Minulý pátek kolem poledne se mnoho uživatelů rozličných světonázorů i pohlaví sjednotilo v zármutku – zemřel vévoda z Edinburghu a manžel britské královny Alžběty princ Philip. Připomínala se v té souvislosti jeho v mnoha ohledech příkladná životní dráha. A samozřejmě se objevovaly i výběry jeho pověstných fórků, mnohdy neuctivých, nejenom podle dnešních měřítek.
Dr. Anthony Fauci, často citovaný i v našich médiích, se stal v USA politickým symbolem, jakýmsi Antitrumpem pandemické strategie v USA, tváří zavírání. Fauci ovšem několikrát změnil názor, někdy se mýlil a taky přiznal, že v zájmu formování postojů veřejnosti i lže. Není tedy divu, že je poptávka po informacích, které by tohoto div ne světce trochu usadily.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš poskytl v rámci svého předvolebního turné Bartoš premiérem první ucelenější ekonomický rozhovor pro deník E15 ze skupiny CNC Daniela Křetínského. Dá se z něj už udělat aspoň rámcově představa, jak by se Piráti (v koalici se Starosty a nezávislými) po volbách chovali k veřejným penězům.
Rotační výuka, uvedena tento týden do života českých škol, nestojí na nějakých špatných zkušenostech z podzimu, na jakémkoli důkazu, že snad tehdy potkávání dětí z různých tříd na chodbách nebo v družině nějak přikrmilo šíření viru společností. Rotační výuka stojí na matematickém modelu. Kupodivu se tento další masový experiment zavádí bez jakékoli odborné oponentury.
Je pondělí a ministru zdravotnictví Petru Arenbergerovi začíná první pracovní týden ve funkci. Zastavme se na chvíli u jeho myšlenkových pochodů. Vzápětí po uvedení do funkce minulý týden nejprve potvrdil miniuvolňování platná ode dneška, aby přes víkend vzal částečnou zpátečku u sdružování vevnitř i venku. Máme tedy dalšího ministra zdravotnictví v řadě, který v příkrém rozporu s principem veřejného zdraví podvazuje sport a chození ven, což je neuvěřitelné samo o sobě. Dále pan ministr bere poměrně laxně i právní stránku věci.
Proč by si vlastně fotbalisté nemohli kleknout na začátku utkání na chvíli na trávník? Aspoň jedním kolenem. Chvíli by to vydrželi, nic jim to neudělá. Jsou to přece profesionálové, zvyklí dělat, co se po nich chce. Angličtí fotbalisté to dělají, a to hrají v zemi, která přece je demokratická a vyspělá a nejspíš pořád ještě i civilizovanější než ty země východní Evropy, které s tím mají asi problém, což bude projev té jejich zaostalosti.
I otevírání škol je podobně chaotické, až absurdní jako očkování. Děti se budou muset dvakrát týdně testovat antigenními testy. Testy, které vláda centrálně nakoupila nikoliv proto, že by byly nejlepší a nejspolehlivější z dostupných antigenů ukazovaly nákazu, ale proto, že prostě byly nejlevnější.
Máte chuť vytočit kulturní pracovníky? Řekněte, že umělec má trpět. Funguje to spolehlivě. Proč se to stále čas od času stává? Protože je to zábavně kruté, ale zároveň se to dostává do blízkosti skutečné pravdy. Není samozřejmě k ničemu dobré, aby umělec měl hlad. Ale například světoznámý minimalistický skladatel Philip Glass se svého času živil jako taxikář a instalatér. Nedávno v Guardianu popsal, jak byl jednou na Manhattanu instalovat myčku na nádobí a zjistil, že je v domácnosti uměleckého kritika Roberta Hughese. „,Ale vždyť vy jste Philip Glass! Co tu děláte?‘
Je to čím dál zjevnější. Proces, jehož existenci jsem na tomto místě zatím jen naznačoval, pokračuje a stává se nezvratným. Přinejmenším na pár týdnů, což je v čase sociálních sítí doba, jejíž obdobou je ve skutečném světě plus minus pleistocén. Mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček přestává být nekorunovaným králem českých sociálních sítí, poslední dobou především žehná, což je z hlediska těžby citátů k ironickému využití docela úhor. Jeho místo zaujímá ministryně financí Alena Schillerová, taky proto, že její statusy jsou jakýsi internetový gesamtkunstwerk, nespoléhají se na pouhou sílu slov, sestavených do zároveň bizarních i exaltovaných spojení, jako tomu bylo v Ovčáčkově případě.
Příští týden by mělo nastat dlouho očekávané otvírání škol. Ten začátek mohl dopadnout i hůř, poněvadž vláda se chystá otevřít rovnou celý první stupeň (ovšem jen poslední ročník školek). Naneštěstí i tento polovičatý krok vládní epidemiologové ještě vážně znehodnotili. Znehodnotili ho trváním na rouškách během výuky přesto, že se žáci mají dvakrát týdně testovat. (Na zřejmou otázku, jestli tedy testy nejsou zbytečné, když je třeba jistit se rouškami, lidé z Mezioborové skupiny pro epidemické situace MeSES mrky mrk naznačují, že ano, testy jsou hlavně pro parádu.)
Letos uplynulo deset let od pamětihodné události v jedné obci na Klatovsku. Jistý občan tam několik dnů, možná týdnů střádal do kbelíku své (a možná nejen své) fekálie a pak si s nimi počkal na pana starostu, kterého obsahem onoho kýble polil. Běžně to bylo kvalifikováno jako narušení veřejného pořádku, útlocitní lidé byli pobouřeni, veřejné mínění nestálo většinově na straně polévače, stejně jako orgány činné v trestním řízení.
Smrt nejbohatšího Čecha Petra Kellnera ukázala, jak důležitá jsou pro zdejší veřejnou debatu devadesátá léta. Kariéra zesnuvšího podnikatele je líčena jako typický příběh devadesátých let, jen znaménka se různí.
„Skandální prohra.“ Tak nazval neúspěch českého premiéra kolem přerozdělení dodatečného balíčku vakcín Pfizer napříč Evropskou unií předseda opoziční ODS Petr Fiala.
