Turecko umožní začátkem října návštěvu německých poslanců na své letecké základně Inçirlik, odkud startují mimo jiné německá letadla k operacím proti bojovníkům takzvaného Islámského státu (IS) v Sýrii a v Iráku, informovala agentura DPA.
Češi podporují členství své země v EU méně než Slováci a Maďaři, naopak nejnižší podpora NATO je ze zmiňovaných tří středoevropských zemí na Slovensku. Vyplývá to z průzkumů veřejného mínění, které si objednala slovenská nevládní organizace Globsec policy Institute a jejichž výsledky zveřejnila ve středu.
Přípravou operačních prostorů v úterý v České republice začíná mezinárodní letecké cvičení Ample Strike 2016. Zúčastní se ho na 1500 vojáků ze 17 členských a partnerských států NATO. Poprvé v historii se tohoto cvičení, jehož cílem je sladění výcviku předsunutých návodčích s leteckými osádkami a veliteli pozemních jednotek, účastní i příslušníci aktivní zálohy.
Aktuální bezpečnostní vývoj podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) ukazuje, jak zásadní je pro Česko zakotvení v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Evropa se podle něj dlouhodobě neobejde bez společné evropské armády. Předseda vlády to řekl v pražském Černínském paláci v úvodu každoroční porady českých velvyslanců.
Spojené státy americké se údajně chystají přesunout své jaderné zbraně z Turecka do Rumunska. Důvodem má být zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi, které následovalo po nedávném pokusu o puč v Turecku. Informaci potvrdily serveru EurActiv.com dva na sobě nezávislé zdroje. Ani jedna ze zemí ovšem přesun prozatím nepotvrdila, Rumunsko dokonce informaci vyloučilo.
Přibližně 50 amerických raket nesoucích jaderné nálože ukrytých na turecké základně se může ztratit. Informuje o tom agentura AFP v odvolání na zprávu washingtonského think-tanku Stimson Center s tím, že po nepovedeném vojenském puči v zemi jsou rakety v ohrožení.
V poslední době vzbuzuje velké znepokojení zpráva institutu RAND, podle níž je Rusko údajně schopno dobýt tři baltské země – Estonsko, Lotyško a Litvu, bývalé sovětské republiky, jež jsou nyní součástí Severoatlantické aliance –, a vrazit tak do NATO klín, aniž by ho Západ byl schopen jakkoli zastavit. Než však začneme propadat panice, je důležité se zamyslet nejen nad tím, zda by Moskva opravdu chtěla něco takového udělat, ale taky nad tím, že Západ má řadu dalších prostředků k odvetě, ne jen vojenskou sílu. Války se vyhrávají i jinak než tanky a stíhačkami.
Pokud Turecko nebude s poraženými pučisty jednat demokraticky a na základě práva, mohlo by přijít o své členství v NATO. Na pondělní tiskové konferenci to prohlásil americký ministr zahraničí John Kerry, uvádí britský list The Independent. Před tvrdou reakcí ale Turky varovala i šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová. To generální tajemník NATO Jens Stoltenberg plně podpořil tureckou vládu a současně uvedl, že ve členském státě NATO není pro vojenské převraty místo.
Z brexitu budou v Rusku nejspíše šťastní, odhadoval před referendem 23. června britský premiér David Cameron. Jeho ministr zahraničí Philip Hammond šel ještě dále a mínil, že Rusko chce, aby Spojené království opustilo EU. A po hlasování vyjádřil Michael McFaul, bývalý americký velvyslanec v Moskvě, dokonce názor, že brexit znamená pro ruského prezidenta Vladimíra Putina triumf. Realita je ale složitější než tyto vyostřené výroky. Žádná opravdová radost nad Brexitem ale v Rusku nevypukla, země je zaměstnána především sama sebou.
Ptáte se, kam že Česko kráčí. Anketám a interview se v poslední době vyhýbám, na řadu otázek neznám odpověď. Sotva vím, jak to či ono doopravdy je, většinou nevím, co s tím. Hlavně proto, že skutečnost a její obrazy v médiích včetně sociálních sítí se stále častěji rozcházejí. Jistě, lze se s tím smířit: ty obrazy jsou dnes už přece součástí reality, ty bláho! Tak to prostě v tomto světě je, přestaň brečet.
Asi už jste zaznamenali, že britská labouristická strana se chystá zvolit si do svého čela představitele tvrdé levice. Ale ta bezbarvá slova vůbec nedávají představu, jak bizarní rozhodnutí to představuje.
Prezident Miloš Zeman v Pressklubu na Frekvenci 1 připomněl, že počty vojáků NATO přesouvajících se po našem území v minulém roce byly v úhrnu vyšší.
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) začátkem března znovu dodal atraktivní sousto zpravodajským redakcím: zásah v prostorách ministerstva obrany a na generálním štábu, osm prohlídek, pět zadržených včetně generála Vladimíra Halenky, čtyři obvinění.
Před několika dny proběhla na Twitteru diskuse několika českých novinářů nad otázkou, do jaké míry je u nás zabezpečena budoucnost demokracie. Kolega z Hospodářských novin Petr Honzejk vyjádřil názor, který nenarazil na protiargument: „Bohužel si myslím, že střední Evropa bude demokratická, jen pokud bude Západu stát za to, aby taková byla.“ Je to pravda?
Svět kolem nás se změnil. Současně jsme konfrontováni s válkou na rusko-ukrajinském pomezí a s Islámským státem na Blízkém východě. Je česká armáda připravena na nové úkoly? Co přesně umí, jak platná by byla v případě útoku Ruska na některý z pobaltských členů NATO?
„Svým způsobem jsme už ve válce, ale neuvědomujeme si to nebo si to nejsme schopni připustit,“ prohlásil v únoru na bezpečnostní konferenci v parlamentu Karel Řehka, šéf Ředitelství speciálních sil ministerstva obrany. „Jsme tak trochu podobní lidem na palubě Titaniku. Pod čarou ponoru máme řadu děr, a na palubě se stále tancuje,“ podotkl náčelník Generálního štábu Petr Pavel.
Platí, že tak jako příroda, i strategie trpí hrůzou z prázdna? Jaká je souvislost mezi tím, že obavy vyjádřené otevřeným dopisem několika středoevropských politiků Obamovi v létě 2009 z toho, že region přestane být předmětem amerického strategického zájmu, se do písmene naplnily, a tím, že máme na Hradě prezidenta, u něhož nevole jeho odpůrců krystalizovala do výtky, že je „Putinova loutka“?
