Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhne Havlovo prezidentství, má vyjít v roce 2014.
Varšavou před třemi týdny pochodovaly stovky soudců v černých talárech za účasti kolegů z různých evropských zemí. Evropská komise žádá Evropský soudní dvůr (ESD), aby pozastavil platnost zákona, který si právě odhlasovali v Sejmu. Už několik měsíců je u téhož ESD od Komise žaloba vůči Polsku. Ozývají se dokonce hlasy, že po brexitu čeká Evropskou unii polexit.
Uběhly tři roky od zavedení poslední vlny inkluze, a byť to dnes mediálně už není téma, mezi učiteli a v odborné veřejnosti se o ni dál vede ostrý spor. Autor dvou knih Miroslav Kudláček, Ph.D., je od narození postižen mozkovou obrnou, jen s největší námahou může chodit a mluvit. V 90. letech byl jedním z prvních, kdo se cestou inkluze vydali, fakticky si ji tehdy musel vyvzdorovat. Ze své zkušenosti může srovnávat školy pro postižené a pro zdravé děti. Je velkým kritikem této reformy a některých dalších trendů v sociální politice. Za svou nejnovější knihu dostal loni v listopadu vládní cenu.
Nadcházející týden mají poslanci volit třetinu Rady České televize. Kandidátů na šest uvolněných míst je víc než devadesát, mezi nimi mladá ekonomka Hana Lipovská.
Zřejmě v polovině února budou poslanci po Anně Šabatové vybírat nového ombudsmana. Favoritem je dlouholetý zástupce státu u Evropského soudu pro lidská práva Vít Schorm, nicméně o jeho postojích se málo ví. Větší ohlas vzbudila nominace dlouholetého předsedy Sdružení nájemníků ČR a sociálnědemokratického poslance Stanislava Křečka (82). Jak je demonstrováno i v následujícím rozhovoru, není to jen tím, že Křečka navrhla kontroverzní hlava státu, ale i jeho osobností a názory.
Do té míry, v níž platí, že pražská politika je laboratoří politiky celostátní, se vyplatí i sledovat nový spor na magistrátu hlavního města.
Sjezd lidové strany v sobotu v Praze tvořil druhý poločas sjezdu ODS, který se konal také v Praze a o týden dříve. Tak to aspoň vnímali ti v obou partajích, kteří viděli, že obě jsou nadále samy neschopné významnějšího růstu, a chtěli, aby do sněmovních voleb nastoupily spolu. Součástí tohoto projektu byla optimistická úvaha, že dvojblok těchto stran coby hlavní vyzývatel Andreje Babiše získá dostředivou sílu a nabalí na sebe statisíce dalších voličů.
V pondělí uplyne 75 let od osvobození Osvětimi Rudou armádou.
Ze tří uchazečů o místo předsedy KDU-ČSL na volebním sjezdu 25. ledna je Tomáš Zdechovský papírově outsider. Kampaň také nevede z místa poslance české sněmovny, ale z Evropského parlamentu. Týdeník Echo s ním hovoří o konzervatismu, evropské klimatické politice, Babišovi, seznamech homosexuálů i o tom, jak čelí výtkám z populismu.
Loni 15. listopadu stál Jaroslav Kubera o kuřácké pauzičce na Žofíně. Před hodinou předal stříbrnou medaili Senátu Rogeru Scrutonovi. Britský filozof, který zemřel předminulý víkend, už byl tou dobou vážně nemocen, většinu ceremoniálu absolvoval na vozíčku. Než mu ale byla medaile předána, přihodilo se, že docela dlouho musel stát na pódiu a vyslechnout projevy předřečníků. Jedním z nich byl Kubera. Mimochodem tu stačil „sira Rogera“ vyzvat, aby nepodléhal módní vlně klimahysterii. Že by Angličana bolely nohy, ho zjevně nenapadlo. Na cigaretce později si byl jist, že jsme my Češi Scrutona právě zachránili: „Ten tu dostal povzbuzující dávku jako ze tří chemoterapií!“ Nežije už ani jeden, týden po Scrutonovi postihla Kuberu v jeho Teplicích nevolnost a v pondělí pak přišla zpráva, že zemřel na infarkt. V čele Senátu mu bylo dáno strávit něco málo přes rok, nelze tedy dnes už odpovědět na otázku, která se trochu nabízela: Podařilo by se tomuto dlouholetému starostovi Teplic ještě vyrůst ve státníka?
Občanští demokraté mají po sobotním kongresu definitivně sestavu, s níž se za rok a půl pokusí porazit Andreje Babiše. O šancích Petra Fialy a jeho týmu (s výjimkou Alexandra Vondry, ten ale zůstává v Bruselu, takže bude pro stranu dělat maximálně tatínka na telefonu) v tomto směru panují pochybnosti. Nicméně nabídka je to férová: buď dostanu Babiše ze Strakovy akademie, nebo jdu.
Jak už se stalo pravidlem posledních měsíců, bez větší pozornosti jsme byli dovedeni do další etapy na cestě k největší změně našich životů za posledních třicet let. Evropský parlament od úterka do včerejška plenárně zasedal a projednával i dvě věci, které se týkají přímo nás. Jednak střet zájmů Andreje Babiše (stav: zatím rozprava, bez usnesení), jednak nový zelený uděl (New Green Deal), tedy plán předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové , zkratka UdL, jak do roku 2050 učinit z Evropy bezuhlíkovou část Země. Ten je přes všechny špatné, na tomto serveru vícekrát popsané následky babišismu pro českou společnost ještě důsažnější, následky této politiky naběhnou v plné síle až poté, co už Babiš bude historií.
Nevynucené absurdní drama jsme po uplynulé dny mohli sledovat u našich německých sousedů.
