Ztroskotanci a samozvanci. To nejvelkolepější, co jsme měli
Přesto byla tato víceméně osamocená a od „lidu“ odtržená činnost několika stovek mužů a žen tím nejvýznamnějším a nejvelkolepějším, co se v normalizačním dvacetiletí u nás dělo.
Jiří Peňás - Redaktor Echo24.cz
Články autora
Nemusíme mít nepřítele za hranicí, uděláme si ho v sobě
ROZHOVOR S PSYCHIATREM RADKINEM HONZÁKEM. Na otázku, jak se k vám, pane doktore, dostanu, mi odpověděl: „Jednoduše. Na Václaváku se svléknete donaha – a oni vás sem dovezou.“
Vzpomínky na krásné kouření
Byl a je to zlozvyk, který sice člověka pomalu vraždil, ale také mu leccos dával.
S Romy se v této zemi šíbuje jako s materiálem už šedesát let
V nejzanedbanějších oblastech této země mají novorozenci naději na podobně dlouhý život jako jejich vrstevníci v zaostalých afrických zemích.
Vraťte nám starý dobrý terorismus
Po každém dalším krveprolití se na sociálních sítích vytáhnou statistiky teroristických útoků v Evropě za padesát let, aby se dokázalo, v jak bezpečné době vlastně žijeme.
Klášterní tajemství platinové blondýny
ROZHOVOR SE SPISOVATELKOU ALENOU JEŽKOVOU. Když se podívá z okna bytu, vidí na Hrad, a to z nezvyklého úhlu. Z originálního úhlu též píše o pražské, české i moravské historii.
Lidé se loučili s Havlem, ne s liberální demokracií
Před pěti lety bylo stejně jako dnes pondělí a lidé se probouzeli do prvního dne po smrti Václava Havla.
Intelektuální supermonstra
„Prosím vás, tady by mělo být ještě jedno dílo, takové ohořelé auto od Matyáše Chocholy, nevíte, kde to je?“ zeptal jsem se mladíka, který hlídal liduprázdnou výstavu v bočním sále pražského Veletržního paláce. „To nevím, tady to je Jindřich Chalupecký,“ řekl mi ten nevinný hoch a ukázal kolem sebe.
Jak se Karel Kryl rozplakal
Výjimečný, vlastně válečný stav (stan wojenny) byl v Polsku vyhlášen v neděli 13. prosince 1981.
Lesk a bída farské republiky
Matka v prostém národním kroji drží v náručí malé dítě, jež saje z jejího odhaleného prsu. V pozadí se v oblaku, z nějž vycházejí paprsky či zář, vznáší jiná matka, sama Bohorodička s malým Ježíškem. Na druhé straně výjevu je umístěné trojvrší s dvojramenným křížem.
Velká kremelská reality show
Americký historik Timothy Snyder, autor slavné knihy Krvavé země, sepsal nedávno několik bodů, co by lidé mohli dělat, aby nepodléhali skepsi z toho, kam se svět (možná) řítí.
Soucit a ironie smutného Ferdinanda
Nebesa nejsou spravedlivá, takže svět asi těžko kdy pozná, že jeden z nejlepších románů o druhé světové válce napsal jakýsi Čech, který byl sice novinář, ale chtěl se věnovat hlavně beletrii, na což však našel čas až na sklonku života.
Magická čajovna Radima Hladíka
Určitě jsem nebyl sám, kdo si na počest Radima Hladíka k nedělnímu rannímu čaji pustil třeba jeho skladbu Čajovna, a teď mi ta deska (tedy CD), nahraná v roce 1974, hraje zase za zády, když se pokouším o něm napsat pár vět.
I policajti jsou v Itálii přísnější
O víkendu čeká Itálii referendum, které může posílit představu, že Evropou obchází strašidlo negace. Půjde v něm o ústavní změny, které by měly zjednodušit a zrychlit vládnutí. Tedy prosadit reformy, které jsou podle premiéra Mattea Renziho klíčové k cestě z krize. Jenže není vyloučeno, že Italové spíš řeknou „ne“.
Gipsy udělal dobře, Landovi taky všichni tleskali
Dávno, dávno tomu, ale shodou okolností přesně před dvaceti lety, v listopadu roku 1996, měl v Divadle Ta Fantastika premiéru „dirty muzikál“ Daniela Landy Krysař.
