Král Zeman se baví
Úsměv na tváři ztuhl půl roku po volbách všem Čechům. Dvě třetiny z nich dokonce žádají, aby byl jednáním o vládě konečně pověřen někdo jiný než šéf vítězného hnutí ANO Andrej Babiš.
Úsměv na tváři ztuhl půl roku po volbách všem Čechům. Dvě třetiny z nich dokonce žádají, aby byl jednáním o vládě konečně pověřen někdo jiný než šéf vítězného hnutí ANO Andrej Babiš.
Velkým tématem veřejné debaty na Západě je hledání ruského vlivu.
Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic originálního.
V šestaosmdesáti letech zemřel Miloš Forman, měl za sebou dlouhý a dobrý život, jistě ne jednoduchý.
Nepodporovanou vládu posílí dva odborníci na demokracii – šéf komunistů, jejž to zachrání před lynčem vlastních straníků za ostudně prohrané volby, a boss extremistů, kterého z předešlé strany vyloučili spolupartajníci jako podvodníka.
Ten pocit jako by Moskva už znala: hodnota rublu se bleskovou rychlostí hroutí, lidé zmateně obíhají směnárny a nakupují valuty, aby zachránili alespoň část svých úspor. Všude se klikatí fronty – na elektroniku, turistické zájezdy, auta… podle toho, kde se zrovna zpozdili s přepočítáváním cen. A někde na periferii vědomí, zastíněného neonovými kurzovními lístky lemujícími moskevské ulice slabě poblikává slovo válka…
Vedení a poslanci hnutí ANO dnes začnou jednat o možnosti vzniku vlády tolerované komunisty a Okamurovou SPD.
Ve filmu Nico, 1988, který běží v artových kinech, je zfilmovaná událost, která má pro generaci „před sametem“ mytický rozměr.
Za pár dní uteče půl roku od vyhlášení parlamentních voleb, a země stále nemá vládu s důvěrou Poslanecké sněmovny. Andrej Babiš sice ukazuje silnou touhu po moci, ale nebyl schopen najít partnery, se kterými by sestavil vládu a své touhy mohl realizovat.
Čtenář snad promine, že text dávné písničky kapely Mňága a Žďorp je tu parafrázován u příležitosti něčeho tak vážného, jako je podezření na útok chemickými zbraněmi.
Andrej Babiš snahou za žádnou cenu nepustit ministerstvo vnitra bojuje o svou svobodu. Myslí si, že když tam bude mít svého člověka, policii už nějak dotlačí k těm správným závěrům v jeho případech.
Jednání o vládě bylo přerušeno a záhy bude pokračovat třeba v jiné konstelaci. Taková interpretace odchodu ČSSD od jednacího stolu s ANO není správná, i když by se Andreji Babišovi jistě líbila.
Minulý týden v Rusku poznamenaly tři konce. Velice různé, ale přece mají něco společného. A pro mnohé svobodomyslné Rusy udělaly ten týden daleko důležitějším než ten nedávný volební, který nepřinesl vlastně vůbec nic.