Na místě temné herny na rohu ulic Veverkova a Milady Horákové vznikl Bar Cobra. Zmizely hrací skříňky, páchnoucí koberce i polepy oken a objevil se úžasný prostor pro kavárnu, bar a nyní i bistro s profesionální kuchyní. „Skupina nadšenců se rozhodla vytvořit pietní místo s trvalou připomínkou oblíbené poslední štace.
Nový film Christophera Nolana Dunkerk provázelo dávno před premiérou mohutné očekávání. Britský režisér se těší zasloužené pověsti tvůrce, jenž zatím nenatočil slabý film. Nolan dosud svůj režijní rukopis realizoval v oblastech, které ho sice pasovaly na režijního boha v očích filmových nerdů, milovníků sci-fi a komiksů, ale ceny se za ně neudělují, a když už, pak v technických disciplínách.
Chantal Poullain na sebe na počátku 80. let upozornila v Divadle Husa na provázku titulní rolí královny v představení Šašek a královna. V letech 2010–2013 koncertovala se šansonovým projektem za doprovodu kapely saxofonisty Štěpána Markoviče. V Klementinu nyní uvede večer plný šansonu s písněmi o lásce, životě a smrti.
Hudební festivaly se u nás těší stejně vzrůstající oblibě jako v zahraničí. Festivalové léto nabízí letos na šest desítek větších podniků a ještě mnohem větší počet událostí lokálního charakteru: každá druhá větší vesnice má nějaké to Rockové léto, nebo Rockování (v Česku je na užívání těchto dvou pojmů snad nějaký zákon).
Už se to zase rozjelo, HBO začala vysílat sedmou, předposlední řadu seriálu Hra o trůny, adaptaci knižní řady George R. Martina – spisovatel ale v posledních letech jaksi přestal stíhat a televizní seriál jeho prózu předběhl. Je to, jak se dnes rádo říká, globální fenomén, v případě Hry o trůny se ale tohle přepjaté klišé dá použít se skoro čistým svědomím.
Uprostřed bouřlivých debat o Maršmelounu, bytovém domě architekta Zdeňka Fránka, byl opodál celkem v tichosti zrekonstruován soubor historických budov Obecního dvora, k nimž přibyla i novostavba od katalánského architekta Ricarda Bofilla.
Ordinace psychoanalytika je osvědčená filmová lokace, aby taky ne. Je to místo, kde lidé můžou procházet intenzivními vnitřními dramaty, vyjevovat tajemství, nejtemnější tužby. A je to taky – jak každý trochu zkušenější divák ví – místo, v němž to jiskří erotickým napětím. Freud se přece rovná sex, pokud možno tak či onak ujetý, všichni to víme a máme to tak rádi.
V českých městech jsou v letních měsících čím dál tím populárnější letní kina. Pražané můžou vyrazit na retro filmy na střechu Veletržního paláce a do zahrady AVU, filmové novinky promítá třeba letní scéna na holešovickém výstavišti nebo letní kino v Karlíně. A už podesáté vyrazí do ulic Prahy pojízdný Kinobus.
Film Svět podle Daliborka ještě před tím, než byl uveden na festivalu v Karlových Varech, už kolem sebe vytvořil atmosféru dohadů, nejistot, jisté podezíravosti, co Vít Klusák, režisér filmu, tentokrát narafičil. Klusák je typem „dokumentaristy“ mystifikátora, který do reality vstupuje řekněme kreativním způsobem.
Ty nejvýznamnější filmové festivaly této sezony už skončily, pro mnoho milionů filmových fanoušků (především pánů, především mladších) ale ta nejdůležitější filmová událost letošního roku přichází až příští týden. Celosvětovou premiéru bude mít nový film Christophera Nolana Dunkerk. Popisuje úspěšnou ústupovou operaci, díky níž se v roce 1940 podařilo zachránit britský expediční sbor.
Investice do malých prázdninových bytů v horských střediscích jsou stále oblíbenější. Ne každý ale interiér řeší s architektem, a přitom právě z malé plochy dokáže zkušený odborník vykřesat až nečekaný efekt. Podle návrhu architektky Daniely Poloubědovové byl nedávno dokončen elegantní apartmán v klidném koutě Špindlerova Mlýna.
