Venkovnímu bruslení poslední zimy moc nepřejí, a tak se skupina soukromých investorů rozhodla vybudovat v Praze-Strašnicích nový zimní stadion se dvěma ledovými plochami. Během deseti měsíců získali stavební povolení (což je s ohledem na stav výstavby v metropoli považováno za malý zázrak) a do roka od poklepání na základní kámen byl stadion otevřen.
Na základě předchozí spolupráce na svém pražském bytě oslovil investor architektku Lenku Míkovou a ukázal jí rozpadající se chalupu se stodolou uprostřed kouzelné jihočeské louky. Loni na jaře byla po čtyřech letech dokončena rekonstrukce a rodina nyní na venkově tráví mnohem více času, než původně plánovala.
Týden po uzavření Libeňského mostu stále není jasné, kdy bude otevřen, ani kdo je za špatný stav a náhlé uzavření mostu odpovědný. Pražský náměstek pro dopravu Petr Dolínek (ČSSD) osobní odpovědnost odmítá. „Říct konkrétního viníka je velmi těžké,“ brání se. Podle některých pražských zastupitelů ale Dolínek ignoroval usnesení zastupitelstva z roku 2016, které rekonstrukci mostu předpokládá.
Život Pražanů už několikátý den komplikuje uzavřený Libeňský most. Na pražský magistrát, jenž o uzavření minulý týden rozhodl, se valí kritika. O špatném stavu mostu věděla Praha už dříve. Náměstek primátorky Petr Dolínek nyní uvedl, že provoz by mohl být obnoven za tři roky. Pokud však bude most prohlášen památkou, pak to bude až za osm let.
Moderní rodinný dům ve staré zástavbě nazvaný Plecháč se stal jedním ze symbolů Humpolce. Jde o vlastní dům architekta Luďka Rýznera a lze jej považovat za manifest přístupu Rýznerova ateliéru OK Plan. Ačkoli jsou vlastní domy architektů často jen velmi příjemnými stavbami, které nijak zvlášť nepoutají pozornost, logicky by sám architekt měl být tím nejodvážnějším investorem.
Hledání ideální podoby rekreačních objektů – od rustikálních roubenek s koly od vozu a trakaři muškátů po minimalistické dřevostavby – je vzrušující disciplínou současné architektury. Uplynulý rok přinesl řadu zajímavých příkladů.
V rámci celkové regenerace vyrostlo na českobudějovickém sídlišti Máj z 80. let dvacátého století také komunitní centrum. Spolu s poštou, spořitelnou a plánovanými multifunkčními budovami tvoří místní centrum s tržištěm. Architekti z bratislavského studia SLLA Architects stavbu pojali jako živoucí otevřenou strukturu.
Přemýšlela jsem, jaký dům či interiér se nejlépe hodí pro vánoční čas. Volba nakonec padla na showroom designérky šperků Janji Prokić, jenž byl nedávno otevřen na Uhelném trhu v Praze – v raně barokním domě, který se prý původně jmenoval U Vlčího hrdla a postavil si ho hlavní alchymista Rudolfa II., což k tajemné Janje sedí. Narodila se v srbském Bělehradě a od devíti let žije v Praze.
Vítězi druhého ročníku České ceny za architekturu se stali Radko Květ a Pavel Pijáček za areál Archeoparku Pavlov. Zatímco minulý ročník vzbudil mírné rozpaky, protože zvítězil velmi minimalistický vlastní dům a ateliér libereckého architekta Petra Stolína, letos zvítězila stavba veřejná a zcela mimořádná.
Na jižním svahu pod Petřínem, mezi ulicemi Holečkova a Kmochova, byla od roku 1985 proluka vzniklá při výstavbě Strahovského tunelu. Ačkoliv je místo nedaleko centra, mělo stále podivný ráz periferie, neboť stavba tunelu nabourala přirozenou urbánní strukturu.
Jednoznačnou hvězdou letošního ročníku České ceny za architekturu je Jihomoravský kraj. Mezinárodní porota nominovala 42 přihlášených staveb do užšího výběru, jižní Morava je zastoupena 10 realizacemi. Polovina nominací pochází z Brna, další z menších sídel.
Slovo Bauhaus zní i v češtině dobře, byť je to nepřeložitelný novotvar: stavba-dům. Vymyslel je architekt Walter Gropius a stalo se mýtem: před snobem a estétem stačí říct „Bauhaus“, a je vzrušen. Pravda, normálnímu lidu se před očima nyní zjeví spíš pytle s cementem, pro které jezdí do stejnojmenného ráje kutilů.
Pražské architektonické Studio Acht funguje od roku 1993 a má velmi pestré portfolio zahrnující realizace od drobnějších uměleckých děl v architektuře přes rekonstrukce po velkolepé novostavby.
Sedmisettisícová Lodž v centrální části Polska je třetím největším městem země po Varšavě a Krakově. Někdejší centrum textilního průmyslu nazývané „polský Manchester“ nyní prochází zajímavou transformací a uchází se o pořadatelství světové výstavy Expo 2022.
Profesor Mirko Baum se narodil v roce 1944 v Mladé Boleslavi a v roce 1974 odešel do Německa. V 60. letech vstoupil do tzv. Školky sdružující mladé a nadějné architekty v libereckém Stavoprojektu (SIAL).
