Akutní krize čínského koronaviru sebrala pozornost krizím chronickým. Migrační, dluhové, integrační. Neznamená to, že se vyřešily. Jen se odsunuly pod povrch. Tam dál bují. Naplno zase propuknou, až se vyčerpá pozornost krize aktuální. To je český pohled. Ne všude v Evropě je stejný. I přes krizi akutní tam vyhřezávají projevy těch chronických, dlouho neřešených.
Ten, kdo po říjnových parlamentních volbách převezme zemi po Andreji Babišovi, to nebude mít vůbec jednoduché. Borec, který sliboval řídit stát jako firmu, tu firmu odkáže svému nástupci jako hodně nefunkční. Předá mu rozpočet automaticky vytvářející schodek kolem 400 miliard korun.
Sílu informace o útoku ruských tajných služeb na muniční sklad ve Vrběticích se téměř dokonale podařilo rozmělnit, marginalizovat, karikovat do irelevantního sporu, jestli je „Honza“ Hamáček vlastizrádce, když nebyl schopen vysvětlit motivy své cesty do Moskvy.
V této chvíli už je jisté, že volby do Poslanecké sněmovny se odehrají až v řádném termínu na začátku října. To je velká vzpruha pro Andreje Babiše. Čím později se bude volit, tím je pravděpodobnější, že se zastaví pokles jeho preferencí a trend se otočí opačným směrem. Voliči teď Andreje Babiše opouští kvůli katastrofálnímu výkonu jeho kabinetu v krizi čínského koronaviru, kdy svým chaosem rozložil a paralyzoval zemi.
Dnes spíš ze světa. Žijí tam všelijací lidé, snad vám to neuniklo. Mezi nimi i Justin Bieber. To je, prosím pěkně, populární zpěvák. Kanaďan. Má obrovské množství fanoušků a fanynek, není možné mu upřít, že do svých písní dává srdíčko. Taky je oblíbeným objektem okázalé nenávisti ze strany těch, kdo potřebují dát nějakým snadno srozumitelným způsobem najevo, že jim vadí hudební průmysl a jeho marketingově vytvářené hvězdičky a tak dále a tak podobně.
Byl „koronavirus nového typu“ způsobující nemoc covid-19 vyšlechtěn v laboratoři? Vůbec položit tuto otázku je považováno za znak šíleného konspirativního myšlení, za pomýlenost a nebezpečnou dezinformaci. Světové medicínské špičky tuto možnost zatvrzele odmítají. Jenže to možná není tak jednoduché
Destruktivní zahraniční politika Donalda Trumpa „America First“ nebere ohled na mezinárodní společenství, stěžovali si zkušení zahraničněpolitičtí experti a komentátoři. Teď je Trump pryč a mezinárodní společenství je zpět. Jak to vypadá?
Minulý týden zdolal v českém parlamentu první překážku zákon známý jako „manželství pro všechny“. V prvním čtení návrh na jeho zamítnutí podpořilo jen 41 z 93 přítomných poslanců. Kdyby aspoň šest ze sedmnácti poslanců, kteří se zdrželi, našlo sílu hlasovat pro zamítnutí, manželství pro stejnopohlavní páry by neprošlo do druhého čtení. Kromě toho neprošel ani protinávrh lidoveckého poslance Marka Výborného zpřesnit a vepsat do ústavy definici manželství jako svazek muže a ženy.
Pandemie čínského koronaviru, která přinesla bezprecedentní omezení svobody, odvrátila pozornost od jiných potíží. Jenže ony nezmizely. Bují pod povrchem ještě nebezpečněji, než kdyby se projevovaly a byly objektem veřejné debaty. Minulý týden se dvě desítky francouzských generálů ve výslužbě a další tisícovka vojáků nižších šarží obrátily na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s výzvou, aby jeho vláda důrazně zasáhla proti islamizaci země. Pokud to neudělá, měla by moc v zemi, která podle nich pod současným prezidentem nedokáže islamizaci čelit, převzít armáda.
„Dej si pozor, prezidente, nebo to vezmeme do ruky sami!“ Tak by se dal vyložit text výzvy, který podepsalo přes tisíc bývalých vojáků francouzské armády, včetně dvacítky penzionovaných generálů. I načasování bylo symbolické, text totiž spatřil světlo světa 21. dubna 2021. Právě šedesát let předtím se armádní jednotky dislokované v Alžírsku vzbouřily proti pařížské vládě.
Už řadu let se příležitostně mluví o nebezpečí soudcokracie. U nás ji vláda aktuálně spatřuje ve verdiktu Nejvyššího správního soudu, který před deseti dny vládě fakticky zrušil zákaz provozu obchodů, služeb, dokonce výuky na vysokých školách.
Na sociálních sítích to po 17. dubnu, kdy velmi znejistěle působící Andrej Babiš a Jan Hamáček přišli se zprávou o ruských agentech a výbuchu ve Vrběticích, značně bouchalo. Silných názorů bylo hodně, i nějaké memy se našly, mě zaujalo srovnání fotografií znaveného ministra vnitra a Bodieho ze seriálu Profesionálové. Ta podobnost je skutečně značná, ještě jsem ale nepřišel na to, co z ní vyplývá.
Po filipojakubské noci jsme se probudili do prvomájového rána. První máj, to je v téhle zemi zajímavě rozpolcený den. Je to den milostně bojovný, jediný den, kdy měsíci říkáme latinským jménem, což naznačuje, že nejde o obyčejný první květen. Díky geniální Máchově básni ho máme spojený s jakousi sentimentálně růžolící představou, která je ale v rozporu s pochmurným vyzněním Máchovy tragické historky. Ta je, když to velmi zjednodušíme, o hrůze z toho, že po smrti asi nic není a člověk se vrací do nicoty.
Minulou středu kancléřka Angela Merkelová hovořila na veřejné debatě mimo jiné o otázce bezpečnosti globálních výrobních řetězců a jako příklad uvedla, že nemáme jistotu, že Indie bude v době koronavirové krize plnit dodávky léků. „Samozřejmě jsme vůbec dovolili, aby se Indie stala tak velkým farmaceutickým výrobcem, v očekávání, že toto budou dodržovat. Pokud se to neděje, budeme to muset nanovo zvážit.“ My jsme dovolili? Něco divného tu vystrkuje rohy.
