Kontinentální Evropa se baví naprostým rozvratem britské politiky. Co když je to ale naopak? Co když je to Británie, kde politika funguje, jak má? Mnoho klíčových kroků vedoucích k dnešním problémům se dá interpretovat přesně opačně, než je výklad převládající v mainstreamu.
Nemálo z nás jistě včera večer čekalo s napětím na výsledky slovenských prezidentských voleb. Ty zde nepochybně vyvolávají větší prožitek než třeba prezidentské volby v Rakousku – i když ty poslední byly docela zajímavé.
Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) je v posledních týdnech velmi aktivní. Začátkem března pozatýkala část buňky Babišova hnutí ANO v Brně. Pět lidí včetně dvou členů ANO poslal soud do vazby. Za korupci a zločinné spolčení jim hrozí až 16,5 roku vězení. V případě korupce při tendru na mýto udělala kvůli podezření z korupce a pletich při zadávání veřejných zakázek domovní prohlídky mimo jiné u Babišova prvního místopředsedy Jaroslava Faltýnka a dalších.
Americkému herci Jussiemu Smollettovi se podařilo proslavit se možná ještě víc, než zamýšlel. Vymyslel pro sebe hlavní roli ve velkém příběhu, který strhne masy, a taky se mu to podařilo. Jenom povaha toho příběhu i charakter Smollettovy postavy naprosto neodpovídají jeho autorskému záměru. Chicagská justice k té absurdní story teď připsala adekvátně nesmyslné finále.
Patnáctého března všude možně demonstrovali středoškoláci a školáci proti mocným tohoto světa, kteří podle nich nedělají dost, aby zabránili změně klimatu. V Praze se jich sešlo docela dost, to by v tom byl čert, aby se na základě toho nerozjela nějaká ta debatička. A taky že ano. Přiznávám, že mi to dětské hnutí za záchranu světa trochu leze na nervy – kýčovitostí a svatouškovským kultem Grety Thunbergové. Chudák holka, ta Nobelova cena ji asi nemine.
Velká koalice mezi socialisty a lidovci v Evropském parlamentu může být poprvé v historii EU po květnových volbách nesložitelná. S tím, jak se mění politické mapy ve většině evropských zemí, vypadá velmi realisticky, že na ni nebude dost hlasů. Současné průzkumy ukazují všude po Evropě nástup stran velmi skeptických a kritických ke stále hlubší evropské integraci tak, jak ji ve svých spasitelských projevech rýsuje francouzský prezident Emmanuel Macron.
Snad jste si nemysleli, že to půjde tak snadno? Slovy O-ren Ishii z Tarantinova snímku Kill Bill mohl Andrej Babiš oslovit Piráty, když středočeský krajský úřad vrátil Městskému úřadu v Černošicích verdikt o tom, že premiér porušuje zákon o střetu zájmů. Pirátská strana a spolu s ní Transparency International mohly použít všechny možné argumenty, aby střet zájmů prokázaly, pokud se při stíhání nepravostí někoho z mocných spolehnou na správní řízení, tak záhy zjistí, že se naděje na úspěch blíží nule.
Herečka a zpěvačka Barbra Streisandová se ráda vyslovuje k politice a vůbec k veřejnému dění, nedá se ale říct, že by její dar pronikavého komentáře byl bůhvíjak velký, často je taky kvůli tomu terčem různých žertíků – vícekrát si na ní pochutnal třeba populární seriál South Park. V posledních dnech si zase parádně naběhla, v sobotu se omluvila za svoje dřívější výroky o aféře kolem zpěváka Michaela Jacksona a dokumentárního filmu Leaving Neverland, který přinesl obsáhlé výpovědi dvou mužů, jež měl umělec jako chlapce zneužívat.
Na začátku roku 2019 je Izrael v lepším geopolitickém postavení než kdykoliv předtím.
Sociálnědemokratičtí ministři Jana Maláčová a Jan Hamáček buď záměrně provokují Andreje Bbiše a umně rozehrávají scénku, z níž vyjde jako cynický asociál, kterému jsou rodiny s dětmi úplně jedno. Nebo trpí kognitivní disonancí. Nijak jinak se nedá vysvětlit jejich aktuální nápad, aby se zvýšení rodičovské zaplatilo z nové bankovní daně. Začalo to blamáží se zvýšením rodičovského příspěvku.
Jaro na spadnutí, dny se prodlužují. Možná i to je jednou z příčin, proč se na sociálních sítích i v reálu množí případy náhlého prozření. A jsou to tedy někdy šoky. Třeba poslanec Lubomír Volný odešel z SPD, protože ke svému nezměrnému překvapení zjistil, že mezi členy strany je přinejmenším jeden rasista s neonacistickými konexemi, v rozhovoru pro televizi dokonce připustil, že ten počet může být třeba ještě větší.
V Černínském paláci, ale pouze jako řadový host. Když před deseti dny ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) vyznamenával čtrnáct osobností medailí Za zásluhy o diplomacii, stáli na pódiu Madeleine Albrightová, Javier Solana, George Robertson, vedle nich čeští diplomaté a politici z té doby – o Alexandru Vondrovi, Michaelu Žantovském, Karlu Kovandovi, Luboši Dobrovském a dalších veteránech 90. let nemůže být v této souvislosti žádných pochyb.
Radikalizace. Termín, který se v médiích a debatách na sociálních sítích začne skloňovat pokaždé, když dojde k podobnému útoku, jako bylo vraždění v mešitách v novozélandském městě Christchurch. Kdosi působil docela normálně, pak se radikalizoval a výsledkem byly desítky mrtvých. Snaha podobné hrůzné činy nějak vysvětlit je pochopitelná a v nějaké míře i užitečná.
Theresa Mayová má za sebou nejhorší týden svého premiérství. Minulou středu se zdálo, že ztratila kontrolu nad brexitem, nad svou stranou, nad parlamentem i nad zemí. Straničtí lídři se horko těžko snažili udržet disciplínu konzervativců. Na poslední chvíli se měnily instrukce o hlasování. Jasné je jen jedno. Mayová je politická zombie, které v úřadě zbývají týdny, nanejvýš měsíce.