O zahajovacím snímku karlovarského festivalu, který se stal už diváckým hitem na festivalu Sundance, mluví kritici jako o nejvtipnější love story letošního roku. Vypráví skutečný příběh nadějně se rozvíjejícího vztahu stand-up komika Kumaila a studentky psychologie Emily, který ale naruší záhadná nemoc, kvůli níž je Emily v umělém spánku.
Čínskou čtvrť (1974) Romana Polanského jsem poprvé viděl tak v šesté třídě základní školy, navštěvování nepřístupných filmů byl mezi spolužáky oblíbený sport. Někdy došlo i na ten adrenalin, byly uvaděčky, jež svou práci braly jako poslání a ve vztahu k návštěvníkům, kteří nedosáhli uložené věkové hranice, razily nekompromisní No pasarán!.
„Respekt, madam,“ napsal neznámý graffiťák na soukromý dům architektky Věry Machoninové, a vyjádřil tak vztah, který jeho vrstevníci chovají k brutalistní architektuře 70. let. Jedna z nejvýznamnějších staveb manželů Machoninových, symbol filmového festivalu, hotel Thermal, letos slaví 40. narozeniny a ministerstvo kultury zamítlo návrh na prohlášení stavby za kulturní památku.
Píseň ze žuly (Irsko/Kanada, 2017, režie: Pat Collins) Smutné irské písně mají v Česku docela široké publikum, lyrizující hraný dokument Pata Collinse rekonstruuje obrazy Joea Heaneyho, nesmělého zpěváka smutných irských písní, který se v první půli minulého století proslavil jejich podáním i za hranicemi vlasti. Film prodchnutý láskou k jeho hlasu, smutným irským písním a Irsku vůbec.
Bob Dylan není jen písničkář, hudebník, básník a spisovatel oceněný Nobelovou cenou, ale také výtvarník. Jeho díla jsou nyní poprvé k vidění i v Praze. Součástí expozice je téměř 50 Dylanových grafických listů z let 2008–2014, kolekce jeho gramofonových desek a fotografie zachycující Dylana s Václavem Havlem během koncertu v roce 2005.
Asi to tajemství nechám být, zpívá Iris DeMentová ve skladbě, která doprovázela titulky několika částí nedávno skončivšího seriálu Pozůstalí – včetně té poslední. V něčem ta slova shrnují ducha toho mimořádného díla, v jehož středu je veliké tajemství a kolem něj obíhá množství tajemství dalších, z nichž autoři většinu nechají být, vysvětlí je nanejvýš dílčím způsobem, případně je nevysvětlí vůbec.
Holešovice jsou poslední dobou jednou z nejlépe vzkvétajících pražských čtvrtí. K novým podnikům přibyla i dvě povedená bistra od dvojice designérů Jan Plecháč a Henry Wielgus. Před dvěma lety bylo otevřeno bistro Phill’s Twenty7. Odhalené původní struktury, historická černobílá dlažba na zemi, cihly natřené na bílo, tabulová barva, neonový nápis, židle z Tonu…
Byli jsme opravdu v hospodě U Sejků, které jsou v Hrusicích dvě, jedna na pití, druhá přes silnici na jídlo. Přebíhali jsme tedy z jedné do druhé, vždy si kousli tlačenky a běželi to zapít pivem do druhé. Na silnici mezi hospodami jsme si dali šluka. Tento systém se nám zdál dobře vymyšlený.
Srovnatelným zážitkem, jakým byl asi pro jiné mé vrstevníky koncert Madonny či Michaela Jacksona, bylo pro mne setkání s Philippem Starckem, největším showmanem světového designu. Došlo k němu prvního června tohoto roku v holešovické La Fabrice, kterou toho večera naplnili milovníci designu, až praskala ve švech.
