Holešovice jsou poslední dobou jednou z nejlépe vzkvétajících pražských čtvrtí. K novým podnikům přibyla i dvě povedená bistra od dvojice designérů Jan Plecháč a Henry Wielgus. Před dvěma lety bylo otevřeno bistro Phill’s Twenty7. Odhalené původní struktury, historická černobílá dlažba na zemi, cihly natřené na bílo, tabulová barva, neonový nápis, židle z Tonu…
Byli jsme opravdu v hospodě U Sejků, které jsou v Hrusicích dvě, jedna na pití, druhá přes silnici na jídlo. Přebíhali jsme tedy z jedné do druhé, vždy si kousli tlačenky a běželi to zapít pivem do druhé. Na silnici mezi hospodami jsme si dali šluka. Tento systém se nám zdál dobře vymyšlený.
Srovnatelným zážitkem, jakým byl asi pro jiné mé vrstevníky koncert Madonny či Michaela Jacksona, bylo pro mne setkání s Philippem Starckem, největším showmanem světového designu. Došlo k němu prvního června tohoto roku v holešovické La Fabrice, kterou toho večera naplnili milovníci designu, až praskala ve švech.
Obecně platí, že současná česká literatura postrádá hrdinu, což souvisí s její feminizací a celkovou rozbředlostí. Ani mužům se nechce – nebo to už neumějí – do výrazné epiky, v níž se postava vytváří jako pevný a aktivní bod v toku času. Mají možná pocit, že by to zbytky čtenářstva stejně neocenily, protože už je tak zpitomělé, že pokud čte, počítá s tím, že ho to má nudit a nechápat, co to čte.
Audiokniha představuje memoáry první české automobilové závodnice Elišky Junkové, která ve 20. letech jako první žena v historii vítězila za volantem v závodech Grand Prix. Kariéru ukončila v roce 1928, pak začala spolupracovat se značkami Bugatti, Baťa a Barum a podílela se na práci pro Masarykův okruh v Brně.
Jedna z nejsilnějších scén čerstvě odvysílané páté série seriálu The Americans (Takoví normální Američané) je svatební. Zachycuje sňatek dvou hlavních postav, Philipa a Elizabeth Jenningsových (Matthew Rhys a Keri Russellová). Oddává je pravoslavný pop, mluví na ně zpěvnou ruštinou a oni v intencích tradičního obřadu odpovídají, je to vážná a emotivní scéna.
Petr Babák je přední grafický designér. Jeho bratr Radim s kolegou Ondřejem Tobolou, architekti a designéři z ateliéru Hipposdesign, pro něho a jeho rodinu navrhli dům. Zadání bylo prosté: „Chtěli bychom jednoduchý funkční dům, kam budeme jezdit převážně na víkendy, někdy se však zdržíme déle. Do domu se musí vejít několik tisíc knih, rádi bychom snídali na zahradě a auto může stát před domem… “
Americký písničkář Kevin Morby natočil album City Music, jsem mu za to vděčný. Ta deska ve mně probudila nadšení, jaké hudební fanoušek zažije, když se setká s něčím dokonalým, co zní naprosto samozřejmě, staře, a přitom osobitě, ne jako replika, ale jako něco strašně povědomého, a přitom úplně nového. Člověka docela potěší, když zjistí, že je takové reakce po všech těch rocích ještě schopen. A vida.
Ostravské divadlo v české premiéře nastudovalo drama Viliama Klimáčka Sissi (Útěky Alžběty Rakouské). Demytizující současná slovenská hra představuje Alžbětu – všestranně nadanou a obdivovanou císařovnu – i tak, jak ji neznáme. Poodhaluje její tajemství, vykresluje ji jako osamocenou, frustrovanou a trpící ženu.
V půli minulého týdne atmosféru v Česku poznamenala zvýšená míra sentimentu – dlouholetí kuřáci se loučili s možností zapálit si v kavárně nebo hospodě. Patřím mezi ně a taky jsem k té sentimentální vlně přispěl. Nekuřák tohle těžko může pochopit, aspoň myslím.
