Člověk by rozhodně mohl z debaty získat pocit, že kdyby o Bílý dům soutěžila Harrisová na vrcholu sil a slušňák Pence, Amerika by se nacházela v mnohem lepší situaci, než když se o něj pokouší dva blázniví senioři.
Na Kavkaze již týden zuří regulérní válka. Stovky mrtvých a zraněných, civilisté v krytech, to vše se odehrává mimo zájem světových medií, která se většinou obtěžují jen menšími zprávami mimo přední stránky a homepage.
Včera menší pozdvižení na českém Twitteru vyvolalo vyjádření Václava Klause mladšího, že „konzervatismus je punk dneška“.
Pokud 3. listopadu bude Donald Trump znovuzvolen, je dost možné, že za přelomový moment bude označena smrt soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Baderové Ginsburgové. Její skon má totiž potenciál celé klání naprosto zvrátit. Přitom momentální situace nevypadá pro Trumpa nijak růžově.
Smrt americké soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Baderové Ginsburgové vyvolala ohlasy i v Česku.
Přestože Donald Trump je považován za nenapravitelného rasistu a je pravda, že na svém kontě má řadu pochybných výroků, jeho popularita mezi menšinami stoupá.
Jak ukončit světovou pandemii koronaviru? Je lepší nechat nemoc proběhnout skrz populaci, doufat, že příliš lidí nezemře, a vybudovat stádní imunitu? Nebo naopak by se všichni měli zavřít do několik týdnů až měsíců trvající karantény a věřit, že virus se nebude mít jak šířit a nakonec zmizí, a to i za cenu naprosto zruinované ekonomiky? Pak je tu ještě třetí možnost, pověstná „stříbrná kulka“, která skolí nepřemožitelnou příšeru, neboli v tomto kontextu vakcína.
Vlna proti Trumpově nominaci se zvedla hlavně proto, že je to Trump.
Zdá se to jako návrat do minulosti. Na pár dnů jako hlavní téma britských médií zmizela světová pandemie a vrátil se starý dobrý brexit. To, že se v hierarchii britských problémů posunul během roku na poslední místo, neznamená, že by proces odcházení Spojeného království z EU byl ukončen. I když Británie Unii formálně opustila, stále probíhají negociace ohledně obchodní dohody: teprve ona má opravdu určit, jaký bude vztah mezi ostrovním královstvím a kontinentem.
J. K. Rowlingová, nejslavnější autorka současnosti, si dovolila již příliš. Poté, co ukončila svou sérii o kouzelníku Harrym Potterovi, začala psát pod pseudonymem Robert Galbraith celkem podařené detektivní příběhy o soukromém očku Cormoranu Strikeovi.
Studium v zahraničí je luxus, na který si zvykla již celá řada českých studentů. Nejde jen o programy Evropské unie, jako je například známý Erasmus, ale i o plnohodnotné studium na těch nejprestižnějších školách v USA a Británii. To se tento rok mění. Pandemie koronaviru zasáhla vysoké školy na celém světě. Řada z nich přešla na distanční studium, výši školného však zachovaly. Británie zase ohlásila, že s koncem brexitového přechodného období studenti z EU přijdou o své výhody, což mimo jiné znamená i násobný růst školného. Studentům v těchto situacích se snaží pomoci nadace Bakala Foundation a její šéfka Michaela Bakala.
„Je to horší než Watergate“, se může zdát jako značná nadsázka, která v poslední době ztratila veškerou relevanci.
Nepokoje a protesty v USA s sebou přinášejí i pěknou dávku bizarností. Na internetu je celkem snadné narazit na nejrůznější podivuhodná individua a příklady chování. Například na muže (či ženu, v dnešní době těžko říct), který se promenuje před kordonem newyorských policistů pouze v zelené sukni a přitom se jim vysmívá („Polovina z vás ani nemá vysokoškolské vzdělání“) a černošskému policistovi řekne do očí „jidáši“. Nebo na jednoho ze zadržených protestujících v Portlandu, který je milovník anime s růžovými vlasy.
„Proč, proboha, neučíme historii na hodinách historie? Černoch vynalezl žárovku. Žádný běloch jménem Edison. Je toho tolik. Věděl to někdo?“ prohlásil bývalý viceprezident. Problém je, že Biden neměl pravdu.
Americký prezident Donald Trump není znám tím, že by si hlídal své vyjadřování nebo udržoval zdání, které by dosahovalo úcty náležící jeho úřadu.
Martin Roman proslul zejména jako generální ředitel polostátní firmy ČEZ. Od doby, co odešel z čela této energetické společnosti, se však věnuje především problému, jak zlepšit české vzdělávání. Je předsedou správní rady Prvního obnoveného reálného gymnázia (PORG), nekomerčně vydává příručky pro učitele. Dokonce kvůli tomu vystudoval magisterskou pedagogiku na britské University College London. Své zkušenosti se snaží předávat dál.
