Bohužel skoro už vymizela tradice pašijových her, kdy většinou ochotníci rok co rok předváděli utrpení a umučení Ježíše Krista, našeho Pána. Lze si představit, že věřícího diváka vlastně ani tak nezajímalo, jak herci hrají, jaké jsou kulisy nebo jaké je svícení.
Čínský koronavirus v přímém přenosu prověřil, které země mají kvalitní instituce, stát je tam schopen v krizi velmi dobře reagovat a fungovat. Korea, Německo, Singapur, Tchaj-wan dokázaly velmi rychle bránit šíření viru masivním testováním a dohledáváním kontaktů nakažených.
Kdo aspoň trochu zná Miroslava Kalouska, ten si jen těžko dovede představit, že by dobrovolně odešel z politického života. Konečně, této interpretaci se už krátce po oznámení, že nebude v příštích parlamentních volbách kandidovat, bránil sám Miroslav Kalousek, když zdůrazňoval, že politika je pro něj stejně návyková jako droga, že je člověk politický a že ho politika bude vždycky zajímat.
Značnou pozornost vzbudila po celém západním světě, také v České republice a ovšem na této stránce, počátkem června vzpoura redakce New York Times proti vedoucímu komentářové rubriky.
V sedmadevadesáti letech zemřel Milouš Jakeš, generální tajemník komunistické strany v době revoluce. Uživatelé to zaznamenali velmi pozorně, část jich nebožtíkovi přála peklo, smířlivější připomínali, že tenhle druh soudu patří jiné autoritě. Pozoruhodným způsobem se projevila domovská strana zesnulého, jež Jakešův skon připomněla slovy: „Milouši, DĚKUJEME‼️ Snad už sedíš v lepším světě bez hladu, bídy a rozdílů. A snad si u toho dáváš i oblíbené švestkové knedlíky. ‚Přes to, co se v naší zemi i jinde v posledních letech stalo a co se děje, jsem přesvědčen, že ideje socialismu, o jejichž naplnění jsem usiloval, představují i nadále lepší budoucnost lidstva. Zůstal jsem komunistou.‘ Milouš Jakeš. Historie ještě neřekla poslední slovo a jednou budeš oceněn.“
Současný stav světa může zvlášť sociální konzervativce uvrhnout do těžkých depresí. Postupuje „politická korektnost“, vzrůstá vliv LGBT ideologie, maže se rozdíl mezi muži a ženami, kácejí se sochy a přepisuje se historie. Kam se člověk podívá, tam jsou konzervativní hodnoty na ústupu.
Čínská firma Huawei, kterou Američané považují za bezpečností riziko kvůli zneužívání informací v jejich sítích, je jednou z hlavních linií střetu mezi Washingtonem a Pekingem. A Donald Trump se velmi intenzivně snaží, aby se Evropa v tomto střetu postavila na jeho stranu a stejně jako Spojené státy americké se od Huawei co nejvíc odstřihla. Přinejmenším aby společnost nepustila do budování 5G sítí, na které se zrovna teď řada evropských zemí včetně Česka chystá vypsat výběrové řízení. Pro politiky to není jednoduché rozhodování. Huawei je totiž firma schopná nabízet zařízení do svých sítí až o několik desítek procent levněji než její západní konkurenti.
Následující text nechce být filmovou recenzí, nepokouší se hodnotit film Havel po umělecké stránce, to obstaral povolanější kolega Jiří Peňás. Ale v jiné rovině, v otázce, nakolik je ten film pravdivý, s Peňásem trochu polemizuje. Protože je pravdivost jako soubor životopisných detailů a pravdivost, která vystihne něco, co třeba i hutný životopis minul.
Letní koronavirové podnebí deštíkem rozčeřil rozhovor Daniela Kaisera s děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michalem Pullmannem (vyšel v minulém vydání a najdete ho celý také na EchoPrime). V něm se představený nejslavnější české fakulty přihlásil kromě jiného k marxismu a hlavně vyložil svoji smířlivou interpretaci čtyřicetileté totalitní komunistické vlády v českých zemích a na Slovensku. A do toho se ve stejném týdnu ještě objevila také zpráva o úmrtí posledního vládnoucího generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše, čímž se to ještě umocnilo a řadu lidí přivedlo k různému typu zamyšlení.
Írán opravdu nemá dobrý rok. Nejdříve mu letos v lednu Američané zabili klíčového generála Kásima Solejmáního, pak v rámci své nervozity omylem sestřelili dopravní letadlo. Následovaly protirežimní protesty. Pak dorazila pandemie, kterou Írán nezvládl. A nyní mu již několik týdnů záhadně vybuchují vojenská a vědecká zařízení, která jsou napojená na jeho jaderný program.
Vláda uvalila lehčí druh karantény na Moravskoslezský kraj, což na severovýchodě republiky způsobilo jisté pobouření.
Přiletět do Varšavy týden po prezidentských volbách je podezřelé a nešťastné, protože by redaktor měl psát o nich.
Začít dnes stavět obří kanceláře pro tisíce lidí je jako začít stavět telefonní budky v časech, kdy má každý člověk mobil.
Od chvíle, kdy Andrej Babiš nastoupil v roce 2013 do vlády, přibylo v Česku přes 61 tisíc zaměstnanců placených z daní občanů. Při průměrném platu ve veřejné sféře, který aktuálně dosahuje 34 077 korun měsíčně, za rok jejich platy stát stojí 2,5 miliardy korun. Celkový počet lidí, které platí stát, se za úřadování Andreje Babiše ve vládách zvýšil na 475 tisíc. To jsou aspoň oficiální čísla ze státního rozpočtu na letošní rok.
Nad neokonzervativní politikou slunce nezapadá. O tom, že její protagonisté mají problémy, svědčí pád popularity amerického prezidenta Donalda Trumpa během epidemie koronaviru. Také v Polsku se po příchodu nákazy zhoršily perspektivy pro další kariéru prezidenta Andrzeje Dudy ze strany Právo a spravedlnost (PiS). Neokonzervativní projekt šéfa PiS Jarosława Kaczyńského však odolal liberální revoluci a jejímu charismatickému vůdci, varšavskému starostovi Rafału Trzaskowskému.