Rozbrečet se při projekci může pro recenzenta být trochu nepříjemná situace. Nejenom kvůli tomu, že hodně filmů vidí na novinářských projekcích a namačkaný mezi třeba znuděné, svačící, hodinky nervózně kontrolující kolegy si může vzlykající pisatel připadat trochu moc obnažený. Pláč v kině ale také v něčem popírá podstatu recenzentství, často chápaného jako udržení si kontroly, odstupu, schopnosti nahlédnout za blikající obraz a vidět mechanismus výroby, autorských úvah a rozhodnutí, oznámkovat výkony zúčastněných, formulovat za ně ideje, o nichž třeba ani nevědí, že je mají.
Bývalá vozovna koněspřežné tramvaje v dnešní ulici Na Valentince byla citlivě zakomponována do nové administrativní budovy s názvem Five. Obvodová fasáda historického objektu je zachována v parteru a do ní je vložen nový moderní sedmipatrový objekt. Qarta architekti navrhli tento koncept před pěti lety. Teprve se společností Skanska architekti dovedli stavbu do finále.
Před deseti lety se Češi poprvé setkali s fenoménem Mariusz Szczygiel (chvíli trvalo, než se jméno, které zní v češtině zcela obyčejně – Špaček –, naučil člověk psát) a jeho knihou Gottland. Pár let nato vyšla jinému Mariuszovi, tentokrát Suroszovi, kniha Pepíci.
Smrtihlav se od většiny dosavadních filmových zpracování atentátu dvou československých parašutistů liší, výrazně se zaměřuje i na samotného Reinharda Heydricha. Ten není pouhým předmětem atentátu, ale důležitou aktivní postavou. Film sleduje jeho život, vzestup a kariéru, kterou ukončil jako jeden z největších prominentů třetí říše.
Tisíce lidí zvlášť středního věku z mnoha zemí si v půli května vylévaly na sociální sítě svoje smutky – ve dvaapadesáti letech spáchal sebevraždu Chris Cornell, zpěvák masově populárních kapel Soundgarden a Audioslave, jehož hlas ozvučoval divoké „devadesátky“ na obou březích Atlantiku. Už se kácí i v našem lese, daly by se shrnout všechny ty povzdechy.
Zase se sejdeme za pětadvacet let. Zavražděná Laura Palmerová to ve snu slíbila agentovi FBI Daleu Cooperovi – a teď se to děje. Uplynulo čtvrtstoletí a v televizi zase běží nové díly amerického seriálu Twin Peaks.
Z Broumova je to do Vambeřic patnáct kilometrů na východ, autem asi čtvrt hodiny. My jsme tam jeli skoro hodinu, neboť jsem Zdeňka a jeho farní škodovku navedl na druhou stranu, což se pak opakovalo ještě několikrát. On to snášel se saleziánskou trpělivostí, vědom si toho, že sub specie aeternitatis jde o prkotinu.
Na Smetanově nábřeží, v místě bývalé Galerie Zdeňka Sklenáře, dnes funguje nové centrum umění a designu nazvané SmetanaQ. Před čtyřmi lety dům sousedící s palácem Lažanských poškodil výbuch plynu. O měsíc později se jej původní majitel Řízení letového provozu rozhodl prodat.
V bizarní černé grotesce zavede ústřední dvojice, policisté Jarin a Ruda, diváky z Brna do Ameriky a ještě dál. Hlavní hrdinové žijí ve světě, kde je politická korektnost neznámým pojmem a inteligent nejhorší nadávka, ve světě, který má být zničen, aby se mohla zrodit nová nadřazená rasa.
