Spojené státy mají za sebou několik dnů pouličního násilí. V době uzávěrky protesty zažilo na 140 amerických měst, osm lidí zemřelo, přes čtyři tisíce bylo zatčeno, v jedenadvaceti státech byla aktivována národní garda, aby pomohla policii situaci zvládnout. Škody ještě nikdo nepočítal, ale pohybují se minimálně v milionech dolarů.
Tragická smrt Afroameričana George Floyda, kterému zaklekl krk bílý policista, neboť ho podezříval, že platil padělanou dvacetidolarovkou, je strašná a odsouzeníhodná. Pobouření a protesty jsou jistě namístě. Nikdo ten zákrok neobhajuje. Reakce se však vymkla veškeré přiměřenosti.
Brexit je zpět! Vypadalo to, že jsme se ho zbavili navždy, že vše už je vyřešeno, nebo že ho zabil covid-19. Jenže jak už se psalo po 31. lednu, kdy Británie formálně opustila EU, nic se nezměnilo. Monarchie vstoupila do přechodného období, ve kterém je čas vyjednat novou obchodní dohodu s kontinentem. Pak přišel koronavirus a s ním spojené ekonomické těžkosti. Nastala otázka, jestli si Británie může dovolit dva hospodářské otřesy za sebou. Navíc vyjednávání se zpomalilo, evropský šéfvyjednávač Michel Barnier onemocněl koronavirem. Šířily se spekulace, že přechodné období bude muset být prodlouženo, a tím pádem reálný brexit odložen. Pak však britská vláda vzkázala, že to je nepřípustné. V půli května rozhovory o obchodní dohodě ztroskotaly.
Británie se již dočista zbláznila. Někoho to mohlo napadnout již během brexitu, to však byla standardní politická bitva, byť vedená všemi prostředky. O příčetnosti Britů však člověka donutila uvažovat až koronavirová krize. Dobře to ukazuje případ Dominika Cummingse, šéfporadce premiéra Borise Johnsona.
Letošní 75. výročí konce druhé světové války znovu otevřelo otázku, kdo se na vítězství nad hitlerovským Německem nejvíc podílel. Stěží se dá zpochybnit přispění Sovětského svazu. Podle historika Normana Daviese uštědřili západní spojenci Německu nějakých 25 % ztrát (myšleno padlých, zraněných a zajatých), z toho vyplývá, že 75 % připadalo na Sověty. John Ellis zase vypočítal, že na východní frontě bojovalo 79 % nacistických sil. I prostý pohled na padlé ukazuje obří nepoměr.
Miliony lidí sedících doma, míra nezaměstnanosti neviděná od velké krize ve třicátých letech, ekonomika možná v troskách, to jsou následky koronaviru.
Koronakrize rozklížila Evropskou unii. Zdravotnické pomůcky musela dovážet z Číny, jih směřuje k finanční krizi, euroskepticismus stoupá, odhodlání unie bojovat s klimatem nepolevuje. Francie s Německem na boj proti finančním následkům krize vyhlásily plán založení fondu financovaného evropskými dluhopisy. Co to vše znamená pro Českou republiku a Evropu? K tomu se vyjadřoval europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra. Řeč přišla i na jeho stranického kolegu Pavel Novotného.
Již naplno běží spekulace, co všechno současná pandemie změní. Věští se konec měst, konec práce z kanceláře, konec americké hegemonie a začátek čínské. Další položkou, kterou můžeme na seznam přidat, je konec tlouštíků.
Britové jsou přesvědčení, že mají nejlepší zdravotnictví, které jim všichni závidí.
Momentálně ve světě řádící koronavirus pochází z wuchanské laboratoře, oznámil americký ministr zahraničí Mike Pompeo. V rozhovoru pro televizi ABC prohlásil, že má k dispozici „obří důkazy“. Podpořil tak slova svého šéfa Donalda Trumpa, který pár dnů předtím tvrdil to samé. Do toho se v amerických médiích, především v těch nakloněným současnému prezidentovi, jako je televize Fox News nebo magazín Washington Examiner, objevila zpráva, že většina ze 17 amerických špionážních agentur se domnívá, že virus unikl z laboratoře.
Zdá se to jako příběh z jiného století, ale ještě před rokem to byla hlavní politická kauza planety.
O dění v Severní Koreji nikdo nic neví. Nic nevědí Američané, nic nevědí Jihokorejci, novináři ani špioni. Naprostá uzavřenost země znamená, že všechny pokusy odhadnout, co se tam děje, připomínají věštbu z čajových lístků. To se týká i nedávných spekulací ohledně smrti severokorejského vůdce Kim Čong-una, kdy svět 20 dnů řešil, jestli tlustý tyran je úplně mrtvý, utrpěl mozkovou smrt, nebo je naprosto v pořádku.
