Ve věku 82 let zemřel americký herec Burt Reynolds, známý především snímky Hříšné noci a Vysvobození. Podle světových agentur o tom ve čtvrtek informoval jeho agent. Držitel Zlatého glóbu a ceny Emmy proslul rolemi v desítkách dobrodružných filmů a komedií. Mezi jeho další známé snímky patří Polda a bandita natočený ve třech pokračováních, western 100 pušek a film Bijásek.
Sporům, které ostře rozdělují veřejné mínění dnešního Západu, se za oceánem někdy říká „kulturní války“, právem, chápeme-li termín „kulturní“ v širším smyslu. V něčem to koriguje marxistickou představu ekonomiky jako základny, toho podstatného, od něhož se odvíjí kulturní nadstavba. Představu, kterou v jistém smyslu sdílejí i věrozvěsti všeléčivé síly volného trhu, která nakonec dá i odpověď na všechny otázky. Jako by se tedy v časech, často kritizovaných jako nekulturní, potvrzoval zásadní význam kultury, do boje za ni a o ni se vrhají i lidé, kteří toho o ní tak moc nevědí. Pro kulturu a především pro umění je to ale špatná zpráva, obě „válčící“ strany přicházejí s vlastními představami restrikce, které přitom z velké části vycházejí ze stejného základu – čím dál víc sílící politiky identity, která má dnes mocné stoupence nalevo i napravo, v obojím provedení je podobná, jen různě akcentovaná. Pár příkladů.
Italská herečka Asia Argentová patřila mezi první, které zveřejnily v článku Ronana Farrowa v New Yorkeru obvinění ze sexuálních útoků proti hollywoodskému mogulovi Harveymu Weinsteinovi, přispěla tak ke startu kampaně #MeToo. Na letošním festivalu v Cannes vystoupila se zapáleným projevem, v němž Weinsteinovi předpovídala, že si u filmu neškrtne, komunita, která ho dřív uznávala a kryla jeho zločiny, ho zavrhne. Pro ostatní sexuální násilníky „z oboru“ měla varování: „Víte, že jste to vy. A my víme, že jste to vy.“ Ty skutky i ta slova se jí teď vracejí (nejen) pro ni nečekaným způsobem.
Břetislav Rychlík byl za svých šedesát let vším možným: skautem, máničkou, hlídačem dobytka, pracovníkem na husí farmě, hercem v HaDivadle i ve filmech, zpěvákem lidových písní, paličem a znalcem slivovice, vesničanem, Brňákem, fejetonistou… v posledních letech hlavně režisérem dokumentárních filmů a divadelním režisérem.
Film Roberta Sedláčka Jan Palach (premiéru měl 21. srpna) končí hrozivým záběrem na spálenou tvář, k níž se přibližují Palachovy ruce, které se před okamžikem změnily v ohořelé pařáty.
Herec a hudebník Jimmy Bennett, který o dvacet let starší italskou herečku Asii Argentovou stojící u zrodu kampaně #MeToo upozorňující na sexuální obtěžování obvinil ze sexuálního útoku v době své nezletilosti, se cítí incidentem traumatizován. V prohlášení, které je jeho prvním od doby, co se kauze věnují média, sdělil, že dosud mlčel, protože se cítil zahanben. Nyní již mlčet nechce. Herečka odmítá, že by se s Bennettem vyspala, potvrdila ale, že mu zaplatila, aby spor urovnala.
Jan Palach zůstává i padesát let po invazi postavou zneklidňující a snad i záhadnou, především pro generace, které mají žitou zkušenost s komunistickým režimem, ale nejenom pro ně. Je to postava, jež může působit velice nečesky, protože se naprosto vymyká, podobně jako jiné velké figury.
Samotná kauza Asie Argentové má hned několik vrstev nechutnosti. Dohodu mezi ní a mladým hercem Jimmym Bennettem, obsahující popis intimit, kdosi podstrčil New York Times.