Nový školní rok snad bude pro děti vysvobozením. Po půlroční absenci ve školních lavicích je možné, že se do třídy bude těšit i ten největší záškolák. Také pro nejslavnější literární postavu současnosti, Harryho Pottera, byl školní rok vysvobozením z tyranie jeho opatrovníků, strýce a tety Dursleyových. Pro generaci mileniálů byly knihy o Potterovi možná důležitější než škola. Vytvářely jejich světonázor a základní kulturní body. Nyní již můžeme prohlásit, že to byla chyba.
Slovy „jsem Tchajwanec“, kterými předseda Senátu Miloš Vystrčil zakončil svůj projev v tchajwanském parlamentu, probudil svého vnitřního Johna F. Kennedyho. Byla by to vlastně případná tečka za českým tchajwanským dobrodružstvím, které od začátku bylo více o symbolech než o nějakých reálných výsledcích.
Je to muzejní událost roku. Tento týden v Národním muzeu začala egyptologická výstava Sluneční králové, která má představit dějiny a společnost Staré říše a také práci českých egyptologů na vykopávkách v oblasti Abúsíru. Rozsahem je to světově unikátní záležitost. O výstavě, o tom, jak se chystala, ale také co nás studium starého Egypta a archeologie všeobecně může naučit, hovoří prorektor Univerzity Karlovy a bývalý ředitel Českého egyptologického ústavu profesor Miroslav Bárta.
Planoucí Amerika se stává normálem. Zatím posledním městem, které podpálili rabující „demonstranti“, je Kenosha ve státě Wisconsin.
To je až orwellovské! Co by tomu řekl George Orwell? Podobné věty lze v posledních letech slýchat čím dál častěji, ať již oprávněně, či ne. „Orwellovské“ může být chování davů na sociálních sítích, špehování občanů jejich státy, sbírání informací technologickými giganty, kultura „rušení“ a nespočet dalších jevů. To vše má být součástí blížící se dystopie, kterou Orwell předpověděl ve svých nejznámějších románech 1984 a Farma zvířat. Ta poprvé vyšla před 75 lety.
Videoherní developer Epic Games v jeden den zažaloval jak Apple, tak Google. Pokud uspěje, může to změnit fungování obou firem.
Přední opoziční ruský lídr Alexej Navalnyj je v kómatu.
Reakce „Jste feťák?“ není úplně klasickou odpovědí čelného politika na zvídavé otázky reportéra, zvlášť když jde o černocha, takže někdo by v tom mohl hledat rasistický podtext. Svět si ale za posledních pět let již zvykl na podivná prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jenže tentokrát to nebyl Trump, kdo urážlivou větu vypustil, ale jeho vyzývatel Joe Biden. Anabáze, jak k výroku došlo, dobře ukazuje, proč letošní americké volby budou docela jízda, ať už vyhraje kdokoli.
Návštěva amerického ministra zahraničí Mikea Pompea byla nepochybně českou zahraničněpolitickou událostí léta. Pompeo v Praze zahájil své turné po státech střední Evropy, pokračoval pak dál do Slovinska, Rakouska a Polska. Záměr byl jasný, vybudovat protičínskou koalici.
Roušky se vrací. Od 1. září budou opět povinné v MHD, vnitřních veřejných prostorách a na vnitřních hromadných akcích.
Ve čtvrtek odpoledne došlo k opravdu historické události. Izrael a Spojené arabské emiráty uzavřely společnou mírovou smlouvu.
Skotská vládnoucí strana SNP se nyní pustila do usměrňování vyjadřování, které nemá v západní Evropě obdoby. Kritici varují, že ve výsledku by to mohlo vést až k zákazu bible nebo k cenzuře divadelních představení.
Občas Češi dokážou překvapit sami sebe, třeba když se dozvědí, že organizují pád běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. Ten prohlásil, že demonstrace proti němu, které vypukly po ohlášení volebních výsledků, jsou řízeny telefonicky z Polska, Velké Británie a České republiky. Je trochu záhadou, jak jsme se v této společnosti ocitli.
Možná až přes dvě stě tisíc mrtvých si vyžádalo atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki. Dnes je to právě 75 let od doby, co bylo bombardováno Nagasaki; Hirošimu potkal stejný osud tři dny předtím. Svět tak zaplavily upomínkové akce, výzvy typu „již nikdy více“, nespočet článků popisujících utrpení lidí, zločinnost atomových zbraní a výzvy k jejich zákazu. I když mnohé je jistě pravda, je nepochybné, že shození atomovek na Japonsko před tři čtvrtě stoletím bylo správné rozhodnutí.
