Revoluce se bude vysílat v televizi
Revoluce nejenže bude vysílána v televizi, naopak proběhne hlavně tam. Nebo přesněji v médiu, které svým vlivem televizi nahradilo, na internetu.
Revoluce nejenže bude vysílána v televizi, naopak proběhne hlavně tam. Nebo přesněji v médiu, které svým vlivem televizi nahradilo, na internetu.
Tak dlouho se čekalo, až přijde ta špatná zpráva. V zásadě se čeká už od chvíle, kdy se v českých zemích objevil koronavirus. Dlouhé týdny a měsíce se však dařilo veškerá rizika odvracet. Zdravotníci zabránili, aby infekce vstoupila do ústavů sociální péče, nezaměstnanost se drží blízko předkrizové úrovně, bankrotů ani insolvencí nepřibývá, pád koruny se nekoná a většina hospod zase otevřela.
Podle dosavadních dat to vypadá, že přestože jsme nebyli na rozdíl od jiných zemí tvrdě zasaženi samotnou pandemií, budeme jednou z největších obětí zastavené evropské ekonomiky.
Je příhodné, že v týdnu, který začal Mezinárodním dnem dětí, končí ricinová kauza.
Kdo sledoval v posledních letech šílenství na západních univerzitách a stále eskalující hádky na Twitteru, mohl se utěšovat tím, že nejde o „reálný život“.
Anders Tegnell si zaslouží uznání za to, že otevřeně promluvil o tom, co považuje za své chyby. Není to dnes zvykem.
Profesor Ladislav Dušek z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) odhaduje, že mírná většina českých zemřelých s covidem zemřela primárně na jinou nemoc. To je samo o sobě explozivní sdělení, znamená, že nebezpečnost wuchanského koronaviru byla v českých zemích přinejmenším poloviční oproti tomu, co nám vědecko-mediální komplex sugeroval. Což neznamená bagatelizovat covid ani bolest těch, kdo přišli o blízké, nýbrž vést rozumnou diskusi o tom, jak adekvátní byla vládní karanténa.
Spojené státy mají za sebou několik dnů pouličního násilí. V době uzávěrky protesty zažilo na 140 amerických měst, osm lidí zemřelo, přes čtyři tisíce bylo zatčeno, v jedenadvaceti státech byla aktivována národní garda, aby pomohla policii situaci zvládnout. Škody ještě nikdo nepočítal, ale pohybují se minimálně v milionech dolarů.
Někdy před deseti lety byla místopředsedkyní Rady České televize zlatá česká koulařka Helena Fibingerová. V téže instituci dohlížející na chod největšího veřejnoprávního média zasedala i někdejší poslankyně za komunisty Ivana Levá. Obě dámy Česká televize přežila a vykvetla do dnešní slávy. Proč by se to mělo změnit, když teď byli zvoleni noví tři radní?
Profesí berní kontrolorka Alena Schillerová a dotační mikromanažer Andrej Babiš od začátku koronavirové krize urputně vzdorovali návrhům ekonomů, které si posadili do svých poradenských týmů.
Poslanecká sněmovna schválila odpuštění sociálního pojištění menším firmám do padesáti zaměstnanců na tři měsíce. Podmínkou je, že nepropustily žádné zaměstnance a nesnížily platy. Je to významná úleva.
Reakce na zvolení tří nových členů Rady České televize byla značně vzrušená, často taky přepjatá, občas groteskní a někdy taky sprostá. Taková je ale povaha zdejší veřejné debaty jaksi dlouhodobě. Neznamená to nutně, že věc sama je bezvýznamná, že nakonec jde hlavně a především jenom o ty řeči, co se vedou.
Stačil by jeden, ale tři jsou opravdu už moc, to už je protržení hrází.
Znamená to uložit si sebekázeň. Uvědomit si, že misí televize veřejné služby je informovat, nikoli poučovat veřejnost, co si mají myslet. Nikoli fandit a pomáhat určitému směru vývoje společnosti. Nikoli být slavný a obdivovaný.
Generační střet zájmů, který můžeme z různých průzkumů sledovat v politice a veřejném prostoru, je čím dál ostřejší i uvnitř ekonomické elity. Rodin, které dokázaly za posledních třicet let svobody vybudovat úspěšné firmy. Stále víc zakladatelů má pocit, že si nedokázali ve své rodině vychovat nástupce, kteří by byli schopni od nich rodinný majetek převzít, zodpovědně ho spravovat a rozvíjet. Ukazuje to studie J&T Family Office 2019, která se zabývá správou rodinných majetků.