Letošní Zlatý glóbus za nejlepší filmové drama si odnesl western Síla psa režisérky Jane Campionové. Ocenění se letos v Los Angeles udílejí bez obvyklé pompy a hollywoodského pozlátka, běžně v televizi vysílaný ceremoniál se kvůli kontroverzím okolo Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA), která ocenění uděluje, proměnil v sérii příspěvků na sociálních sítích.
Jednou z oblíbených fint soudobého, ironií přesyceného dyškurzu je jakási preemptivní (sebe)kritika. Autor, dejme tomu, napíše něco přepjatě patetického, naváže na to ale konstatováním, že si je toho přepjatého patosu dobře vědom, třeba si z něj udělá i trochu legraci. Má se za to, že se tak neutralizuje, zbezvýznamní kritika toho přepjatého patosu a jiných podobným způsobem „ošetřených“ selhání a nedostatků.
Potřebujeme v roce 2021 osmihodinový sestřih šedesáti hodin Beatles ve studiu? Kupodivu se ukazuje, že ano, že si z této produkce nejen skalní fanoušek Beatles může mnohé odnést. Práce režiséra Petera Jacksona obstojí jako revizionistický pohled na Beatles, jako dokument a hlavně vůbec jako film. Film pokrývá měsíc zkoušek kapely od 2. ledna 1969 do koncertu na střeše domu firmy Apple 30. ledna. Prostě proto, že ty záběry existují, protože se Beatles v té době rozhodli takové natáčení umožnit.
Umění už v životě společnosti nehraje takovou roli jako dřív, povzdechne si občas nostalgik. Jakkoliv mnoho tvůrců s úporností hodnou lepší věci říká, že svým dílem chtěli „nastartovat debatu“ o tom či onom, v reálu se to často neděje. Jenom několik autorů je schopno vydat ze sebe práci, která by skutečně vedla k nějakému rozhovoru ve společnosti, třeba i sporu nejenom o kvalitách díla, ale i jeho tématu, o tom, co o lidech, dnešku a lidech dneška říká. A ti lidé by se jím cítili osloveni, jistě by to oslovení vnímali každý jinak, ale to patří k věci.
Před dvaceti lety režisér Peter Jackson dokázal zdánlivě nemožné. Když diváci 10. prosince opouštěli světovou premiéru Společenstva prstenu, prvního dílu ságy Pán prstenů, bylo jasné, že Novozélanďan ukočíroval fantasy epos J. R. R. Tolkiena a uspokojil jak zaryté fanoušky, tak Tolkienem nepoznamenané. Po třech dílech, 2,991 miliardy dolarů a 17 Oscarech šlo o fenomenální úspěch. To rozpoutalo hlad filmových studií po zavedených fantasy sériích, či aspoň historických filmech, jež by mohly napodobit obří bitvy z tolkienovské série. Výsledky byly všelijaké.
Míněny nejsou Vánoce v Casablance marocké, ale v Casablance filmové, v tom slavném filmu Michaela Curtize z roku 1942, který někteří lidé mohou vidět každý rok znovu a vždy je to znovu dojme, jiným to moc neříká, ale těm není pomoci. Já patřím samozřejmě k těm prvního typu a při závěrečné scéně, kde se Humphrey Bogart loučí na letišti v mlze s Ingrid Bergmanovou, už sice neslzím, ale své to se mnou dělá.
Policie v Novém Mexiku ve čtvrtek obdržela soudní příkaz k prohledání mobilního telefonu herce Aleca Baldwina v souvislosti s říjnovou nehodou, při níž Baldwin omylem zastřelil kameramanku a zranil režiséra při natáčení filmu Rust. Soud povolení vydal jen dva týdny poté, co prokuratura naznačila, že se možná chystá stíhat některé osoby, jež při natáčení manipulovaly se zbraněmi, píše agentura AP.
Dvojice žen obvinila ze sexuálního zneužití amerického herce Chrise Notha, který se proslavil jako pan Božský v seriálu Sex ve městě. Na případy, které se podle nich staly v letech 2004 a 2015, upozornil server The Hollywood Reporter, na který se ženy obrátily nezávisle na sobě. Sedmašedesátiletý herec obvinění odmítá. První případ serveru vylíčila čtyřicetiletá žena, kterou web označuje jako Zoe, i když její skutečné jméno je jiné. S hercem se jako 22letá setkala v Los Angeles ve firmě, kde tehdy pracovala.
Akcie společnosti Peloton, která vyrábí fitness vybavení, klesly ve čtvrtek akcie o 11,3 %, tedy na 19 měsíční minimum, a to poté, co klíčová postava v novém pokračování známého seriálu Sex ve městě zemřela na infarkt po tréninku na rotopedu, píše web Yahoo Finance. Společnost použití jejího přístroje v seriálu schválila, netušila však že rotoped poslouží ve scéně, kde zemře pan Božský.
Věrni svým vikinským tradicím se Norové dali do plenění českých národních pokladů. Aspoň to tak vypadá. Rozhodli se totiž vytvořit vlastní verzi české filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku, trvalky vánočního programu tuzemských televizních stanic. A nejenom tuzemských, i norské publikum k ní zjevně má sentimentální vztah. Pohádka ale byla ve Skandinávii „upgradovaná“, objeví se v ní záběr na dva líbající se muže.