Česká země je malebná. Tedy se to o ní říká. Ve skutečnosti člověk, jenž se vrací z ciziny ze západního směru, má chuť zavřít oči. Okamžitě nastává cosi jako změť různých ohrad, cedulí, skladišť, hangárů, bud a budek s různým podřadným zbožím. Pak následují vesnice: ty jsou z poloviny vybydlené, požehnaně ruin a polozbořenišť nebo ošklivých domů, o které se lidé přestali starat.
Mladí znojemští architekti, dnes manželé Barbora Hora a Jan Hora, na sebe upozornili už v roce 2012 rekonstrukcí vinného sklepa ve Vrbovci. Po studiu na pražské UMPRUM se tito čerství třicátníci usadili ve Znojmě a založili ateliér ORA. Říkají, že hlavním tématem je pro ně maloměsto a jeho kontext. „Štajnhaus nebyl projekt, ale proces.
Moravská ves Sazovice toužila po vlastním kostele už před druhou světovou válkou. Před šesti lety ve vsi o 700 obyvatelích založili Spolek pro stavbu kostela a oslovili uznávaného architekta sakrálních staveb Marka Jana Štěpána. V obci kostel nikdy nestál, jedinou sakrální stavbou bývala zvonička z roku 1708. Pozemek pro stavbu kostela věnovala obec. Investiční náklady zaplatili místní lidé, podnikatelé a farnosti v regionu.
Akce nazvaná Den architektury je pozoruhodná hned z několika důvodů. Už na první pohled zaujme fakt, že trvá celý víkend 30. 9. a 1. 10, na některých místech dokonce již od 28. září do 5. října. Letos už po osmé stovky architektů, teoretiků, historiků a dalších provázejí veřejnost po vybraných místech po celé republice.
Stanislav Fiala je jedním z nejvýraznějších českých architektů. Mezi jeho nejznámější realizace patří kancelářská budova MUZO v pražských Strašnicích, která se stala stavbou roku 2000, byla vybrána do finále evropské soutěže Mies van der Rohe Award (2001) a publikována v Atlasu současné světové architektury (2005, Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture).
S architekty Jiranem a Kohoutem jsem se setkala před lety na jejich přednášce o cohousingu. Tehdy jsem se zabývala doktorskou prací na téma sociálního bydlení a náruživě objížděla francouzská sídliště i nejrůznější formy „koldomů“. Myšlenka cohousingu neboli komunitního bydlení či spolubydlení tady a teď se mi přesto zdála poněkud výstřední.
Málokoho asi dojme, natož nadzvedne ze židle sdělení o demolici jednoho zchátralého domu ve městě kdesi u hranic. Ale já o tom napsat musím.
Dobřichovice, kde Pražané sobě od 80. let 19. století budovali letní vily, zaujímají významné místo v dějinách české architektury. Na protějším břehu od dobřichovické villegiatury stojí v centru zámek, jenž býval letní rezidencí velmistrů rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Zámek stejně jako vily měl těžký osud, naštěstí přežil a dočkal se i kvalitní rekonstrukce.
Vedení Prahy schválilo vizi přeměny magistrály. Chystá se úprava parků a okolních ulic. Vzniknout mají například i nové přechody, které by měly chodcům snadněji zpřístupnit státní budovy a instituce. To vše ve výhledu několika desetiletí. Na vizi se podílela Dánská společnost Gehl Architects.
Hospodářská usedlost z 19. století stojí v kopcovité krajině jižních Čech mezi městy Bavorov a Vlachovo Březí, pod zříceninou Helfenburk. Architekti z ateliéru ADR, s. r. o., Aleš Lapka a Jana Zoubková ji proměnili v pozoruhodný komplex se speciálním využitím. Kromě moderního ubytování rodiny majitele a jeho hostů zde vznikl i lihovar.
Místo, kam můžete jít pracovat, když už vás homeoffice nebaví, kancelář začínajících firem neboli coworkingové centrum. Většina podobných míst cílí na nejmladší podnikatelskou generaci, ale vlastní projekty rozjíždějí i lidé, kteří mají za sebou třeba kariéru v korporátní firmě.
V krásném beskydském údolí Podolánky na okraji Čeladné byl 1. srpna otevřen nový hotel s překvapivým názvem Mezi plůtky. Překvapivý může být i koncept tohoto čtyřpokojového hotelu, který je zcela proti proudu „baby friendly“ určen dospělým hostům a větším dětem od 12 let.
Projekt „chobotnice“ architekta Jana Kaplického může být po deseti letech zrealizován. Je o tom přesvědčená vdova po Kaplickém a zároveň zastupitelka hlavního města Prahy Eliška Kaplický Fuchsová (ANO). V rozhovoru v internetové televizi DVTV totiž řekla, že pokud zůstane ve vládě hnutí ANO, Kaplického projektu nebude nic bránit.
Kaplického blob, nerealizovaný návrh na stavbu Národní knihovny v Praze na Letné, se zatím nedostal do análů světové architektury, ale za těch deset let od svého zrodu se pro některé politiky stal způsobem, jak o sobě cosi sdělovat veřejnosti.
