo používání technologií čínských firem.
Na útoku rasistického extremisty, který v novozélandském Christchurchi zabil 50 lidí, není bohužel nic nového nebo překvapivého. Nový byl pouze způsob, jakým o sobě dal vědět. Masovou vraždu streamoval živě přes Facebook. Na chystané video však upozornil na jednom z nejtemnějších koutů internetu, na stránce 8chan. Zavítat na tuto stránku v hodinách po atentátu bylo jen pro opravdu silné žaludky. Rasisté a neonacisté tam oslavovali smrt desítek lidí.
Pokud jste to čistě náhodou nepostřehli, tak na Slovensku byly prezidentské volby. Vyhrála je Zuzana Čaputová, měl jsem z toho radost. Ano. Jednak proto, že... jsem jí to prostě přál. A taky proto, že nepřát jí to by z hlediska společenského statusu v bublině bylo sebevražedné. Asi jako přiložit pandu do ohně, na němž se opéká koťátko. Však taky sociální sítě – aspoň v mé bublině – zažily explozi všeobecné radosti, blížící se masové extázi.
