A proč ne monarchie? Česko se na ni hodí dokonale
Domácí šlechtice bohužel musíme vyloučit. Většina připadajících v úvahu je spjata s nějakou politickou stranou, a nemohla by tak být apolitická. Nejspíše by tedy bylo potřeba pozvat cizího monarchu.
Domácí šlechtice bohužel musíme vyloučit. Většina připadajících v úvahu je spjata s nějakou politickou stranou, a nemohla by tak být apolitická. Nejspíše by tedy bylo potřeba pozvat cizího monarchu.
Zítra končí desetiletí začínající desítkou. Bylo zlomové a proměnilo svět víc než první dekáda druhého tisíciletí, byť do ní patří tak zlomový moment, jakým bylo 11. září 2001. Tehdy ale ještě západní společnosti držely pohromadě. Nezačaly se samy poškozovat polarizací a vyhrocenými vnitřními spory.
Jestli je v tomto civilizačním prostoru nějaká jistota, pak je to to, že střevíc bude nazut na správnou nohu a led s těmi dvěma babiznami se v pravou chvíli prolomí (někdy, přiznám se, je mi té dcery líto.)
Vyhlídky nových katastrof jsou v příštím roce tak pestré, že ani největší z fanoušků tohoto žánru si nemůže stěžovat.
Z vánočního projevu prezidenta Miloše Zemana si můžeme všímat (a pak by nám nezbylo nic jiného než je strhat) slabých míst.
Distance mezi metropolemi a zázemím je jedním z nejnápadnějších znaků toho, čemu se říká populistická krize. V západní Evropě i v Americe jsou to právě metropole či v americké situaci obě oceánská pobřeží, kde se shromažďují lidé populistické vlně odolávající. Tak se vidí oni sami. Londýňané jsou znechuceni tím, jak Británie hlasovala v referendu o brexitu, New York a Kalifornie jsou znechuceny Donaldem Trumpem. Lze to vidět i jinak – že v těchto metropolích sídlí instituce a elity, které podhoubí pro tuto populistickou vlnu vytvořily a které se tak uzavřely do svých bublin, že jejím vzedmutím byly zaskočeny, přestože varovná znamení se dala číst všude možně.
Každá profese má svoje dno. V té komentátorské ho představuje text, v němž autor pokud možno neotřele sděluje publiku, že neví, o čem napsat komentář. Nemálo kolegů si do toho dna pořádně hráblo, já asi taky, chybí mi jenom odvaha to empiricky zjišťovat, raději setrvávám v bezpečí selektivní paměti. Být komentátorem bez názoru je přece výraz až existenciální marnosti, popření smyslu.
Štědrý večer nastal, což s sebou většinou přináší řadu problémů. Poměřuje se kvalita bramborového salátu, rybí kosti zaskakují v krku a člověk musí nedávat najevo zklamání nad měkkými dárky.
Rostoucí ochota dávat přímo vybízí k dalšímu povzbuzení. Stát by měl vycouvat z podpory veřejně prospěšných věcí a otevřít prostor soukromým dárcům. Prakticky to znamená výrazně omezit dotace pro neziskové organizace, na něž jde ročně ze státního rozpočtu přes 14 miliard korun.
Představuju si někdy, co by asi člověk dělal, kdyby znal budoucnost. Ale ne teď, nýbrž kdyby ji znal v minulosti. Třeba kdyby za mnou tak na jaře 1990, kdy mně bylo dvacet čtyři, byl jsem nadšený ze svobody a vše se jevilo tak krásně a nadějně, přišel nějaký kouzelník a ukázal mi v kouli (nebo asi spíš na displeji smartphonu, neboť by byl z budoucnosti) Českou republiku našich dní.
Nikdy v něm Češi nedopadli tak dobře, i když se průzkumu účastníme patnáctý rok. Se svým životem je spokojeno devadesát procent občanů, 77 procent si pochvaluje, jak jejich domácnost vychází s penězi, 71 procent slaví výkony národní ekonomiky.
Když Pavel Zeman před dvěma týdny obnovil vyšetřování Čapího hnízda a tím premiéra Andreje Babiše, ptali se někteří pozorovatelé, proč se rozhodl premiéra nežalovat sám.
Od událostí, kvůli nimž média vyhlašují podobné výjimečné stavy, se ovšem impeachment liší v jedné zásadní věci: chybí zpravodajská událost. Nedozvíte se nic nového.
Minulý pátek justiční výbor Sněmovny reprezentantů USA schválil články obžaloby (Articles of Impeachment) proti prezidentu Donaldu Trumpovi. Následné události se sice dějí až po uzávěrce tohoto čísla, ale je zřejmé, co se stane. Sněmovna reprezentantů ovládaná demokraty bude hlasovat pro impeachment. Následně proběhne soud s prezidentem, Senát bude sloužit jako porota. Vzhledem k tomu, že k odvolání hlavy státu je potřeba dvoutřetinová majorita senátorů, avšak demokraté nedisponují ani prostou většinou, šance na odstranění Trumpa z Bílého domu je nulová. Zajímavější je tedy otázka, jaký vliv bude mít impeachment dlouhodobě.
Už šestý rok slibuje Andrej Babiš, že ukončí spory tradičních politických stran a že jeho odborníci začnou gigantickými investicemi modernizovat dosud zaostalé Česko.
FBI je buď naprosto neschopná, nebo zpolitizovaná.
Po tomto pátku máme jasno ve dvou věcech. Po vítězství konzervativce Borise Johnsona odchází Velká Británie jasně a bez všech dalších podivných spekulací o zvrácení brexitu z Evropské unie. Odchod to bude rychlý a Johnson bude se silným mandátem od voličů tvrdým vyjednavačem. Stejný den nad ránem se Evropská unie na summitu v Bruselu i hlasem Andreje Babiše dohodla, že se stane zeleným pionýrem uhlíkově neutrální ekonomiky.
Těm, kteří nepřejí Borisi Johnsonovi a konzervativcům jejich vítězství, slouží jako útěcha fakt, že uspěli skotští nacionalisté.
Kdo nechytí trend na začátku a nepřipraví se na jeho následky, končí mezi poraženými.
Ve dnech, kdy vzniká tento text, je dění v mé facebookové bublině poněkud monotematické. Uživatelé si navzájem sdělují, že trestní stíhání Andreje Babiše bylo obnoveno. Odhodlání facebookového národa zpravit svět o tom, že jeden každý ví totéž co všichni ostatní, je neotřesitelné a zarážející.