Americký herec Alec Baldwin v rozhovoru se stanicí ABC prohlásil, že se necítí být zodpovědný za úmrtí kameramanky Halyny Hutchinsové, kterou omylem zastřelil v říjnu při natáčení filmu Rust. Domnívá se rovněž, že za její smrt nebude trestně stíhán. Hlavní otázkou podle něj zůstává, kdo dal ostrý náboj do pistole používané při natáčení. Baldwin tvrdí, že mu Hutchinsová sama řekla, ať zbraň míří směrem na její rameno kvůli jednomu záběru.
Norský remake českých Tří oříšků pro Popelku půjde nakonec do kin beze změn. Distribuce čelila kritice, že chce dílo na zahraničních trzích včetně toho českého cenzurovat a odstranit scénu s mužským polibkem. „Do českých kin bude film uveden v takové podobě, v jaké byl promítán v kinech v Norsku,“ oznámil po jednání s norským producentem Bontonfilm. Česká kina uvedou film od 23. 12. Remake podle distributora představí moderní verzi příběhu, nové kostýmy a výpravu, scenérie severské zimy a zasněžených hvozdů.
Cílem knižního jarmarku Knihex je podpora menších nakladatelů a jejich produkce. Knihex umožňuje menším nakladatelům sejít se a představit se společně veřejnosti, snaží se být nejenom knižním trhem, ale také místem, kde se dá příjemně strávit den. Dospělí i děti mohou pobýt v odpočinkové zóně, pro všechny je připraven doprovodný program. Knihex, Praha-Holešovice, 11.–12. 12. 2021.
Americký herec Alec Baldwin se nově nechal slyšet, že při natáčení filmu Rust nestiskl spoušť zbraně, která podle dostupných zpráv vystřelila ostrý náboj a usmrtila kameramanku a poranila režiséra snímku. Část rozhovoru s Baldwinem zveřejnila ve středu televize ABC, jde o první rozsáhlejší vyjádření, které herec od incidentu poskytl. Baldwin 21. října při natáčení westernu Rust v Novém Mexiku vystřelil ze zbraně, v níž byl ostrý náboj. Předtím mu však bylo sděleno, že zbraň není nebezpečná.
Distribuční společnost Bontonfilm se ohradila proti nařčení z toho, že cenzuruje norský film inspirovaný českým snímkem Tři oříšky pro Popelku. Ten bude Bontonfilm uvádět do kin na Vánoce pod názvem Tři přání pro Popelku. Lukáš Vedral z distribuční společnosti ve středu v tiskové zprávě uvedl, že film Tři přání pro Popelku má norskou a mezinárodní verzi určenou pro distribuci mimo Norsko. Tato verze neobsahuje polibek dvou mužů, který je v norské verzi a jehož absenci někteří kritici označili za cenzuru.
Tuzemská kina uvedou od 23. prosince norskou verzi tradiční pohádky režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Norský remake představí moderní verzi příběhu, nové kostýmy a výpravu, scenérie severské zimy a zasněžených hvozdů. Díky dabingu jedné z rolí se v nové Popelce vrátí Pavel Trávníček. V původním filmu byl kvůli brněnskému akcentu předabován, hlas představiteli prince propůjčil herec Petr Svojtka. Nový film vznikl ještě se souhlasem Vorlíčka, který zemřel před dvěma lety.
Známá britská herečka Helen Mirrenová čelí nevybíravým útokům za to, že přijala v novém filmu roli izraelské první premiérky Goldy Meirové. Lidé herečku, která dříve získala Oscara za roli královny Alžběty II., označují za rasistku a její obsazení do role Meirové považují za „facku do tváře“ všem Palestincům. Slovní i jiné útoky na známé osobnosti ze strany podporovatelů Palestiny nejsou zdaleka ničím novým.
Dvouhodinový dokumentární film režiséra Todda Haynese The Velvet Underground je nesen ambicí být něčím víc než ilustrovaným slovníkovým heslem, které přehledně zprostředkuje informace o tom, jak to tenkrát bylo (i když tuhle funkci plní taky). Je to pokus oživit ducha nejenom jedné hudební skupiny, ale vůbec doby a místa, New Yorku druhé poloviny šedesátých let, scény, jejímž byli The Velvet Underground paradoxním emblémem – paradoxním proto, že si toho emblému po dobu jeho existence málokdo všiml.
Pronásleduje mě už delší dobu. A vypadá zatraceně nebezpečně. Má slabost pro nože, rád se s nimi laská a pak jimi mává, miluje, když jejich čepele projíždějí masem, tou křehounkou pečínkou, která se rozpadá po doteku ušlechtilé oceli. Tmavé oči mu v tu chvíli žhnou, ústa stažená do náznaku chladného úsměvu. Je nakrájeno. Bude dochuceno. Nabere si hrst hodně nahrubo mleté soli, udělá z dlaně zobáček a zatne svaly, dá tak naplno vyniknout odhaleným bicepsům, posype solí maso, zatímco hostům kolem stolu kanou sliny, nemohou se dočkat, až svoje lícní torby naplní tou pochoutkou.