Od premiéry prvního filmu o Vetřelci uplynulo přes čtyřicet let, čerstvě premiérovaný snímek Vetřelec: Covenant je šestý v té řadě (pokud bychom to brali podle chronologie vyprávěného příběhu, je to „dvojka“). A je to tedy zvláštní kousek. Zdráhal bych se ho prohlásit za dobrý film, ale jistým způsobem je výrazný.
Bylo to setkání s pro mě doposud neznámou podobou zla, děsivou, a taky fascinující, snad i legrační. Spousta dalších chlapců a děvčat, kteří tehdy na přelomu 70. a 80. let s očima navrch hlavy sledovali klasický britský seriál Já, Claudius podle knihy Roberta Gravese, na tom jistě byla podobně. Všichni tam nosili tógy, kuli pikle, jeden druhého vraždili, aby získali moc nebo sex, z nenávisti i z plezíru.
Před rokem (22. května) v 86 letech zemřel Adolf Born. První posmrtná výstava, která byla na konci dubna otevřena v pražském Museu Kampa, představuje tohoto umělce a ozdobu české společnosti, jak ho máme nejraději – a jak je to snad jedině možné.
Aiči D3A byl střemhlavý bombardovací letoun japonského císařského námořního letectva, který se proslavil v roce 1941 a 1942 zejména při útoku na Pearl Harbor. D3A je také pražská architektonická kancelář, za kterou stojí Stanislav Fiala, Tomáš Prouza a Jaroslav Zima.
Britská indie rocková kapela The Kooks se vrací do Prahy, poprvé v rámci svého samostatného turné, aby tu předvedla to nejlepší ze své dosavadní tvorby. Kromě písniček z výběrové kolekce The Best Of... So Far zahrají i několik skladeb z v pořadí už páté desky, na které pracují poslední rok.
Není už pravda, že na sever od hranic se pro Čecha nachází terra incognita, nepochopitelná a divná zem polská, zem šišlavých spřežek, bigotních katolíků, úskočných handlířů a směšných romantiků. Klišé nejsou nikdy úplně k zahození, ale vystačit se s nimi nedá.
Možná nejangličtější filmová scéna posledních let je v šest let starém filmu Jeden musí z kola ven (paradoxně ho režíroval Švéd Tomas Alfredson). Přinejmenším to je nejvýraznější ukázka velice anglického understatementu. Dva postarší muži v pršipláštích spolu mlčky vycházejí z nevlídné úřední budovy. Na chodníku se krátce zastaví, jeden na druhého pohlédne. Není to žádný velevýznamný, zadržovanými slzami prosycený pohled, kouknou jeden na druhého prostě, trochu smutně, možná rezignovaně, pak se otočí a jdou každý po svém.
Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a nástup jeho administrativy vzbudily nejenom mezi americkými umělci hodně emotivní reakci. Ty city jsou taky často vyjadřovány hodně přepjatým způsobem, jakkoliv člověk chápe, že srovnat se s tou novou politickou realitou, její řečí a manýrami může být pro citlivější duši docela těžké.
Vrbatova bouda stojí na Zlatém návrší nad Horními Mísečkami a své jméno získala po Václavu Vrbatovi, kterého proslavil tragický příběh přátelství a obětavosti. Zemřel totiž při snaze o záchranu svého kamaráda Bohumila Hanče, který se 24. března 1913 zúčastnil lyžařského závodu na 50 kilometrů. Nikdo neví, co přesně se tehdy vlastně stalo.
Výstava navozuje atmosféru mezi dvěma světovými válkami v celkem třinácti tematických okruzích od filmu přes módu až k politice. Návštěvníci uvidí dobové plakáty, fotografie Adiny Mandlové, osobní věci komika Vlasty Buriana nebo původní nábytek z bytu Emy Destinnové.
Newyorský profesor fyziky Alan Sokal před jednadvaceti lety ztratil trpělivost s tím, jak velké nesmysly o předmětu své specializace četl ve specializovaných časopisech humanitních oborů, především v textech stoupenců módních postmoderních teorií.