Pulitzerovy ceny patří mezi nejprestižnější novinářská ocenění na světě.
S Vietnamem lze srovnat nejednu chorobu, o vážnosti situace to nic nevypovídá. Srovnání má navodit dojem neschopnosti prezidenta Donalda Trumpa.
Ta dvě videa jsou téměř totožná. První, vydané na podporu Trumpova znovuzvolení do čela země, ukazuje jeho soupeře, bývalého viceprezidenta Joea Bidena, jak si připíjí šampaňským s čínskými představiteli, chválí čínskou politiku a tvrdí, že Trumpova politika vůči říši středu je xenofobní. Do toho hlas dramaticky vysvětluje, že Biden „během americké krize zohledňoval čínské národní cítění“. Druhé video natočili Bidenovi lidé. Od prvního se v podstatě neliší, jen role jsou v něm prohozené. Téměř stejný dramatický hlas tvrdí, že „Trump před Číňany uhnul, vzal je za slovo“ a „v lednu a únoru je patnáctkrát chválil, i když se koronavirus šířil světem“. Je jasné, že hlavním tématem listopadových prezidentských voleb bude pandemie koronaviru a čínská odpovědnost za ni. Postavit se Číně již považují za nutné obě dvě americké strany. Střet s Pekingem je zřejmě nevyhnutelný.
Vždy bylo jasné, že upřímnost hnutí #metoo se projeví ve chvíli, kdy narazí na první oběť, kdy si bude muset vybrat mezi dostání svým principům a politickými ambicemi. Pád lidí, jako byl Harvey Weinstein, nikoho příliš nemrzel. Nyní však sexuálnímu skandálu čelí demokratický kandidát na prezidenta Joe Biden. Aktivisté a americká média tak musí řešit, zda pomohou „zaříznout“ svou největší naději, jak se zbavit nenáviděného Donalda Trumpa, nebo jestli budou za totální pokrytce.
„Vy se otočte, jestli chcete, ale dáma se neotáčí,“ prohlásila britská premiérka Margaret Thatcherová na konferenci Konzervativní strany v říjnu 1980. Tou dobou vládla již téměř rok a půl a zdálo se, že události se nemohou vyvíjet hůř. Země byla uprostřed hluboké recese, nezaměstnanost rostla raketovým tempem a inflaci se nedařilo dostat pod kontrolu. Vše nasvědčovalo tomu, že nová ekonomická koncepce konzervativců, která se soustředila na boj s inflací, a ne s nezaměstnaností, žalostně selhala. Očekávalo se tedy, že na stranickém sjezdu premiérka oznámí změnu kurzu, tak jak učinil její konzervativní předchůdce v úřadě Edward Heath, když jeho hospodářská politika narazila na první problémy. Jenže Thatcherová nebyla Heath (nesnášeli se), byla přesvědčena, že její ekonomická politika je správná, jen potřebuje víc času. Jakoukoli otočku rezolutně odmítla. Věta „dáma se neotáčí“ se stala poté neoficiálním sloganem jejího premiérství, výrokem, ve kterém byla vydestilovaná její osobnost. Je to jeden ze základů legendy o Thatcherové.
Bývalý prezident Václav Klaus vyzval ke vzpouře. V rozhovoru pro Novinky.cz popsal tři fáze reakce společnosti na koronavirus. První fází je zavádění vládních opatření. „Druhou fázi prožíváme právě teď. Lidé se daleko více osmělují a říkají – tohle ne. Řada medicínských odborníků se osměluje říci, že principiálně nesouhlasí s řešením, které propaguje pan profesor Prymula a lidé kolem něj. Pokud první fáze byla březnová, druhá dubnová, tak třetí, květnová fáze už by měla být vzpoura davů. Lidé už by opravdu měli říct dost a je načase, aby to řekli.“ Výrok vyvolal jednak pobavení, dále v rozhovoru Klaus totiž připouští, že do čela vzpoury by se mohl postavit on, a jednak kritiku. Exprezident prý nebezpečně popírá doporučení expertů. V jednom má ale Klaus pravdu, současné mimořádné okolnosti neskončí, dokud vlády, netýká se to jen té české, nebudou cítit tlak k jejich ukončení.
Teď už konečně začnete poslouchat experty?
