Q, záhadný zdroj, který začal svoje teorie o celosvětovém spiknutí pedofilů nejprve publikovat na serveru 4chan, by možná nedosáhl takového úspěchu, nebýt covidové karantény. To byl nečekaný efekt celé epidemie.
Jsme už jen den vzdáleni od částečného znovuzavedení roušek a jeden den od konce prázdnin, po němž hrozí další kolečka a kola omezování života ve jménu boje proti covidu-19.
Připomíná-li si Polsko v těchto dnech (31. srpna 1980 podepsali představitelé vlády s Lechem Wałęsou a jeho druhy tzv. gdaňské dohody) čtyřicáté výročí vzniku nezávislých odborů Solidarita, toho jedinečného dějinného okamžiku, jímž začala demontáž komunistických režimů, můžeme si my připomenout, co toto hnutí za svobodu a důstojnost společnosti vzbudilo u nás.
Představa rozpadu Spojených států by ještě nedávno člověku připadala absurdní a neproveditelná – a v praktickém ohledu tak může působit i nadále (jak by se to asi dalo udělat?).
Planoucí Amerika se stává normálem. Zatím posledním městem, které podpálili rabující „demonstranti“, je Kenosha ve státě Wisconsin.
Filmový festival v Berlíně – jedna z těch opravdu nejdůležitějších přehlídek na světě – se rozhodl zrušit zvláštní kategorie pro výkony v mužských a ženských rolích. Nadále se budou dávat ceny „genderově neutrální“.
Víkend předcházející pondělní uzávěrce tohoto čísla Týdeníku Echo předčil všechna očekávání v aktuální domácí politice. Na straně vlády a bohužel i jedné ze dvou nejsilnějších součástí slabé opozice.
Nemohoucnost opozice se stává jedním z definičních znaků české současnosti. Nejde tu jen o politiku státních výdajů a důchodů. Jde i o rozsah, v jakém zbytek politické scény Babišově vládě mlčky toleruje šikanu občanů v jejich každodenních životech.
Jedna věc je ale zřejmá už teď. Obě média – Spiegel i SZ –, která podle vlastního tvrzení měla nahrávku od začátku celou, vybírala, co se jim politicky hodilo do krámu.
Bývaly časy, kdy kritici amerického politického systému často a rádi poukazovali na to, jak málo se představy hlavních dvou politických stran navzájem liší, jak zaměnitelná je jejich politika.
Andrej Babiš rozčeřil prázdninovou debatu ohlášením, že chce lidem snížit daně. A rovnou přišel s nápadem, jak to udělá.
Přední opoziční ruský lídr Alexej Navalnyj je v kómatu.
Co ale nějak nepobírám, jsou apokalyptické výkřiky o rouškách coby nástroji sílícího útlaku, přicházející nesvobody. Sociální sítě jsou jich plné, často doprovázené plamennými apely na to, aby se lidé tomu totalitářství nepoddali.
Návštěva amerického ministra zahraničí Mikea Pompea byla nepochybně českou zahraničněpolitickou událostí léta. Pompeo v Praze zahájil své turné po státech střední Evropy, pokračoval pak dál do Slovinska, Rakouska a Polska. Záměr byl jasný, vybudovat protičínskou koalici.
Fráze, že štěstí přeje připraveným, je hodně obehrané klišé. Ale funguje. Teď je nejvyšší čas dobře se připravit na první podzim s koronavirem. Podzim, k němuž kromě krásného barevného listí a měkkého slunce patří i úplně normální rýma, kašel, viróza a taky vlna chřipek. To všechno má stejné klinické příznaky jako čínský koronavirus. Největší riziko je teď v tom, že se začneme bát, když kdokoli kolem nás zakašle nebo vytáhne kapesník. A společnost bude na všechny lidi s banální rýmou tlačit, aby zůstali doma.
