Navzdory ustupující hegemonii Spojených států je americký prezident stále považován za nejmocnějšího muže na světě. Přesto je řada oblastí, které prezident nemůže ovlivnit ani doma, natož venku. Tou první oblastí jsou média. Donald Trump je určitě nejnáviděnějším prezidentem v historii masových médií a tento trend má pouze vzestupnou tendenci už od doby, kdy jeho kandidaturu Huffington Post zařazoval do kategorie Zábava.
Ministr dopravy Vladimír Kremlík nechal odvolat generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. Část odborné veřejnosti protestovala, protože dosavadní ředitel Kupec si za devět měsíců vybudoval dobré jméno. Třeba tím, že pro státní firmu dokázal obhájit většinu smluv, o které proti ní usilovali soukromí přepravci. Ministr nevysvětlil, proč Kupce odvolal, ani za něj nenavrhl náhradu. Řízení ČD převezme někdo z představenstva a nový šéf se vybere ve veřejné soutěži.
Promlčí se Andrej Babiš poslední krizí, kterou spustil audit Evropské komise? Hospodářsky mu to může ublížit, státní zemědělský fond byl přinucen proplácení dotací Agrofertu (i firmě ministra zemědělství Tomana) zastavit. Politicky to pro něj dva týdny poté nevypadá zle. Zaprvé je tu celková bezvýchodnost demonstrací pořádaných hnutím Milion chvilek, daná nikoliv chybami organizátorů, ale povahou věci.
Za dva za tři roky by se setkání sudetských Němců (Sudetendeutscher Tag) mohlo konat v České republice, prohlásil v neděli v Řezně Bernd Posselt. Je to utopie, nebo reálná představa? A je to dobrý nápad, nebo zbytečná, i dokonce zpupná provokace? Posselt to říká už několik let, přičemž vždy dodává, že příští rok to ještě nebude, protože doba není zralá. Takže zase za dva za tři roky, což zní tak nějak rozumně i bezpečně. Není čeho se v dohledné době bát.
Končí týden, jemuž v české politice právem dominovala otázka vracení dotací pro Agrofert do evropského (a potažmo českého) rozpočtu. Je pozoruhodné, jak ve chvíli, kdy se veřejnost seznamuje s tématem obtěžkaným složitými technikáliemi, se vedle něj do veřejného prostoru probojuje něco tak efemérního, jako byl pokus části ruské politické scény zahrnout účastníky okupace Československa v roce 1968 mezi válečné veterány.
Demonstrace proti vládě Andreje Babiše pokračují a úměrně množství účastníků roste počet těch, kteří Babiše podle svých slov sice rádi nemají, „ale respektují volby“, se skrytou nebo explicitní výčitkou, že protestující to nedělají. Z veřejného povědomí jako kdyby se vytratil fakt, že pohnutkou demonstrací není svržení vlády, ale vyjádření nesouhlasu. Ne s výsledkem voleb, nýbrž se způsobem, jakým se s mocí obdrženou ve volbách nakládá.
Sněmovna podpořila komunisty navrhované usnesení o zločinech privatizace devadesátých a počátku nultých let, kdy podle dokumentu došlo „k velké řadě excesů, chyb i zločinů, které způsobily České republice a jejím občanům škody na majetku v řádech stovek miliard korun a které vlády České republiky dosud nedořešily a jejich následky neodstranily“. Může to působit jako prkotina – aspoň ve smyslu dopadu toho rozhodnutí na život v Česku a místní politiku. Ale není. Vlastně je to důležitá věc.
Páteční ráno na Malostranském náměstí v Praze. Na prostranství se shlukují desítky středoškolských studentů. Novinář spěchající do nedaleké redakce se podiví, co tady všichni dělají a jestli to není něco, o čem by měl vědět. Poté si všimne transparentů vyzývajících k boji proti globálnímu oteplování. Vtom si vzpomene, že jde o studentskou stávku Fridays for Future a že stejnou partičku tady potkal již před týdnem. Smutně potřese hlavou. Na tyhle výpadky paměti je přece jenom ještě dost mladý.
Ta firma získala na hodnotě tím, co je v české ekonomice vzácné. Uměla vymýšlet a své nápady prodávat. Právě na těchto dvou koncích křivky ve tvaru U se vydělávají největší peníze a jsou tam nejvyšší zisky. Nejméně se naopak inkasuje v produkční, výrobní části. Na začátku příběhu firmy Kiwi.com, která se původně jmenovala Skypicker, stál nápad vytvořit unikátní vyhlédavač letenek, který by propojoval všechny možné letecké společnosti.
Nejvýraznější postavou na tuzemských sociálních sítích byl minulý týden předseda vlády Andrej Babiš – jak překvapivé... Než v souvislosti s uniknuvším auditem došlo na obvyklou mučednickou etudu, střihl si i výstup v roli básníka. Na pole dnes značně populární slam poetry premiér vstoupil během projevu před česko-německou obchodní komorou, kdy začal improvizovaně a slovy nehledanými popisovat vztah svůj, svého hnutí i „své“ země k přírodě.
Začíná týden velkých výročí. V úterý je 30 let od masakru na náměstí Nebeského klidu v Číně a také 30 let od prvních polosvobodných voleb v komunistickém světě. Ve čtvrtek pak následuje 75 let od vylodění v Normandii. Všechny tři události mají společné to, že se odehrály za obrovského vypětí lidských sil. Takové si dnes jen těžko představíme.
Zelené volilo v posledních volbách do europarlamentu 22 procent a podle posledních průzkumů by je do Bundestagu volilo už 27 procent, čímž by se stali nejsilnější stranou ve státě.
Ve Švédsku byla spolužáky i učiteli šikanována dívka, která se odmítla účastnit studentské stávky za klima. Zpráva o tom se mohutně sdílela na sociálních sítích, dokonale totiž odpovídá představám, jež mají lidé, kteří se staví skepticky k studentskému hnutí za boj proti klimatickému hnutí a nekritickému obdivu k jeho tváři – Švédce Gretě Thunbergové.. Ta zpráva ale působí podezřele – nikdo v ní není jmenovaný, nedá se z ní poznat, kde ve Švédsku by ta škola vlastně měla být.
Evropské volby byly svého druhu generálkou polské opozice před důležitějšími, parlamentními na podzim. A ačkoliv se pět stran sjednotilo do středolevého bloku, vládnoucí Právo a spravedlnost porazit nedokázaly. Konzervativci vyhráli víc, než čekali, se ziskem 45 procent se stali nejúspěšnější stranou v krátké historii polských eurovoleb (tentokrát i s rekordní účastí), v Evropském parlamentu, kde zasedají ve frakci Evropských konzervativců a reformistů spolu s ODS, budou s 21 poslanci patřit mezi vůbec největší strany.
Není divu, že se poslanci na probíhající schůzi sněmovny rozčilují nad dotací pro pekárnu Zelená louka. V některých ohledech připomíná případ Čapího hnízda. Pekárna Agrofertu, která leží pár kilometrů za Průhonicemi, má stejně romantické jméno jako luxusní vila u Olbramovic, zároveň ji gigantický holding pořídil s evropskou podporou, která je určena pro začínající firmy. Nikdo nehledá na Zelené louce stejný podvod jako v Čapím hnízdě, to však zdaleka neznamená, že u Průhonic je všechno v pořádku.