Ta písnička se zpívala i u českých táboráků. Smutný příběh o Jessem Jamesovi, popsaném jako americká obdoba Robina Hooda, vzorném otci a lupiči, který „vlaky přepadával rád“. Špatně to s ním ale dopadlo, v tom songu i v životě – „Tenhle přítel hadí, ten vám Jesse zradí… Robert Ford, v nočních tmách právě připlíží se jako vrah a on vám Jesse James odpraví.“ Ten příběh je, jak se dnes říká, založený na skutečných událostech. Jesse James opravdu patřil mezi legendární figury pozdního Divokého západu, sešel ze světa rukou Roberta Forda, tehdy dvacetiletého. Legenda o něm byla zpracovaná v mnoha filmech, v prvních dvou, němých, lupiče hrál jeho syn Jesse James jr. To nejlepší filmové zpracování jeho příběhu je ale to poslední – dvouapůlhodinový snímek novozélandského režiséra Andrewa Dominika podle knihy Rona Hansena Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem.
Mezi novými typy televizního seriálu se docela ujala, řekněme, koláž, které sice vypráví nějaký vlastní příběh, zároveň je ale i jakýmsi kontejnerem odkazů k dílům jiným. Velice úspěšná série Stranger Things z produkce Netflixu je nejenom napínavá story o dospívajících dětech a pro ně, také obsahuje velké množství referencí a aluzí na populární filmy, knihy a seriály 80. let. Skvělé Fargo se dá brát jako strhující vyprávění i jako sbírka vynalézavě pospojovaných motivů z filmů bratří Coenů, poskládaná tak, že z nich vzniká nějaká nová kvalita. Jako ideální autor pro tenhle způsob zpracování se jeví Stephen King.
Paul Schrader asi nepatří mezi nejvýznamnější filmové tvůrce posledních desetiletí. Je to ale ten typ autora, který ani v nezdaru neztrácí přesvědčivost, alespoň v určité míře. Jeho filmografie se může zdát nevyrovnaná, opravňuje ale víru, že i v těch nejslabších chvílích o něco skutečně usiloval, snažil se k něčemu dostat (někdy třeba cestou ne zrovna pochopitelnou).
Z prachu přistávací plochy někde v zapadlém koutě Kašmíru se zvedá helikoptéra. Za sebou táhne lano, na něm obrovský balík prádla nebo bůhvíčeho, k místu startu sprintuje muž, maká, co to jde, ale už to nestihne, stroj je ve vzduchu. Mýlka! Podaří se mu alespoň se chytnout toho lana, šplhá po něm, když už helikoptéra vystoupala do značně závratné výšky.
Nový český film Chata na prodej má jednu hlavní přednost. Odehrává se na podzim, a ať již se člověk na něj těší, nebo ne (podzim je vždycky něčím smutný), pohled na krajinu, v níž lze teplotu odhadnout mezi deseti až patnácti stupni, je i v kině s klimatizací docela osvěžující.
Hollywoodská hvězda akčních filmů devadesátých let Steven Seagal se stal zvláštním vyslancem ruského ministerstva zahraničí, jehož úkolem bude prohlubovat spolupráci Ruska a Spojených států v humanitární oblasti či kulturní výměny. Uvedlo to ruské ministerstvo zahraničí na svém Facebooku.
Americký herec a režisér Alan Alda, který se proslavil účinkováním v seriálu MASH, oznámil, že má Parkinsonovu chorobu. Dvaaosmdesátiletý umělec v televizním pořadu „CBS This Morning“ uvedl, že se diagnózu neurodegenerativní poruchy dozvěděl před třemi a půl lety. Očekává, že podrobnosti o diagnóze se brzy dozví z bulvárních listů.
V už devátém pokračování kultovních Hvězdných válek se objeví i zesnulá hvězda původní trilogie Carrie Fisherová. K režii třetího dílu nové trilogie, který by měl jít do kin v prosinci příštího roku, se vrátil režisér J. J. Abrams. O obsazení nového dílu informoval oficiální web filmu.
Tržby filmové produkce v České republice přesahují 104 miliard korun, což je 1,1 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Vyplývá to z analýzy společnosti Deloitte, kterou firma poskytla ČTK. Přímé tržby filmového průmyslu dosahují 54 miliard korun, nepřímé, spojené s dalšími službami, pak dalších 50 miliard korun. Přes polovinu tržeb připadá na zahraniční produkce.
