Za všechno mohou stavební úřady. Zhruba takové poučení si odnesla veřejnost z publikace Doing Business 2020 od Světové banky, v níž se Česko oproti předchozím letům opět propadlo. Ještě podle tři roky staré studie Doing Business 2017 byli Češi v kvalitě podnikatelského prostředí na světě sedmadvacátí, letos už jim patří 41. příčka. Samozřejmě otázka zní, jestli tento propad zvládlo pár stovek úředníků na magistrátech.
Ve středu českou vládou prošlo odložení povinné maturity z matematiky. Nebylo to nečekané, ministr školství Robert Plaga už tento záměr avizuje několik měsíců, přesto je to zásadní zpráva, jak špatným směrem se vyvíjejí poměry v republice.
Je velkou zásluhou sociálních sítí, že pravidelně zviditelňují různé pozoruhodné spoluobčany, o jejichž existenci by jeden jinak nebyl zpraven. Díky Facebooku jsem se nedávno ledacos dozvěděl o panu Jiřím Fenclovi, který se označuje za poradce ředitele Českého rozhlasu Zavorala, rádio ovšem jeho pracovní zaměření popisuje méně vznešeně a více mlhavě. Věc je zjevně složitá, jako téměř vždy.
Státní rozpočet vlády Andreje Babiše se vydal do sněmovny podpořit prezident Miloš Zeman. Časy, kdy původní profesí ekonom a prognostik sledoval, co se v ekonomice a zásazích státu do ní skutečně odehrává, jsou dávno pryč. Hlava státu se už dávno omezuje na povrchní glosování a deklamace, jak důležité jsou investice a ekonomická diplomacie v zemích typu Číny.
Tou nejvíc fascinující věcí na Islámském státu z našeho pohledu asi bylo, že oni to brali vážně. Snaha o návrat k „čistému“ islámu je stará desítky let, ale to bylo vždy jen společenské hnutí. Abú Bakr al-Bagdádí vytvořil, byť dočasně, stát. Skutečný stát, který ovládal území, na němž zajišťoval odvoz odpadků, vydával rodné listy a registroval auta. Což bylo pro tisíce lidí tak inspirující, že tam odjížděli žít a pracovat (tj. bojovat).
V souboji o kontrolu nad českým mediálním světem ukázal Petr Kellner, kdo je na domácím hřišti ekonomicky nejsilnějším hráčem.
Představte si samosprávné území s velkou mírou autonomie ve vnitřních otázkách. Teď si představte, že toto území je historicky velmi liberální, až progresivní. Jako jedno z prvních v Evropě schválilo potraty, má velmi tolerující přístup k homosexualitě, dávno tam byly schváleny sňatky gayů a leseb. K tomu si představte, že vláda mateřské země využije dysfunkčnosti samosprávy, jež ale nemá s otázkami tohoto druhu nic společného, a zakáže umělé interrupce i manželství homosexuálů. Následoval by celosvětový skandál, stohy komentářů, prohlášení celebrit, pochody za respektování suverenity a protesty za práva menšin. Přesně popsaný scénář se stal v Severním Irsku, jen v opačném gardu, takže to nikoho nezajímalo.
S blížícím se výročím sametové revoluce rozvířil vody průzkum společnosti NMS Market Research pro Paměť národa, z něhož vyplynulo, že jednoznačně kladně hodnotí změnu režimu jen 36 procent lidí nad 40 let, zatímco třetina ve stejné kategorii tvrdí, že za socialismu jim bylo líp. Nikoliv překvapivě mezi nimi převažují starší a méně vzdělaní respondenti. Překvapivé jsou tak jedině konsternované reakce části veřejného spektra; dobře adjustovaných lidí, kteří se prostřednictvím průzkumů (včetně toho největšího, jímž jsou volby) opakovaně dozvídají, v jakém skleníku to žijí.
V temnotě, do níž se náš svět propadá, zbývá už jen několik málo slunečných míst. Třeba dýně a mrkve z farmářských trhů. Nebo české biatlonistky. Nebo ty dvě holky na snowboardu, vždycky si je pletu. Nebo pár zbylých bufetů na Letné. A samozřejmě Dvořákova smyčcová kvarteta, ta nikdy nezklamou… A Mahlerova Pátá, ano, ta taky ujde. Nebo Havlův výraz, když seděl vedle Kubišové, ten mám taky rád. Hrabalovy Hodiny pro starší a pokročilé, to se dá číst dokola a člověk se pořád směje.
Uživatelstvo sociálních sítí minulý týden intenzivně prožívalo rekondiční pobyt prezidenta Zemana ve vojenské nemocnici, došlo na mnohé „reinterpretace“ a „rekontextualizace“ slova rekondiční, více či méně vkusné šprýmy na téma prezidentova zdravotního stavu i komentáře pobouřené až poplašené (zas nám něco tají). Ne úplně málo lidí taky využilo šanci projevit se skutečně zlomyslně.
Není správné, když vláda zvyšuje daně, aby mohla utrácet, i když ekonomika prosperuje. Jedna věc je ještě horší. Když vláda na zvýšení daní postaví rozpočet, ovšem daňový zákon nedokáže prosadit ve sněmovně.
Nejnenáviděnější politik současné Británie je zřejmě sir Oliver Letwin. Tento exkonzervativec, vyhozený ze strany poté, co sabotoval vyjednávací pozici Borise Johnsona, když hlasoval pro zákon zakazující brexit bez dohody (Bennův zákon), má za sebou politickou kariéru skládající se z jednoho průšvihu za druhým.
