„Naše kultura je kulturou katakomb, ve kterých nezdolní mniši uchovávají věčný oheň,“ napsal v závěru knihy Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře Roger Scruton. Po jeho odchodu se plamen toho ohně zachvěl a řady oněch „nezdolných mnichů“ ztratily svého opata.
Příští volební střet mezi Babišem na straně jedné a Piráty a ODS na straně druhé nebude o žádné kulturní válce ani o klimatické změně. Bude čistě o zájmech a přerozdělování veřejných peněz.
Íránské sestřelení ukrajinského civilního letadla a následné přiznání ukazuje, že se země opravdu ocitla v koncích. Nepotvrdily se obavy, že zabití Kásema Solejmáního povede k eskalaci situace, naopak se zdá, že Spojené státy ajatolláhy donutily v podstatě ke kapitulaci.
Hospodaření je nadále socialistické. Lukrativní objekty, třeba Český Krumlov, který ročně vydělá 70 milionů korun, odvádějí všechno zpět státu, který pak prostřednictvím NPÚ přerozděluje prostředky jinam.
Už příští sobotu čeká občanské demokraty kongres, poslední volební kongres před volbami do sněmovny. Ty se mají konat na podzim 2021. Modří tak hypoteticky mají poslední možnost polít se živou vodou. Protože zřejmě jen nejužší vedení necítí, že by se tato strana, kdysi se vyskytující hodně nad dvaceti, ale i třiceti procenty, potřebovala radikálně probrat. Na otázku, jestli za rok může být vyzyvatelem Andreje Babiše ODS, když se není schopna dostat přes 15 procent v průzkumech a bývá pravidelně pod Piráty, zní upřímná odpověď: Ne.
Změnil se letopočet, možná jste si toho taky všimli. S touhle změnou souvisejí obvyklé průvodní jevy, patří mezi ně i vášnivý spor mezi pejskaři a petardisty na sociálních sítích. Letos byly oba tábory – aspoň v bublině obyvatel hlavního města – frustrované. Pejskaři z obvyklých důvodů – silvestrovský výkon petardistů ohrožoval duševní pohodu jejich čtyřnohých přátel a zase o to nikdo nedbal. Petardistům zase pražský magistrát zrušil novoroční ohňostroj a nahradil ho nějakým podle nich mdlým videomappingem. Já nejsem ani pejskař, ani petardista. Mohu proto při hodnocení tohoto sporu vystupovat jako nezávislý pozorovatel. Jsem nestranný, objektivita je moje druhé jméno, takže mé doporučení je nutno brát ve vší vážnosti.
Mezi témata, jež můžeme v novém roce očekávat, jistě patří i plný rozpuk boje za zelenější budoucnost. Nejen na „reálné“ frontě regulace ekonomiky, ale i na frontě symbolického boje. Tedy boje o to, které myšlenky jsou společensky přijatelné a žádoucí. Jedna z výtek (zbraní), která se v tomto boji používá, je výtka pokrytectví. Je lákavá, ale je třeba s ní nakládat opatrně.
V populární, což neznamená, že triviální, knize o Íránu slavného polského reportéra Ryszarda Kapuścińského Šáhinšá jsou nezapomenutelné pasáže, v nichž se snaží pojmenovat něco, co tam viděl a zažil na vlastní oči. Protože to psal začátkem 80. let, kdy se politická korektnost nenosila (on by ji asi nerespektoval), píše otevřeně o kultu násilí, které je podle něj hluboce zakořeněno v íránské společnosti.
Světové politice neustále dominuje zabití generála íránských milicí Kuds Kásima Solejmáního americkým dronem u letiště v Bagdádu.
Jedno je jisté: válka Západu s Íránem nebude, jelikož již několik desítek let probíhá.
Na jaderné energetice se nejlépe ukazuje, že Andrej Babiš kecá a nemaká. Zvláštní, že se ho po těch orgiích sebechvály nikdo neptá, kdy už konečně začne stavět.
Každá nová čmáranice na fasádě, zdi či výkladu mu způsobuje téměř fyzickou bolest, neurózu, ba i reálnou depresi, byť samozřejmě hospitalizovat se kvůli tomu zatím nechystá.
Minulý rok charakterizovala mimo jiné neutuchající kritika premiéra Andreje Babiše kvůli střetu zájmů, posléze potvrzená i auditem Evropské unie, peripetie kolem trestního stíhání předsedy vlády, jež se pro něj nakonec také nevyvinuly dobře, a zároveň i neotřesitelnost Babišovy jednoznačné nadvlády v průzkumech veřejného mínění, již žádná z těch premiérových potíží nějak zásadně neovlivnila.
Kdo v čerstvém Žižkově životopisu od historika Petra Čorneje čeká nějaké zásadní novinky ze života jednookého válečníka, ať knihu raději hned odloží. Kdo je ale zvědavý na stav historického poznání devadesát let po zásadní studii Žižky z pera Josefa Pekaře, ten by si měl novou monografii bezpodmínečně pořídit.
Letošní rok bude ve znamení politického souboje o budoucí podobu evropské ekonomiky a společnosti. Evropská unie se na svém summitu před koncem loňského roku dohodla, že do roku 2050 se stane uhlíkově neutrální ekonomikou. Teď ji čeká souboj o to, jak se k tomuto cíli dostane. Základem má být politické kádrování zdrojů energií a branží v průmyslu a službách na „čisté“ a „špinavé“.
