Turecko bude pokračovat s vojenskou operací v Sýrii až do té doby, než Islámský stát a kurdští bojovníci již nebudou pro zemi představovat žádnou bezpečnostní hrozbu. Prohlásil to dnes turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Turecká ofenziva na severu Sýrie začala minulý týden, podle syrských opozičních aktivistů při ní zahynulo nejméně 35 civilistů, armáda to ale popírá.
Turecké vládní síly v neděli ráno bombardovaly severní oblasti Sýrie, při útoku zahynulo nejméně 35 civilistů. Oznámili to opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v Sýrii sleduje z Británie a tvrdí, že má v terénu síť informátorů
Syrská armáda tvrdí, že má znovu pod kontrolou město Darája, které čtyři roky obléhala. Uvedla to dnes syrská státní televize. Město, které doteď ovládali povstalci, patřilo k nejvíce bombardovaným lokalitám Sýrie. Mnoho Syřanů je považuje za symbol povstání proti režimu Bašára Asada, pokud má tedy režim nad městem znovu kontrolu, lze to považovat za velké vítězství vládních sil.
Rusko dalo souhlas k vyhlášení 48hodinového humanitárního příměří v syrském městě Halab, o které bojují syrské vládní jednotky podporované ruskou armádou a povstalci. Dnes to oznámily Spojené národy. Ve městě i dnes pokračují boje, podle opozice zahynulo při dnešním náletu armádních vrtulníků nejméně 11 dětí a čtyři ženy.
Turecko pokračuje druhý den v ofenzivě v syrském pohraničí, kam dnes vjela další desítka tureckých tanků. Turecké ministerstvo zahraničí také uvedlo, že jeho šéf hovořil dnes telefonicky se svým americkým protějškem Johnem Kerrym, podle něhož se prý syrští Kurdové stahují na východ za řeku Eufrat.
Turecké speciální jednotky za pomoci vojenského letectva mezinárodní koalice v čele se Spojenými státy zahájily ofenzívu na syrské město Džarabulus, které je v držení radikálů takzvaného Islámského státu (IS). Uvedla to ve středu brzy ráno agentura Reuters s odvoláním na tureckou státní agenturu Anadolu.
Rusko přestalo používat íránskou vojenskou základnu pro své údery v Sýrii, uvedla íránská diplomacie. Stalo se tak necelý týden poté, co Moskva oznámila, že ruské letouny mají pro své akce k dispozici základnu u íránského Hamadánu.
Povstalci i syrská armáda dopravili k městu Aleppo posily a další zbraně. Odpůrci režimu Bašára Asada oznámili, že připravují rozhodující bitvu o ovládnutí celého města. V sobotu se jim podařilo prolomit armádní pozice na jihu a některé čtvrti ovládané armádou obklíčit.
Rusko přiznalo, že se jeho bezpilotní letadlo dostalo do vzdušného prostoru nad izraelskou část Golanských výšin. Podle nejmenovaného izraelského představitele citovaného deníkem Haarec letadlo patřilo ruským jednotkám rozmístěným v Sýrii. Rusové přiznali, že se do izraelského prostoru dostalo vinou lidské chyby.
Severosyrské město Manbidž už nepatří radikálům z tzv. Islámského státu, ale syrským povstalcům. Město dobyli s podporou aliance vedené USA. O Aleppo se vedou tvrdé boje. Podle televize Al Jazeera povstalci prolomili blokádu města, které týdny obléhají vládní jednotky.
Unikátní rozhovor se zatčeným zradikalizovaným Němcem přinesl deník New York Times. Harry Sarfo se s dalším německým radikálem vydal do Sýrie na území ovládané tzv. Islámským státem, příslušník teroristické organizace ale Sarfa odeslal zpět do Německa. Nyní je v Brémách ve věznici s nejvyšší ostrahou a čeká na soud. Před jeho začátkem sdělil pro NYT, co IS chystá.