Obecně platí, že současná česká literatura postrádá hrdinu, což souvisí s její feminizací a celkovou rozbředlostí. Ani mužům se nechce – nebo to už neumějí – do výrazné epiky, v níž se postava vytváří jako pevný a aktivní bod v toku času. Mají možná pocit, že by to zbytky čtenářstva stejně neocenily, protože už je tak zpitomělé, že pokud čte, počítá s tím, že ho to má nudit a nechápat, co to čte.
Audiokniha představuje memoáry první české automobilové závodnice Elišky Junkové, která ve 20. letech jako první žena v historii vítězila za volantem v závodech Grand Prix. Kariéru ukončila v roce 1928, pak začala spolupracovat se značkami Bugatti, Baťa a Barum a podílela se na práci pro Masarykův okruh v Brně.
Jedna z nejsilnějších scén čerstvě odvysílané páté série seriálu The Americans (Takoví normální Američané) je svatební. Zachycuje sňatek dvou hlavních postav, Philipa a Elizabeth Jenningsových (Matthew Rhys a Keri Russellová). Oddává je pravoslavný pop, mluví na ně zpěvnou ruštinou a oni v intencích tradičního obřadu odpovídají, je to vážná a emotivní scéna.
Petr Babák je přední grafický designér. Jeho bratr Radim s kolegou Ondřejem Tobolou, architekti a designéři z ateliéru Hipposdesign, pro něho a jeho rodinu navrhli dům. Zadání bylo prosté: „Chtěli bychom jednoduchý funkční dům, kam budeme jezdit převážně na víkendy, někdy se však zdržíme déle. Do domu se musí vejít několik tisíc knih, rádi bychom snídali na zahradě a auto může stát před domem… “
Americký písničkář Kevin Morby natočil album City Music, jsem mu za to vděčný. Ta deska ve mně probudila nadšení, jaké hudební fanoušek zažije, když se setká s něčím dokonalým, co zní naprosto samozřejmě, staře, a přitom osobitě, ne jako replika, ale jako něco strašně povědomého, a přitom úplně nového. Člověka docela potěší, když zjistí, že je takové reakce po všech těch rocích ještě schopen. A vida.
Ostravské divadlo v české premiéře nastudovalo drama Viliama Klimáčka Sissi (Útěky Alžběty Rakouské). Demytizující současná slovenská hra představuje Alžbětu – všestranně nadanou a obdivovanou císařovnu – i tak, jak ji neznáme. Poodhaluje její tajemství, vykresluje ji jako osamocenou, frustrovanou a trpící ženu.
V půli minulého týdne atmosféru v Česku poznamenala zvýšená míra sentimentu – dlouholetí kuřáci se loučili s možností zapálit si v kavárně nebo hospodě. Patřím mezi ně a taky jsem k té sentimentální vlně přispěl. Nekuřák tohle těžko může pochopit, aspoň myslím.
Rozbrečet se při projekci může pro recenzenta být trochu nepříjemná situace. Nejenom kvůli tomu, že hodně filmů vidí na novinářských projekcích a namačkaný mezi třeba znuděné, svačící, hodinky nervózně kontrolující kolegy si může vzlykající pisatel připadat trochu moc obnažený. Pláč v kině ale také v něčem popírá podstatu recenzentství, často chápaného jako udržení si kontroly, odstupu, schopnosti nahlédnout za blikající obraz a vidět mechanismus výroby, autorských úvah a rozhodnutí, oznámkovat výkony zúčastněných, formulovat za ně ideje, o nichž třeba ani nevědí, že je mají.
Bývalá vozovna koněspřežné tramvaje v dnešní ulici Na Valentince byla citlivě zakomponována do nové administrativní budovy s názvem Five. Obvodová fasáda historického objektu je zachována v parteru a do ní je vložen nový moderní sedmipatrový objekt. Qarta architekti navrhli tento koncept před pěti lety. Teprve se společností Skanska architekti dovedli stavbu do finále.
Před deseti lety se Češi poprvé setkali s fenoménem Mariusz Szczygiel (chvíli trvalo, než se jméno, které zní v češtině zcela obyčejně – Špaček –, naučil člověk psát) a jeho knihou Gottland. Pár let nato vyšla jinému Mariuszovi, tentokrát Suroszovi, kniha Pepíci.
