Členové britské Labouristické strany v pondělí začnou volit nového předsedu a rozhodnou tak o osudu kontroverzního šéfa Jeremy Corbyna. Ten přes drtivou vnitrostranickou kritiku je ale největším favoritem. Zřejmě mu neuškodí ani nedávné vyslovení nedůvěry od drtivé většiny vlastních poslanců. Ti Corbyna vyzvali k odchodu poté, co se dostatečně nezapojil do kampaně za setrvání Velké Británie v Evropské unii.
Republikánský prezidentský kandidát Donald Trump vynaložil v červenci na svou volební kampaň dvojnásobek finančních prostředků oproti předešlým měsícům. Vyplývá to z finančních výkazů, o nichž informovala agentura AP. Ve srovnání s výdaji své soupeřky Hillary Clintonové ale Trump stále zaostává.
Aféra s používáním soukromé e-mailové schránky dál pronásleduje prezidentskou kandidátku amerických demokratů Hillary Clintonovou. Federální soudce Emmet Sullivan jí v pátek nařídil, aby poskytla písemnou výpověď pod přísahou, a aby sdělila, proč jako ministryně zahraničí posílala a přijímala služební e-maily přes soukromý server. Napsal to web The New York Times.
Paul Manafort odstoupil z pozice volebního manažera kampaně kandidáta amerických republikánů v prezidentských volbách Donalda Trumpa. Manafort čelí obvinění, že pobíral peníze od bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Manafort se věnuje politickému poradenství a v tomto oboru také působil v letech 2007 až 2012 na Ukrajině. Na podezřelé finanční převody upozornil tento týden americký tisk a ukrajinská protikorupční agentura, ale Trump Manaforta přesto neodvolal.
Kritici Hillary Clintonové tvrdí, že demokratická kandidátka na americký prezidentský úřad utrpěla před více než dvěma měsíci na veřejnosti epileptický záchvat. Poukazují přitom na video, na němž je Clintonová vidět, jak při rozhovoru s novináři chvíli nepřirozeně cuká hlavou. Informovala o tom dnes agentura AP.
Vzestup Donalda Trumpa zanechal značnou část profesionálních pozorovatelů politiky ve stavu perplex. Volá po vysvětlení a ta, jež se nabízejí a recyklují v článcích a esejích, často působí jako dílčí a nedostatečná. V popkultuře nedávných let se nacházejí různé Trumpovy předobrazy, jeho možné prezidentství prý předpověděl seriál Simpsonovi.
Kandidátem amerických republikánů pro prezidentské volby bude Donald Trump, potvrdila to stranická konvence v ohijském Clevelandu. Většina expertů by ještě nedávno něco takového nepovažovala za možné, Trump je v očích mediálních a politických elit vulgární muž, který nedostatek představ o politice nahrazuje slovní agresí a narcismem, v postkomunistické Evropě budí obavy jeho vřelý vztah k Putinovi. Jeho stoupenci v něm naopak vidí prvního politika, který se dokázal skutečně postavit selhavším elitám, realitní magnát a hvězda reality show má politiku vrátit lidem.
Žijeme v éře nedůvěry a vzpoury proti „establishmentu“, „elitám“ či „expertům“. V červnu britští průzkumníci YouGov zjišťovali, čím názorům lidé při rozhodování o hlasování v referendu naslouchají.
Za premiéra Mariana Rajoye se stalo Španělsko čtvrtou nejsilnější evropskou ekonomikou, když dosud bylo páté. Také proto vyhrál nedělní volby a může být předsedou vlády i nadále. Tak zní jeden z oblíbených vtipů španělské kampaně.
Při pohledu zdálky to vypadalo jako zajímavý nápad, o kterém Švýcaři vášnivě debatují. Protože jim přišel tak zajímavý, uspořádali kvůli němu dokonce národní referendum.
Stačilo málo, a do titulků novin v Evropě se dostaly výrazy jako zemětřesení a katastrofa. Radikálně pravicový kandidát Norbert Hofer v boji o křeslo rakouského prezidenta těsně podlehl kandidátovi Strany zelených Alexanderu Van der Bellenovi.
Lothar Höbelt je akademik, který léta veřejně podporoval stranu Svobodných. Rozhovor jsme pořizovali v jeho univerzitním kabinetu poté, co byly oznámeny výsledky voleb.
Zemětřesení. Tak zní nejčastější superlativ prvního kola rakouských prezidentských voleb. Kandidát pravicových populistů FPÖ Norbert Hofer v něm získal 36 procent hlasů a je považován za favorita kola druhého. Zmíněné zemětřesení znamená předěl v rakouské poválečné politice vůbec. Ve druhém kole Hofera vyzve zelený kandidát Alexander Van der Bellen, jenž skončil druhý s dvaceti procenty hlasů.
Kdybychom to vyznačili na mapě, bude to kompaktní pás od severu k jihu: Slovensko, Maďarsko, Srbsko. Všude tam vládnou silní lídři, kteří opakovaně získávají ve volbách procenta, o nichž se třeba českým politikům může jenom zdát. K u nás známějším Ficovi a Orbánovi můžeme po víkendových volbách přičíst i srbského premiéra, „polepšeného“ nacionalistu Aleksandra Vučiče.