Syrské válkou rozpolcené Aleppo je na pokraji hladomoru. Letadla režimu Bašára Asada nadále podle všeho s podporou ruských stíhaček bombardují obklíčené území kontrolované povstalci a nedbají při tom 300 tisíc lidí, kteří jsou v oblasti uvězněni. Chaos, všudypřítomná smrt a nucená improvizace zdravotnického personálu je denním chlebem přeživších ve městě. Syrská armáda obsadila v posledních dnech jedinou přístupovou cestu do obklíčené východní části Aleppa Castello road.
Připomínáme si první výročí „uprchlické krize“, čili rok od léta plného pochopitelného strachu, ale i překvapivé hysterie. Snad tedy je vhodný čas ohlédnout se za loňskem v klidu.
Savon D’Alep. Zatímco na syrské Aleppo dopadají už roky bomby a rakety, ve městě se stále vyrábí podle starodávné receptury jeden z nejstarších přírodních produktů světa: proslulé aleppské mýdlo. A stále se, byť velmi obtížně a v mnohem menším množství než kdysi, vyváží do řady zemí. Před válkou se zde mýdlo vyrábělo v asi 200 tradičních továrničkách a dílnách, dnes jich zbylo zhruba deset.
Geografie ovlivňuje a determinuje politické dění – napětí, konflikty a války mnohem víc, než se běžně připouští. Když o této tezi Robert D. Kaplan před pár lety napsal celou knihu Pomsta geografie, jedno takové místo, kde dějiny musí obcházet kameny a topografii, opomenul. Možná kvůli rozloze, co nestojí za řeč.
„Domů jeďte,“ říká žena dvojici syrských uprchlíků s dítětem, kteří ji žádají o pomoc či radu. V jiném záběru jednoho z nejsledovanějších videí posledních týdnů na otázku běženců, jaká je tedy Česko pro uprchlíky vlastně země, další žena prohodí: „No good. Bad.“ A poradí, kam by jejich kroky měly směřovat: „Deutschland!“
S tím, jak každý měsíc letošního roku přinášel další a další Jobovy zvěsti z Blízkého východu – nekončící občanská válka v Sýrii, Al-Kaída se uchytává v Libyi, Islámský stát vyhlásil chalífát, uprchlická vlna graduje v krizi –, lze čím dál tím hlasitěji slyšet názor, že byla katastrofální chyba nechat padnout staré autokraty.
Problémy je třeba řešit v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, zní jeden z rétorických úhybných manévrů politiků v současné uprchlické krizi. Jakým způsobem je západní země mohou pomoci řešit? Anebo to byly západní zásahy, které krizi způsobily?
Jediný týden stačil, aby se z Turecka, zdánlivě nezúčastněného pozorovatele ničivých bojů v sousední Sýrii a Iráku, stal aktivní hráč s ambicí určovat regionální politiku.
Izrael si dnes pod povrchem rozumí se saúdskými a egyptskými špičkami pomalu lépe než s Američany. Vladimir Putin byl vřele přijat v Egyptě a Saúdská Arábie jedná o nákupu ruských zbraní. To všechno bylo před pár lety nepředstavitelné. V diskusním salonu Týdeníku Echo rozmlouvali ředitel v Praze sídlícího rádia Free Iraq Sergej Daniločkin, redaktor Českého rozhlasu, politolog a religionista Jan Fingerland a Lukáš Goga, reportér a fotograf, který žil v Bejrútu.
Je vlna islamofobie, která u nás propukla, víc k smíchu, nebo k pláči? To je otázka, která v posledních týdnech zaměstnávala progresivní veřejnost. Rozhovor, v němž prezident vyjádřil názor, že lidé mají žít tam, odkud pocházejí, protiislámské vystoupení Tomia Okamury, přijetí uprchlických rodin ze Sýrie, demonstrace akce Islám v ČR nechceme, jíž se zúčastnila i poslankyně ODS Jana Černochová, a následné vystoupení vůdčí postavy iniciativy Martina Konvičky v televizi – to všechno dostalo útokem na Charlie Hebdo nečekanou brizanci.