Jak si Vladimir Vladimirovič Putin zašutil
Vtip se rusky řekne, pokud mě paměť nemate, šutka a udělat si z někoho legraci se řekne zašutiť.
Tábor v Seredi. Židovský kodex. Szeretlek
Sereď je město s poněkud legračním jménem: Čech si může posměšně myslet, že jde o slovenský přechodník minulý oné činnosti, ale takový Maďar když řekne „szeretlek“, znamená to „miluji tě“,což ale nejspíš nemá nic společného se Seredí.
Císař jaksi žije, i když je sto let mrtvý
Moje babička měla sekretář a v něm pozoruhodné věci. Vedle urny svého manžela, tedy mého dědy, tam byl nejzvláštnější takový koutek, který by se dal nazvat ikonostasem česko-moravských malých a velkých dějin.
Otec se naučil cítit se Angličanem
Deset let stál Jiří (George) Theiner v čele slavného časopisu Index on Censorship, do kterého přispívali autoři jako Salman Rushdie, Umberto Eco, Milan Kundera…
Největší dobrodruh dvacátého století
Kdybych měl napsat jedno jméno, které nejlépe charakterizuje bloudění, hledání a nalézání intelektuála 20. století, napsal bych Arthur Koestler. Jeden z nejzajímavějších a nejpodnětnějších dobrodruhů – myšlenkových i praktických – minulého století, vynikající spisovatel a esejista je přitom v této zemi jen málo znám.
Cesta za Havlovým kostkovaným ubrusem
Václava Havla fotilo více fotografů, ale Bohdan Holomíček má mezi nimi zvláštní postavení.
Zachránci, obránci a Český Alláh
Dokumentární film režisérky Zuzany Piussi Český Alláh, který byl vysílán minulý týden na ČT a je k vidění na jejích internetových stránkách, ukazuje dění, kterému většina zdejších občanů v uplynulém roce jen přihlížela.
Nádherný vítěz Leonard Cohen
Jestliže Bob Dylan je Picassem hudby, jíž se nepřesně říká populární, pak Leonard Cohen byl jejím Chagallem, Modiglianim, Schielem a také Balthusem.
Kouzelný vrch. Jiříček v Poliance. Raškova čepice
V dubnu 1923 byla Jiřímu Wolkerovi diagnostikována tuberkulóza plic. V polovině června odjíždí do Vysokých Tater a v Tatranské Poliance se stává pacientem dr. Michaela Guhra. Zbývá mu půl roku života, který vlastně celý prožije tady, s výhledem na štíty, na nichž se od té doby nic nezměnilo, a co svět světem bude, také se nezmění.
Od Maurů k Michaelu Jacksonovi, s barvou kůže byla vždycky potíž
Kdysi si člověk z výtvarných výstav odnášel estetické zážitky, nyní si spíše z těch současného umění odnáší… poučení.
Nejhorší prezident Spojených států
Je docela možné, že už to bude – nebo za pár let – jinak, ale tradičně platilo, že nejhorším americkým prezidentem v historii byl Warren G. Harding.
Kterak Proseč vytrhla bratrům trn z paty
Nestává se často, aby v malé české obci poseděl u koblih, bábovky a bílé kávy nositel Nobelovy ceny za literaturu. Navíc v té době možná nejslavnější a nejváženější evropský spisovatel. Tou obcí byla Proseč, dvoutisícové městečko u Chrudimi. A tím váženým hostem byl Thomas Mann.
Ať si Klausové, starý i mladý, trhnou nohou
Na páteční demonstraci jsem to přetaktizoval, takže jsem na Staroměstské náměstí přišel z druhé strany, než bylo pódium, vinou čehož jsem skoro nic neslyšel, jen nějakou hudbu barového charakteru.
Taneční hodiny pro muže a jejich svalové úpony
I muži rádi tančí. Nebo alespoň o tanci rádi mluví. Nebo ho aspoň sledují. Televizní soutěž StarDance je – jak se říká – fenomén. I skeptici, kteří nejsou velcí příznivci televizních show, soutěži přiznávají kvalitu a jisté zásluhy.
Definitivní vítězství Pavla Kohouta nad Vítězným únorem
V únorových dnech 1948 byl dvacetiletý Pavel Kohout na služební cestě v Sofii a velmi ho trápilo, že nemůže být „u toho“ v Praze. Nepochybně by stál v čele.