V čele Británie neočekávaně stanul poloviční Čech. Premiér Boris Johnson chytil koronavirus; přestože tvrdil, že choroba má jen lehký průběh a zemi bude řídit i se zvýšenou teplotou, jeho stav se zhoršil natolik, že musel být převezen do nemocnice. Tam ho záhy umístili na jednotku intenzivní péče. I když podle oficiálních zpráv zůstával při vědomí a nebyl napojený na ventilátor, jeho stav byl kritický. V neděli byl slavnostně propuštěn domů. V děkovném videu potvrdil, že to mohlo dopadnout hodně špatně, britské zdravotnictví mu prý zachránilo život. Do čela vlády se však ještě nevrací, bude se nějaký čas zotavovat na venkovském sídle britských premiérů Chequers. Po dobu neschopnosti předsedy vlády jeho úkoly převzal ministr zahraničí a první státní tajemník Dominic Raab. Člověk, o kterém před pár lety téměř nikdo neslyšel, s minimálními zkušenostmi na samém vrcholu politiky, a hlavně, což je pro Čechy nejzajímavější, s českým otcem.
Nyní se objevila rozsáhlá složka, tvrdící, že žádný antisemitismus u labouristů není, ale jedná se o vnitrostranickou sabotáž s cílem smést Corbyna.
Pandemie koronaviru a s ní spojená opatření si vyžádala nová represivní opatření, která však musí někdo kontrolovat.
„Nic není tak trvalého jako dočasný vládní program,“ prohlásil ekonom Martin Friedman. I když neměl přímo na mysli nejrůznější stavy nouze, zvláštní stavy, stanná práva a podobně, historie ukazuje, že i tyto mimořádné prostředky, které vlády zavádějí v čase obecného ohrožení, mohou ve společnostech zůstat i poté, co ohrožení pomine. V čase, kdy i v Česku vládne stav nouze, je omezeno vycházení a sdružování, jsou uzavřené hranice a vláda se chystá spustit chytrou karanténu, která by měla sice uvolnit ekonomický život v zemi, ale zase bude znamenat masivní sledování občanů, stojí za to podívat se na historii výjimečných stavů, jak byly zneužívány nebo jaké zanechaly trvalé následky.
I když je kvůli koronaviru politika upozaděná, rozhodně se nezastavila. O víkendu došlo v Británii ke klíčové události, byl oznámen nový lídr Labouristické strany. Tím se stal sir Keir Starmer. Pro Británii i svět je to dobrá zpráva. Znamená to, že nehrozí, že Britské ostrovy jsou jedny nevydařené volby od vlády levicových radikálů, kteří se kamarádí s nefalšovanými teroristy a jsou oprávněně podezříváni z antisemitismu.
Spojené státy se rychle stávají zemí nejpostiženější současnou pandemií koronaviru.
Měla to být hlavní politická událost letošního roku. Americké prezidentské volby nejdříve oficiálně odstartovaly začátkem února primárkami v Iowě a New Hampshire. Nastalo pár překvapení, někteří kandidáti byli předčasně odepsaní, někteří se odepsali sami. Rychle vyšlo najevo, že vyzývatelem Donalda Trumpa bude někdo z dvojice bývalý viceprezident Joe Biden a senátor Bernie Sanders. Po takzvaném superúterý 3. března, kdy se volilo ve čtrnácti státech najednou, to vypadalo, že nakonec v demokratických primárkách zvítězí Biden. Pak však udeřil plnou silou koronavirus. Nyní je jasné, že hlavním Trumpovým protivníkem není nikdo z demokratů, ale zákeřná nemoc.
„Co pro nás v době pandemie udělala EU?“
Přece jenom máme ve vyspělém světě štěstí. I když se sem kvůli moderní dopravě koronavirus rozšířil překvapivě rychle a výsledkem jsou rozsáhlé karantény, uzavírky společenského života, kolabující ekonomika a znepokojivě rostoucí počet mrtvých, opravdový problém nejspíše nastane, až koronavirus udeří v plné síle i v rozvojovém světě.
Současná koronovirová krize zřejmě ještě pár týdnů vydrží. Vláda zakázala téměř veškerý pohyb s výjimkou cest do práce a nákupů potravin. Některá města byla uzavřena, tisíce lidí se ocitly v izolaci, společenský život se zastavil. Již jsme pár dní v celorepublikové karanténě strávili a vypadá to, že následující dny v nějakém druhu karantény ještě pobudeme. Dlouhodobý pobyt doma ovšem může rychle přerůst v nudu, sociální odcizení a nástup šílenství. Zde je pár rad a nápadů, jak tomu zabránit.
