Noc dlouhých stínů
Volba Annegret Krampové-Karrenbauerové předsedkyní CDU je pokračováním Angely Merkelové jinými prostředky.
Volba Annegret Krampové-Karrenbauerové předsedkyní CDU je pokračováním Angely Merkelové jinými prostředky.
Tento pátek večer si CDU v Hamburku zvolí svého nového předsedu. Reálné šance má současná tajemnice Annegret Kramp-Karrenbauer, vnímaná jako „tiše připravovaná nástupkyně kancléřky“ a Friedrich Merz, dávný protivník té samé kancléřky.
Přesto zastavení šetření není pravděpodobné. Babiše podle toho, co se říká v právnických kruzích, odmítli zastupovat někteří přední advokáti s argumentem, že věc je jen obtížně hájitelná.
Kdo stál za masovými a divokými protesty žlutých vest ve Francii?
Charles de Gaulle, jak známo, pravil, že ve Francii se nedá skoro vládnout, neboť jak vládnout zemi, která má 350 druhů sýra? Francie je zvláštní země nejen počtem sýrů, ale i mentalitou svých obyvatel. Na jedné straně k dokonalosti vypěstované umění žít (savoir vivre) je na straně druhé doplňováno záchvaty touhy všechno to rozbít, dekonstruovat, rozmlátit, počmárat, roztlouct, třeba lebku policajtovi nebo buržoustovi.
Pravděpodobnost, že by jakékoliv zjištění Evropské komise Babišovi ublížilo u jeho voličů, se rovná téměř nule a existuje nemalé riziko, že by se to mohlo svézt přesně opačně.
Promluva, kterou pronesl Mons. prof. Petr Piťha v katedrále sv. Víta při příležitosti svátku svatého Václava, vyvolala živou diskusi v Lidových novinách (T. Halík, Prodavači strachu, LN 13. 10.; P. Kalina, Skandál? Ano, ale trochu jinak, LN 17. 10; M. Palát, Kolik pravdy je na tom šprochu?, LN 19. 10.; M. Munzarová, Orwellovská nadsázka, LN 19. října a další.) Některé příspěvky se přiblížily podstatě věci víc, jiné míň, nakonec se však diskuse zvrtla v osobní útoky. Není na škodu se trochu detailněji podívat, před čím nás chtěl Piťha v budoucnu varovat. To je to, co u nás ještě není, ale co se už projevuje na západ od našich hranic. Piťha se vžil do role starozákonního proroka a jeho formulace jsou nepochybně nadsazené, o tom není sporu, přece však celý jeho apel nemůžeme odbýt mávnutím ruky, jak snad vyplyne z následujících ukázek ze světového tisku – většinou z posledních měsíců.
Když na člověka přijde fejeton (nedá se všemu říkat komentář) na 1. prosince, může psát o ledovce, o Vánocích za dveřmi, o blížící se třetí světové válce nebo o Woody Allenovi. Ten má vždy 1. prosince narozeniny, letos třiaosmdesáté.
Zpráva o tom, že čínský vědec vytvořil pomocí technologie CRISPR dvě embrya odolná vůči viru HIV, vzbudila velké etické rozhořčení. Je to opravdu namístě? Za prvé si musíme uvědomit, že v tomto případě nešlo o hraní si na pánaboha, ale o děti otce, který je sám HIV pozitivní. Můžeme samozřejmě prohlásit, že tím, že se někdo nakazil, ztratil navěky právo se rozmnožovat a má pouze hezky sloužit jako odstrašující případ pro ostatní.
Proč je francouzský prezident Emmanuel Macron větší populista než Viktor Orbán a Matteo Salvini dohromady? Proč prudce otáčí u migrace i ústupu od jaderné energetiky?
Co dráždí Trumpa na moci Googlu a Facebooku?
V pondělí vypovídal Andrej Babiš dvě hodiny na obvodním oddělení policie v Praze 1. Premiéra vyslýchali nikoli k Čapímu hnízdu, ale k případu údajného zavlečení jeho syna na Krym. Od policie, která toto podezření už zhruba před rokem musela prověřovat, aby ho odložila bez synova vyslechnutí, to můžeme brát jako de facto uznání chyby. Byla k tomu donucena televizní reportáží na Seznamu, která případ Únos odstartovala. Podezření, že Babiš ml. byl proti své vůli zavlečen na Ukrajinu, kde ho držel s premiérovým vědomím zaměstnanec Agrofertu, má tedy policie za natolik závažné, aby kvůli němu ukrajovala z drahocenného času předsedy vlády.
Už týden se ve Francii odehrávají protesty proti zdražování benzinu a nafty, které svou prudkostí a tím, že část demonstrantů se nerozpakuje násilných blokád ani potyček, poutají značnou pozornost médií v zahraničí, samozřejmě včetně českých. Zpravodajství vychází vstříc stereotypní představě o Francouzích jako věčných nespokojencích, kteří vždycky při představě, že by jim někdo sáhl na jejich pohodlí a blahobyt, reagují velmi popuzeně. V tomto směru to zpravodajství jistě není lživé, je jen neúplné.
Davu je nutné dát ty nejfantastičtější sliby. Aby protikandidát propadl, je nutné jej představit jako padoucha. Není k tomu zapotřebí žádných důkazů. Pokud bude protivník racionálně vysvětlovat, že to není pravda, místo toho, aby na pomluvu odpověděl ještě horší pomluvou, nemá šanci na úspěch.
Kdy a proč Andrej Babiš předhodil veřejnosti svého duševně nemocného syna? Proč se rozhodl z vlastní rodiny udělat bílé koně záchrany své ohrožené politické kariéry? Proč je zatáhl do kriminálního případu?
Itálie je příliš velká na to, aby mohla jen tak zkrachovat. Ale zároveň také příliš velká na to, než aby se dala zachránit. Návrh italského státního rozpočtu na rok 2019 v Bruselu narazil na tvrdý odpor. Evropská komise jej vrátila do Říma k přepracování, aby vzápětí dostala zpátky tentýž materiál. Situace nepostrádá určité komické elementy, třeba Salviniho tweetování o tom, že kromě zprávy z Bruselu čeká i dopis od Ježíška.