Internetová petice žádá, aby studio Disney přijalo zpět režiséra všech dílů hollywoodského trháku Strážci Galaxie Jamese Gunna Už ji podepsalo přes 40 tisíc lidí. Režiséra studio vyhodilo kvůli kontroverzním příspěvkům, které před lety napsal na svůj Twitter. V textu petice se uvádí, že je naprosto pochopitelné, že studio vyhodí pracovníka za nevhodné výroky v době, kdy pro něj pracuje.
Režisér obou dílů hollywoodského trháku Strážci galaxie James Gunn si už další díl nenatočí. Zatímco pracoval na scénáři třetího dílu, vyplavaly na povrch jeho příspěvky na sociálních sítích, v nichž si před lety nebral servítky a dělal legraci z holokaustu, teroristických útoků 11. září či pedofilie. Studio Disney se s ním rozhodlo ukončit spolupráci.
Někdy v roce 1975 se promítaly i v českých kinech Bergmanovy Scény z manželského života. Na malém městě v západních Čechách se na ně vydala manželská dvojice, což pak rozhodlo o jejich dalším osudu. Druhý den se definitivně dohodli na rozvodu: ten film jim ukázal, že to sice bude bolet, ale že se dá zvládnout. Dokonce že mohou zůstat v nějaké formě přáteli a že snad ani možnost jednou se nějak zase sejít není uzavřená.
Součástí údělu nedávno skončeného návštěvníka filmového festivalu je zhlédnout takové množství filmů, až je obtížné je jeden od druhého odlišit, vnímat je, připustit si je k tělu. Celý ten maraton projekcí ale je (kromě třeba pracovních povinností) motivovaný přetrvávající a realitu festivalového a filmového provozu popírající nadějí, že někde v té hromadě snímků je třeba jeden, který člověkem v tom dobrém slova smyslu otřese, navodí v něm podobný stav hlubokého zásahu, jaký zažíval kdysi na počátku své dráhy diváka, kdy to ještě nebylo z profese a oči byly neopotřebované.
Širší publikum na karlovarském festivalu nejvíc zajímá, jaká přijede hvězda, většinou aby převzala cenu za přínos světové kinematografii. Představuji si, že sehnat nějakou dá dost práce, nakonec se ale zadaří, někdo přijede, cenu převezme, fanouškům se ukáže, očekávatelně zdvořilé fráze pronese, někdy třeba i něco víc. Jistým způsobem atypická návštěva do Varů dorazila před čtyřmi roky. Mela Gibsona tehdy asi nebylo obtížné uhánět, nikdo ho nikam nezval.
Na filmový festival do Karlových Varů vyslal týdeník Echo Ondřeje Štindla, přinášíme výběr z jeho každodenních referátů.
Signály, jimiž tělo a snad i podvědomí, nebo dokonce nevědomí dávají najevo, že nastal čas z festivalu zmizet, přibývají a stávají se čím dál nekompromisnějšími. To se třeba jeden dopoledne vykope na projekci údajně epické kolumbijské gangsterky o počátcích obchodu s kokainem a zjistí, že si spletl kino. Ne, ne. Žádná epika, žádný kokain. Ale nesnesitelný a hysterický rakousko-americký pokus o filmové umění.
Předposlední zápis píšu už ve stavu naplno propuknuvší festivalové otupělosti, ale všechno bude zase v pořádku – jasná věc.
V druhé polovině festivalu se na svědomitém účastníkovi dění mohou projevovat mírné příznaky, řekněme, atypického psychického stavu, lidově řečeno mu trochu hrabe.
Že se k tomu ještě vracím. Podávání usilovných výkonů na poli hudby a zábavy v čase nočním může ovlivnit schopnost analýzy, interpretace a estetického hodnocení filmových děl v čase denním.
Rekapitulovat highlighty mého festivalového pondělka je docela vysilující práce.
S publikem jsem se na konci minulého zápisu loučil v naději, že koprodukční drama Francie proti Argentině, na jehož projekci jsem se chystal, bude stát za to.
Filmové pobídky, které lákají do Česka zahraniční štáby, by se měly do budoucna zvýšit. V současné době Česko filmařům nabízí, že jim vrátí zpět 20 procent prokazatelně utracených nákladů. Česku ale konkurují jiné státy s 25 procenty, a tuzemsko by se proto mělo snažit dostat alespoň na stejnou výši, řekl v neděli na karlovarském festivalu ministr kultury Antonín Staněk.