V neděli 12. ledna zemřel na své farmě a v rodinném kruhu anglický filozof a spisovatel, teoretik krásy a významná postava konzervativní subkultury Roger Scruton. Podlehl rakovině, půl roku poté, co mu byla diagnostikována. Do svých nedožitých 76 let stihl napsat přes padesát knih, ta úplně poslední, o Wagnerově Parsifalovi, vyjde za čtvrt roku, už jen jako autorský pohrobek.
Už příští sobotu čeká občanské demokraty kongres, poslední volební kongres před volbami do sněmovny. Ty se mají konat na podzim 2021. Modří tak hypoteticky mají poslední možnost polít se živou vodou. Protože zřejmě jen nejužší vedení necítí, že by se tato strana, kdysi se vyskytující hodně nad dvaceti, ale i třiceti procenty, potřebovala radikálně probrat. Na otázku, jestli za rok může být vyzyvatelem Andreje Babiše ODS, když se není schopna dostat přes 15 procent v průzkumech a bývá pravidelně pod Piráty, zní upřímná odpověď: Ne.
Znovu a znovu se podivujeme nad tím, že tolik našich spoluobčanů (méně vzdělaných než my a s trvalým pobytem čím dál od Staroměstského náměstí coby pomyslného středu republiky, tím hůře pro ně) se odvrací od tzv. liberálnědemokratických hodnot.
Světové politice neustále dominuje zabití generála íránských milicí Kuds Kásima Solejmáního americkým dronem u letiště v Bagdádu.
Vánoční aféra z Německa, v níž dětský sbor západoněmecké veřejné televize (WDR) přezpíval starou žertovnou písničku o babičce do obžaloby babičky za její neekologické chování, je stará týden.
Událostí roku v české knižní produkci je nepochybně mohutná monografie Jana Žižky z pera historika Petra Čorneje. Známý medievalista předkládá své životní dílo devadesát let po detailní studii o husitském válečníkovi od Josefa Pekaře. Za první republiky, při jejímž vzniku prezident T. G. Masaryk razil heslo „Tábor je náš program“, pohled na Žižku od matrikového katolíka Pekaře samozřejmě velmi rezonoval.
Kdo v čerstvém Žižkově životopisu od historika Petra Čorneje čeká nějaké zásadní novinky ze života jednookého válečníka, ať knihu raději hned odloží. Kdo je ale zvědavý na stav historického poznání devadesát let po zásadní studii Žižky z pera Josefa Pekaře, ten by si měl novou monografii bezpodmínečně pořídit.
Z vánočního projevu prezidenta Miloše Zemana si můžeme všímat (a pak by nám nezbylo nic jiného než je strhat) slabých míst.
Když Pavel Zeman před dvěma týdny obnovil vyšetřování Čapího hnízda a tím premiéra Andreje Babiše, ptali se někteří pozorovatelé, proč se rozhodl premiéra nežalovat sám.
Když minulou sobotu radikální levice pochodovala centrem Londýna na protest proti výsledku voleb, vesměs všichni televizními štáby vyzpovídaní demonstranti obviňovali vítěze voleb Borise Johnsona z rasismu, homofobie, mizogynie, nacionalismu.
Publicistickým přístavem spisovatele a konzervativního aktivisty Douglase Murrayho (40) je týdeník Spectator, jehož nejúspěšnější fáze byla spjata se jménem Borise Johnsona. Za Johnsona byl týdeník osvěžujícím ostrovem drzosti a psaní bez ohledu na konvence. Poté co Johnson před 14 lety odešel do politiky, upsal se většině axiomů radikální agendy, z níž si dosud utahoval.
S jistou pravidelností se nám rozrůstá skandál s cenzurováním zpráv Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) o útoku chlorem loni na jaře v syrské Dumě.
Zatímco u nás doznívají takové světodějné události jako vyhlášení nepřátelství mezi Řeporyjemi a Ruskou federací, v Bruselu za touto zpravodajskou mlhou probíhají jednání, která mohou skutečně významně ovlivnit životy občanů Řeporyj, Středočeského kraje, České republiky a zbytku EU. Ale nedostává se jim téměř žádné pozornosti.
Zdravotní stav Miloše Zemana svádí některé jeho odpůrce k obavě, že by se prezidentské volby mohly konat dřív, než si myslíme, a je zaskočit nepřipravené. I proto od podzimu ve veřejném prostoru náhle skokově přibylo armádního generála ve výslužbě Petra Pavla. Kromě toho, že do roku 2015 velel české armádě, posléze řídil i vojenský výbor NATO - a podle dostupných informací ho spojenci mají rádi.
Co nového u demokratické opozice, která oponuje oligarchovi a jeho hnutí ANO?
Spekuluje se, jak moc Pavla Zemana k jeho dnešnímu kroku dotlačila vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, která mu minulý týden poslala svou zprávu o dohledu údajně ve stejném duchu.
Skupina českých poslanců vystoupila s iniciativou-dopisem-žádostí americkému Kongresu, aby si vyšlápl na Facebook, Google a další technologické obry. Ne proto, že tu neplatí daně, a představují tak nekalou konkurenci třeba Seznamu, ale proto, že umožňují šíření jakýchsi lží a dezinformací přes sociální sítě, naznačuje se, že ruské nebo čínské provenience.
Vždycky jednou za pár roků proběhne českými médii zpráva, z níž by se dalo usuzovat, že republiku čeká vracení velkého majetku starému rodu Lichtenštejnů, a tedy stejnojmennému miniknížectví vklíněnému mezi Švýcarsko a Rakousko. Před dvěma týdny Krajský soud v Brně odmítl podání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti katastrálnímu úřadu v Prostějově. Ten nechtěl přepsat v katastru malinký pás půdy v Plumlově z lichtenštejnského knížete na český stát.
