Ve vyjádřeních českých veřejných činitelů začal převládat značně zachmuřený tón. Ministr zdravotnictví Jan Blatný minulý čtvrtek dramaticky vystoupil v Chebu, svou promluvu sice začal osobním vyznáním, že jako lékař se nikdy nevzdává. Jeho nejistá dikce a i to, že svou promluvu četl z papíru, ale navozovaly dojem, že o svém odhodlání potřebuje přesvědčit nejenom publikum, ale především sebe.
Jak to, že Plagovo ministerstvo od svých rakouských kolegů nic nezjistilo a nepořídilo si u nich know-how? U nás mezitím Úřad vlády natáčel edukativní klipy s influencerkou Annou Šulc o očkování, které teenageři upřímně řečeno vůbec nepotřebují.
Nemusíme za každým trochu neortodoxním komentářem na internetu hned vidět Moskvou placeného trolla a domnívat se, že americké volby zvrátilo pár Rusy vyrobených karikatur Hillary Clintonové, abychom uznali, že Rusko představuje pro Českou republiku jednu z největších zahraničněpolitických hrozeb.
Je vždy povzbudivé, když vysoký představitel země konstatuje nějakou palčivou pravdu, neboť jen tak je nějaká naděje, že se může něco pohnout. Tak před nedávnem prohlásil premiér Andrej Babiš, že Karlovarský kraj je „úplně nejhorší, historicky ve všem“. To se dá vykládat různě, ale třeba taky tak, že se o ten kraj zajímá. Je přece předseda vlády téhle země, takže by měl mít přehled.
Zatímco počty hospitalizovaných s covidem-19 v českých nemocnicích sice zvolna, ale klesají, ministr zdravotnictví Jan Blatný si stoupá před kamery s dramatickým popisem situace, která se zhoršuje a zhoršuje. Vláda realisticky vzato už nemá kam zpřísňovat (poněvadž velká část veřejnosti se dostala na hranu nebo za hranu občanské neposlušnosti; takhle to pan ministr ovšem neformuloval), proto nás vyzývá k důslednému dodržování stávajících zákazů.
V době, kdy ve Strakově akademii zrovna probíhala tisková konference, na níž vládní činitelé dost dramatickým způsobem líčili možný běh věcí příštích, nepřítomný premiér Andrej Babiš svoje fanoušky vyzýval, ať se podívají na nový vládní účet na sociální síti TikTok.
Naše mentální spřízněnost s Německem je patrně daná a nic s ní neuděláme. Nasvědčovalo by tomu velmi podobné chování našich vládních politiků v posledních týdnech a měsících. Tam i tady pozvolna, avšak trvale klesají čísla nákazy i hospitalizací, tam i tady si to politici vykládají jako pobídku dál udržovat přísný epidemický režim.
Míříme do další etapy velké veřejné debaty o soudcokracii. V úterý (den poté, co odešlo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny) se chystal Ústavní soud zrušit některá ustanovení volebního zákona a tím výrazně promluvit do podzimních parlamentních voleb. Chystal se tím vyhovět skupině senátorů STAN z podzimu 2017.
Poprvé od roku 1989 jsou lidé velkými médii a vládou vedeni k pocitu, že oznámit spoluobčana je v zájmu jakéhosi vyššího dobra.
Dostali jsme se do bizarní situace. Vláda úplně rezignovala na otevření škol. Odmítá říct jakékoliv datum, kdy by se děti a mladí mohli alespoň v nějaké formě odlepit od domácích počítačů a začít konečně trochu normálně žít. Studovat, sportovat, věnovat se svým zájmům. Nic z toho se dlouhodobě přes online provozovat nedá. Bizarní je, že tím, kdo tlačí na otevření škol a návrat mladých k alespoň trochu normálnímu životu, nejsou opoziční strany, ale vládní komunisté.
Táhne se to dlouho, je to otravné, pro mnohé i velmi citelně nepříjemné a pro někoho tragické. Ti poslední ať prosím prominou. Ale z hlediska historických malérů je ten zamořený rok zatím pořád spíš prkotina. Ne, to nemá být pokus to zlehčovat, vyvracet někomu důvody k permanentní a stupňující se naježenosti (máme výstižnější slovo), natož nějak omlouvat zajisté příšernou vládu (určitě je příšerná a lid si ji nezaslouží).
Máme tu první kroky Joea Bidena v úřadě – a nedá se říci, že by byly zrovna povzbudivé. Rozhodně v některých kruzích již z něho panuje určité rozčarování. Američtí prezidenti mohou vládnout pomocí exekutivních příkazů, v podstatě vyhlášek. Jejich velkou výhodou je, že nepotřebují ke schválení Kongres, což je ale také jejich hlavní minus. Jakýkoli následující prezident je tak může jedním podpisem zase zrušit. To přesně udělal Donald Trump, když ihned po nástupu do funkce zrušil mezi republikány nepopulární nařízení Baracka Obamy.
Víc než sedmiletá éra vlády Andreje Babiše velmi významně ukrajuje a omezuje svobodu. Začíná mít čím dál víc diktátorských, mocenských rysů. Prosazují se samozřejmě zcela demokratickou cestou. Řádně přes parlament. A rozhodně v tom nejede Andreje Babiš sám. Má v tom okrajování svobody celou armádu ochotných pomahačů z řady stran od partnerské sociální demokracie a komunistů přes SPD Tomia Okamury, Trikolóru Václava Klause mladšího, a dokonce některé křesťanské demokraty, kteří se počítají do středopravicové předvolební koalice spolu s ODS a TOP 09. Řadu z nich motivují vlastní ekonomické nebo politické zájmy.
Ve Spojených státech se ujal úřadu nový prezident, čtenáři si nepochybně povšimli. Inaugurace je pokaždé velmi fotogenická událost, tentokrát byl ovšem ten nejvýraznější obraz poněkud nečekaný – nikoli extravagantní róba Lady Gaga, ani ladná gesta mladé básnířky Amandy Gormanové a jásavé barvy jejího outfitu. Masového sdílení se dočkala fotografie osmdesátiletého senátora a neúspěšného prezidentského kandidáta Bernieho Sanderse, starý muž sedí trochu skrčený na židli, oblečen je velmi dědečkovsky a nijak zvlášť slavnostně – palčáky, zapnutá teplá bunda.