Politikovi z malé země stačí Facebook, říká Richard Sulík.
Lidé se silně vyvinutou obrazovou pamětí si z významných událostí obvykle uchovají nějaký typický výjev. Ti, kteří sledovali jednání slovenských politiků po výsledcích parlamentních voleb, si mohli jen stěží nevšimnout krátké novinářské videonahrávky.
Úsměv na rtech po sečtení volebních výsledků ztuhl dokonce Winfriedu Kretschmannovi, který dosáhl pro Zelené historicky nejlepšího výsledku na celém světě. Zelení se po nedělních volbách ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko stali s třiceti procenty nejsilnější stranou a mohou vybírat partnera do koalice.
Ve Velké Británii se před našima očima rozjíždí pravé politické drama. Na 23. června vypsal premiér David Cameron lidové hlasování o tom, zda zůstat v Evropské unii.
Ostrý Grúň je na první pohled celkem obyčejná vesnice pod jižním svahem pohoří Vtáčnik. Na středním Slovensku byste našli spoustu rázovitějších, turisticky zajímavějších. Z provinčnosti se obec trochu vymyká pravidelným pořádáním mistrovství světa v kosení trávy, provozováním menšího lyžařského střediska nebo technickou památkou – prvorepublikovým železničním mostem.
V prosincové debatě republikánských prezidentských kandidátů dostal Donald Trump otázku na modernizaci tzv. jaderné triády. Tedy jaderné bombardéry, rakety a ponorky – tři nosiče atomových zbraní, jimiž USA disponují. To Trump ale netušil, přestože mu to moderátor v otázce napověděl, a reagoval zamotanou odpovědí, již zakončil slovy: „Myslím, že jaderná, prostě ta síla, ta devastace je pro mě velmi důležitá.“
Kterému politikovi v nejvíce prospěje, když se vyostří migrační krize? Není to šéfka francouzské Národní fronty Marine Le Penová ani předsedkyně Alternativy pro Německo Frauke Petryová, nýbrž socialistický premiér Robert Fico.
Před rokem se mluvilo o tom, že americké politické strany čeká místo prezidentských primárek korunovace. A výběr mezi dynastií Clintonů a Bushů nenaplňoval mnohé Američany nadšením. Rok ukázal, že korunovace se vskutku nekoná. A to nejen na republikánské straně, kde se Jeb Bush totálně minul s poptávkou a informační prostor opanoval Donald Trump. Něco podobného v méně seizmické verzi se odehrává i na levici.
Na konci uplynulého roku se uzavřel celkem krátký příběh druhého penzijního pilíře. Bylo to takové nedochůdče vzešlé z velkých plánů, kterým se původně říkalo důchodová reforma.
Národní Fronta Marine Le Penové, reprezentující ve francouzské politice pozici mimo hlavní proud establishmentu, míří k historicky prvnímu volebnímu vítězství. Z prvního kola regionálních voleb 6. prosince vyšla s 28 % hlasů jako nejsilnější strana.
Události po sněmovních volbách v Polsku znamenají konec demokracie a nástup více či méně autoritářské vlády. Tento názor sdílejí politici poražených stran, novináři v čele s levicově-liberálním listem Gazeta wyborcza i mnozí bývalí ústavní soudci a jejich výklad se přes média rozšiřuje do celé Evropy.
V listopadu se v USA zpravidla konají nějaké volby. Ty letošní byly skrovné, státní orgány se volily prakticky jen ve čtyřech státech unie. K tomu lze připočíst několik měst a pár státních či místních referend.
Pozvání do Salonu Týdeníku Echo přijali místopředseda ODS a člen Evropského parlamentu Jan Zahradil, místopředseda TOP 09 a člen evropského výboru sněmovny Marek Ženíšek, politolog na FSV Univerzity Karlovy Michal Kubát a bývalý aktivista Československo-polské Solidarity, v současnosti editor serveru Polskodnes.cz Jaromír Piskoř.
Střídavě se mu posmívali nebo ho démonizovali. Měl být člověkem minulosti, který nemá recept na vítězství a měl by odejít do politického důchodu. Nyní se může Jarosław Kaczyński považovat za nejúspěšnějšího polského politika současnosti.
Koho chce Bůh potrestat, tomu splní všechna přání. Staré přísloví popisuje hlavní riziko pro favorita nedělních parlamentních voleb v Polsku. Strana Právo a spravedlnost (PiS) je předem tak jistým vítězem, jako dosud nebyla u našich severních sousedů žádná strana. Průzkumy to říkají jednoznačně. Právo a spravedlnost získá přes pětatřicet procent hlasů, o deset až patnáct procent víc než hlavní konkurent, vládní Občanská platforma (PO).
Před Vídní se v letech 1529 a 1683 zastavil vpád osmanských armád do Evropy. Historie se připomene v neděli. Vídeňské zemské volby rozhodnou, jak se Rakousko postaví přívalu uprchlíků, kteří mnozí rovněž pocházejí z území bývalé Osmanské říše.
