Vláda Andreje Babiše zrušila povinnou školní docházku
Jedno z největších selhání kabinetu Andreje Babiše je už teď vidět ve školách.
Jedno z největších selhání kabinetu Andreje Babiše je už teď vidět ve školách.
Brány k zahraniční dovolené se otevírají, dokořán však otevřeny ještě nejsou. Chorvatsko, Řecko, Rakousko, a dokonce Itálie už zvou cizince, aby zachránili skomírající turistický průmysl. Také česká vláda slibuje, že cesty za hranice všedních dnů povolí. K tomu, abychom mohli letos na prázdniny do vzdálenějších destinací, však musí Babišův kabinet splnit jednu nezbytnou podmínku.
Pokud je autor článku dobře informován a během noci neprovede plukovník Prymula s doktorem Maďarem či někdo podobný státní převrat, tak dnes ráno jsme mohli vyjít na ulici prostolící, tedy bez roušek. To je zajisté velký okamžik, který pociťují nyní občané na vlastních tvářích, jež se znovu stávají tím, čím byly před oněmi třemi měsíci. Tedy lidskými obličeji.
Andreje Babiše napadlo přispět rodičům každého školou povinného dítěte dvěma a půl tisíci korunami na školu v přírodě.
Je to fakticky cesta k potravinářskému monopolu Agrofertu. Z Kostelce už nebudou jen párky, ale v dohledné době i ústřice, krevety nebo mušle.
Jako kdyby nestačilo, čeho všeho jsme byli svědky v prvním čtvrtletí roku 2020. Od pátého května je v Evropě kromě hospodářské prosperity, z níž kousek odlamuje každý den v karanténě, zpochybněn i směr evropské integrace. Tedy ne že by rozsudek německého Spolkového ústavního soudu nařizoval spolkové vládě opustit eurozónu, natož Evropskou unii. Ovšem pokud filozofii rozsudku domyslíme do konce, buď skončí evropská integrace v dosavadní podobě, anebo budou z omylu vyvedeni ti, kdo věří na platnost ústavního pořádku v členských zemích EU.
V pondělí 18. května skončil v Česku po 66 dnech stav nouze. Výzva hodnotit, jak vláda za tu dobu pomohla ekonomice, kterou svým rozhodnutím vypnula. Ekonomové zprava doleva se od začátku shodovali na jednom. Pomoc musí být rychlá, jednoduchá, administrativně nenáročná. Tohle není žádná krize, kdy by se do potíží dostal nějaký konkrétní obor, protože by něco přešvihl nebo udělal fatální chyby. Taková, jakou byla finanční krize roku 2009, kde finančníci hodně přepnuli strunu pochybných půjček.
Kolem Romana Prymuly je na jeho ministerstvu zdravotnictví napětí.
Nemoc ustoupila, začíná rekonvalescence. Bude dlouhá a bude se odehrávat s vědomím, že choroba se zase objeví. Všichni tuší, že nějaký čas potrvá, než se život vrátí tam, kde byl před koronavirem. Nebo se mu aspoň přiblíží. Dva měsíce vypnutí dosavadního způsobu života způsobily nejen přímé ekonomické ztráty na makro- i mikroekonomické úrovni, ale otřásly se základními životními jistotami a zasely do života lidí obavy, kterých se budou jen těžko zbavovat.
Ta fyzická podoba byla až pozoruhodná. Na některých fotografiích jsou jejich tváře téměř totožné, zvláště když se mírně usmívají, to by pak jeden mohl vystupovat jako dvojník druhého.
Na ekonomiku přišlo něco jako osudová rána, proti níž se není možné bránit. Ať chceme, nebo nechceme, prožíváme volný pád – a může za to jedině koronavirus. Rozhodně není viníkem vláda, která ekonomiku vypnula, protože jenom chtěla chránit naše životy. Takovou úvahu šíří fatalisté nejen v Česku, ovšem první přesnější data o ekonomických dopadech koronaviru ukazují něco jiného. Záleží na tom, jak se vláda dané země k nákaze postaví.
Alena Schillerová se ocitla v trapné situaci, do níž si pomohla sama, rozpaky ale budí i potřeba ji v tom ponižujícím postavení držet a pořádně vyválet. Řeč tu je samozřejmě o její angličtině.
Pozoruhodná žena Seyran Atesová je středoevropskou obdobou světoznámé somálské aktivistky, v Americe usazené Ayaan Hirsi Aliové.