Andrej Babiš kývá na bankovní daň jen kvůli sociální demokracii a dočasně. Nechce, aby mu před volbami k ČSSD utíkali voliči, a hlavně potřebuje, aby ČSSD příliš neproblematizovala operaci, kterou se kolem svého trestního stíhání chystá dělat s novou ministryní spravedlnosti Marií Benešovou.
Na kterém ministerstvu ještě policisté nedělali razii? Těmito slovy reagoval jeden z opozičních politiků na čtvrteční zásah speciální jednotky NCOZ na ministerstvu zemědělství. Opravdu, nedávno to bylo ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo vnitra, obrany, školství, všichni pamatují policejní návštěvu na antimonopolním úřadě, ve státním podniku Diamo... Zásahů je tolik, že policejní manévry v nejvyšších patrech státní správy nebudí zdaleka takovou pozornost jako před sedmi nebo osmi lety.
Odvolání sira Rogera Scrutona z neplacené pozice, ve které měl radit britské vládě ohledně architektury, vyvolalo skandál jak v Británii, tak v České republice. Zástupce šéfredaktora levicového magazínu New Statesman George Eaton si Scrutonovy odpovědi v rozhovoru, který mu poskytl, upravil tak, aby vyznívaly mnohem problematičtěji. Pár hodin nato konzervativní vláda Scrutona propustila. Za starého filozofa se postavili jeho britští i čeští přátelé.
Před lety ne tak dávnými snil člověk z věčně mokré střední Evropy o jihu. Vždy když se třeba vracel z krajů, kde téměř neprší a stále svítí slunce, do své deštivé země, říkal si, jaké to jsou šťastné národy, které nemusí myslet na to, že každou chvíli zmoknou! Nestálo to za nic, ty propršené životy, ta prochcaná léta... Vždyť všichni známe tu slavnou, zdánlivě vulgární, ve skutečnosti hluboce procítěnou scénu s Josefem Kemrem ze Samoty u lesa: Chčije a chčije... Takže, pane Kemr, dědo Komárku, už nechčije. Je sucho, to byste koukal.
S blížícími se eurovolbami přibývá varování před populisty, kteří by v případě svého – spíše nepravděpodobného – sloučení v jeden koordinovaný celek mohli výrazně ohrozit status quo. Ten se tak jako tak posouvá s obměnou vlád členských států, osazenstvo evropských institucí však zůstává od posledních eurovoleb v roce 2014 stejné.
V Paříži minulý týden hořela katedrála, pokud jste to náhodou nepostřehli. Souběžně se střechou Notre-Dame vzplanuly i sociální sítě, požár na nich dohoříval ještě několik dní. Teď už je možné provést jakousi rekapitulaci toho ohně, je v tom dost výrazně vidět vzorec, podle nějž bubliny zpracovávají události podobného typu. Prakticky okamžitě po prvních zprávách o požáru se objevují buď velice stručně, nebo vůbec nekomentované fotografie z místa požáru.
„Nikdo nikdy doopravdy neodejde“ je věta v traileru k poslednímu dílu Hvězdných válek, která naštvala fanoušky i kritiky. Naznačuje totiž, že tvůrci odmítají posunout příběh dál a pouze recyklují staré postavy a dějové linky. Stejný pocit má člověk při sledování amerického vyšetřování ruského ovlivňování prezidentských voleb v roce 2016.
Na 29. dubna, den před jmenováním Marie Benešové novou ministryní spravedlnosti, svolává občanská skupina Milion chvilek pro demokracii do Prahy velkou demonstraci. Jejím cílem bude ochrana nezávislosti české justice. Jak známo, panují důvody k obavám. Den poté, co policie oznámila, že v případu Čapí hnízdo navrhuje podat obžalobu na premiéra Andreje Babiše a další obviněné včetně jeho ženy Moniky, musel oznámit rezignaci dosavadní ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.
Debata kanadského psychologa Jordana Petersona a slovinského filozofa Slavoje Žižeka na Velký pátek v Torontu byla inzerovaná způsobem, který by odpovídal spíš utkání o mistrovský titul v boxu (podobně odpovídající byly i ceny lístků).
Ve středu oznámilo Městské státní zastupitelství v Praze, že obdrželo od vyšetřovatele návrh obžalovat premiéra Andreje Babiše a jeho příbuzné či podřízené v kauze Čapí hnízdo. Ve čtvrtek oznámil svou rezignaci ministr spravedlnosti Jan Kněžínek a Babiš označil za jeho nástupkyni Marii Benešovou.
Lze si představit svět, v němž by Muellerova zpráva byla pro prezidenta Trumpa zdrcující. Je toho v ní mnoho nelichotivého o něm a některých ze spolupracovníků, které si vybral.
Komunikace na sociálních sítích má hodně společného s procházkou minovým polem, to už se tak nějak všeobecně ví. I v tomhle celkově k explozím náchylném prostředí ale existují témata, jež svou výbušností daleko přesahují místní normy. Třeba porody. Nebo kojení. Prakticky všechno, co souvisí s rodičovstvím nebo spíš s jeho ranou fází. Jestli existuje nějaké téma, na něž je dobré a bezpečné prostě nemít názor – zvlášť je-li člověk muž –, je to tohle.
Když minulý týden britská policie vytáhla Juliana Assange z ekvádorské ambasády, většina světových komentátorů si potměšile všímala jeho vzhledu, byl připodobňován k Saddámu Husajnovi, lesnímu muži, bezdomovci a dalším postavám, proslulým špinavou vizáží. Reakce všeobecného veselí nad neslavným koncem známého aktivisty je naprosto opačná ve srovnání s podporou, jaké se Assangeovi dostalo, když se před sedmi lety na velvyslanectví uchýlil, aby se skryl před britskou policií.
Pondělní demonstrace kojících matek v pobočkách Raiffeisenbank nedopadla nijak velkolepě, aspoň pokud úspěch měříme počtem účastnic – zhruba deset matek a deset kojenců. Tento protest vznikl na protest proti incidentu, kdy z pobočky na Václavském náměstí vykázala ochranka kojící matku a prý ji obvinila z exhibování. Zpráva o incidentu se dostala na Facebook, případu se ujala Laktační liga (autor přiznává, že o lize dosud nevěděl), poslala stížnost bance, která se matce obratem omluvila.
Horní Počernice, obec na východním okraji Prahy, je místo odložených dramatiků. To řekl v sobotu publiku při klanění Pavel Kohout, vždy připravený říci něco historického. Narážel samozřejmě na poloutajenou premiéru Havlovy Žebrácké opery, jež se v roce 1975 uskutečnila v hornopočernickém kulturáku, který mezitím byl zbořen. Na místě nikoli totožném, ale též v Horních Počernicích stojí nové divadlo, kde se před týdnem uskutečnila první premiéra, dalo by se říci světová, Kohoutovy adaptace vlastního románu Katyně. Tuto sobotu se dávala druhá premiéra.
