Komentáře - 29. dubna

Korporace jsou s vámi! Mrtví, spojte se!

Píšu tyhle řádky v pátek, den po rozhodnutí soudu o platnosti některých restriktivních opatření a taky den po tiskové konferenci, na níž ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jaksi mezi řečí oznámil znovuotevření hranic. Na sociálních sítích kvůli tomu byl často přirovnáván k někdejšímu východoněmeckému funkcionáři Schabowskému, který se na tiskové konferenci přebreptl, a způsobil tak pád berlínské zdi. To srovnání vůči panu Vojtěchovi rozhodně není spravedlivé, cítím potřebu to zdůraznit, nevím proč, ale mám z něho pocit, že žije ve světě, kde mu pořád někdo ubližuje.

28. dubna

Prstem po mapě

Otevřeli jsme hranice, oznámil minulý čtvrtek ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a vzbudil vlnu nefalšovaného nadšení v té části populace, která se už koronaviru nebojí. Nadšení pak uvadalo a v sobotu mohla nejsledovanější televize Nova hlásit, že „otevřené hranice jsou Čechům téměř na nic“. Rozčarování ještě podtrhly protesty v Těšíně, kde se občanům nelíbilo, že ani za nových podmínek se přes hranice nedostane nikdo z polské ani české strany. Takřka jako by se opakovalo „otevření hranic“ těsně po Velikonocích. Do ciziny se i nadále může jenom prstem po mapě.

27. dubna

V Petrkově přežila kultura u kamen a mezi kočičinci

Ano, je fakt, že jsou jistě důležitější věci. Třeba to sucho, které když se rozjede, tak je proti tomu ten současný nouzový stav jen takovou legrací. Ale o tom se ještě asi bude psát v příštích měsících dost a dost, to si ještě užijeme, i když už teď to člověk nechce číst a nechce o tom raději vědět. Třeba však začne příští týden pršet, třeba…

26. dubna

25. dubna

Nezvedení občané nejsou dost „happy“

Místo toho, aby tady byli všichni happy, tady zase probíhá nějaká debata, povzdechl si premiér Andrej Babiš na včerejší tiskové konferenci vlády. Podařilo se mu tím bezděčně vyjádřit styl komunikace jeho vlády v jedné větě. Může se zdát, že způsob komunikace je v čase krize, kdy je zapotřebí především jednat, naprosto okrajový problém. Jenomže není, zvlášť v situaci, kdy jsou lidé nuceni žít izolovaně. A Babišův kabinet od počátku pandemie komunikuje zmateně, nejasně, čímž šíří nejistotu. Paradoxně se to projevilo po premiérově televizním projevu k občanům 23. března.

24. dubna

Soud otevřel cestu k žalobám na Babišovu vládu

Spolu to zvládneme, vzkazoval po koronavirovém vypnutí ekonomiky, zavření obchodů, restaurací a škol a omezení volného pohybu premiér Andrej Babiš. Na zeď Kramářovy vily, dobře viditelnou z celého nábřeží, umístil svítící nápis v barvách trikolory. Zvládneme to! Ve svých pečlivě předem napsaných a Márou Prchalem stylizovaných proslovech rád říkal: Lidi, zvládneme to, ale důležitá je důvěra. Bez ní to nedáme.

23. dubna

Stát pomáhá nejméně v Evropě

Máme za sebou víc než pět týdnů od chvíle, kdy vláda nařízením o všeobecné karanténě zastavila značnou část české ekonomiky. Většinu obchodů a služeb s výjimkou těch k životu nezbytných. Potravin, drogerií, lékáren, galanterií určených k domácí výrobě povinně nařízených roušek. Těsně před Velikonocemi byly za životně důležité vyhlášeny ještě hobbymarkety, z epidemiologického hlediska velké inkubátory koncentrace virů. Nesrovnatelně větší než malé obchody, které ale musely zůstat z rozhodnutí státu zavřené. Angličtina má pro stav karantény, kdy velká část země ustrne, výraz lockdown (uzavřít). V češtině je nejvýstižnější slovo vypnutí. Státním zásahem je velká část ekonomiky vypnutá.

22. dubna

Proč nepožádali Kalouska?

Uvolníme tolik peněz, kolik bude třeba na překonání krize. S obdivuhodnou lehkostí ohlašuje ministryně financí Alena Schillerová (ANO), že zvýší plánovaný schodek rozpočtu. Nejdřív ze čtyřiceti na dvě stě, potom na tři sta miliard korun. Velikost částky je rekordní, překračuje pět procent hrubého domácího produktu a mimo jiné znamená, že stát pokryje skoro pětinu svých letošních výdajů půjčkami. Pro obvyklou rodinu by to znamenalo vyhlídku na exekuci. Přesto aktuální otázka zní: Jakou částku řekne ministryně příště?

21. dubna

Dovolené v Jugoslávii aneb Návrat starých časů

Po šesti mimořádných nouzových týdnech dostává i život u nás matné obrysy toho před koronavirovou karanténou. S životem před to ale má pramálo společného, školy zůstávají zavřené, stejně jako restaurace, muzea, divadla, ruší se sportovní a kulturní akce, nemluvě o nesvobodném pohybu v zemi a nemožnosti vycestovat za hranice.

20. dubna

19. dubna

Co nás čeká, až se probudíme ze zlého snu

Vláda dosud trvá na boji s koronavirem jako na své hlavní prioritě. Přitom přehlíží, že se postupně hroutí základy tuzemského hospodářství a spolu s ním rozpočty jednotlivých rodin. Směr své politiky musí změnit dříve, než bude pozdě.

18. dubna

17. dubna

Zrychlený čas koronavirový

Svět se prý změnil a bude se měnit dál. To jsou mi novinky. Ale zjevně se ten proces rozbíhá. Radnice Prahy 6 třeba dala sundat z podstavce sochu sovětského maršála Koněva. A... zas tak moc se toho nestalo. Ne že by si toho nevšiml vůbec nikdo, nějací „obvyklí podezřelí“ se ozvali (včetně exprezidenta Klause, samozřejmě). Jinak ale bylo i ve virtuálním světě celkem ticho. Jako kdyby lidé měli najednou jiné starosti. A oni je zřejmě mají. Bylo až strhující sledovat rychlou proměnu mnohých uživatelů z asertivních politologů v aspirující epidemiology. Jak něžně se jejich prsty na klávesnici laskají s písmeny skládajícími slovo smrtnost! Přináší to i další povzbudivé zážitky. Velice jsem si třeba užil obsáhlou facebookovou debatu, v níž několik prominentních glosátorů rozebíralo údaje o promořenosti obyvatelstva v různých evropských zemích, a uvědomil si, že dokážu porozumět matematické úvaze, s níž tam kolegové tak zápasili. A to jsem z matematiky odmaturoval za čtyři z milosti! Lidé se vyvíjejí! Lidé se mění!