Snímek Klan Gucci je inspirován šokujícím skutečným příběhem impéria italského módního domu. Manželka Maurizia Gucciho (Adam Driver) vymyslí plán, jak zabít svého muže, vnuka zakladatele slavné značky… Rodinná historie, v níž nechybí láska, zrada, dekadence, pomsta ani vražda, skládá mozaiku toho, co všechno s sebou značka Gucci nese. Klan Gucci, režie: Ridley Scott, premiéra: 25. 11. 2021.
Vždycky jsem obdivoval zaujetí našich buditelských přírodovědců, kteří dbali o to, aby značně evokativní české jméno měly i ty živočišné druhy, na nichž hned tak nespočine pohled českého oka. Všichni ti rypouši sloní, outloňové váhaví, ptakopyskové podivní, ďasové mořští... Anebo olihně. Takové působivé slovo, asociující jakousi přilnavou slizkost těla hlavonožcova. Jako kdyby na mě sáhla oliheň. Brrr.
Známý americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu Rust v Novém Mexiku nešťastnou náhodou zastřelil kameramanku Halynu Hutchinsovou. Zpráva se rozletěla do světa, především kvůli osobě střelce; třiašedesátiletého Baldwina si především odrostlejší publikum pamatuje z mnoha filmů. A samozřejmě vzbudila morbidní fascinaci. Rozhodně nezapadala do rozšířené představy Hollywoodu coby místa, kde peníze tečou proudem a na každou prkotinu je dobře zaplacený specialista.
Retrospektiva Radka Pilaře Galerie Villa Pellé připravila velkou retrospektivní výstavu představující známá i neznámá díla výtvarníka, ilustrátora a průkopníka multimediální tvorby Radka Pilaře. Vedle Večerníčka, Rumcajse, Manky a Cipíska, provázejících dětství několika generací, nabízí expozice i díla z autorovy volné tvorby, veřejnosti prozatím skrytá. Radek Pilař 90, Galerie Villa Pellé, Praha, do 20. 2. 2022.
Snad každý filmový recenzent si čas od času vyslechne, že si psaním o filmu jenom vybíjí frustraci z toho, že filmy sám nedělá. Bývá to dost únavné. Na druhou stranu – hranice mezi psaním o filmu a prací na filmu je skutečně docela prostupná, oběma směry. Zato se recenzentům často nepřihází, aby se z nich stala filmová postava, dokonce protagonista (nějaký ten štěk se pro kritika ve filmu občas najde).
Kdyby existoval festival podzimních filmů, jako že možná existuje, určitě by se tam musela promítat Podzimní sonáta, ten komorní film Mistra Ingmara Bergmana, který se hodí právě do dnů, jako jsou tyto. Tedy do dnů, které se už hodně zkracují a kdy odpoledne je šero a snáší se opar, který rozpíjí obrysy věcí a všemu dodává zastřenou podobu. Předmětům i duši, která hledá a nachází útěchu třeba i v krutých mistrovských filmech.
Luboš Veselý je nenápadně skvělý herec, který každou roli podrží tak, aby stála jako vytesaná. Má zajímavou nostalgickou tvář, ve které je jakési tajemství, na což člověk přijde až po nějaké chvíli, ale o to déle to účinkuje. Léta už je oporou pražského Švandova divadla, kde nyní odhazuje širák v dál v roli Cyrana, kterou málem odmítl. O tom jsme mluvili v divadelní šatně, kam si chodili zakouřit hercovi kolegové. A kolegyně.
Americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu Rust patrně nešťastnou náhodou zastřelil hlavní kameramanku a postřelil režiséra filmu Joela Souzu. Podle vyšetřovatelů střílel ze zbraně, která sloužila jako rekvizita. Postřelena byla 42letá kameramanka Halyna Hutchinsová, která byla z odlehlé lokace vrtulníkem převezena do nemocnice ve zhruba 70 kilometrů vzdáleném městě Albuquerque. Tam svým zraněním podlehla.
Není čas zemřít – nový film o agentu Jamesi Bondovi. S rolí 007 se v něm po pěti bondovkách loučí Daniel Craig. Odchod jeho Bonda probíhá způsobem, který se vymyká bondovské tradici. Jak se tvůrcům podařilo tuhle „zatáčku“ zvládnout? Byl Daniel Craig skutečně „Bondem pro jednadvacáté století“? V čem a proč? A potřebují naše časy nějakého „svého“ agenta 007? Redaktor Týdeníku Echo a příležitostný scenárista Ondřej Štindl o tom debatoval se scenáristickými kolegy Davidem Litvákem a Petrem Koubkem a filmovým vědcem Ondřejem Pavlíkem.
Byl to dlouhý porod. Pětadvacátý film o Jamesi Bondovi, poslední s Danielem Craigem v hlavní roli, vznikal komplikovaně a obtížně. Diváci se tedy mohou s Craigem v roli Bonda a vůbec s jedním konceptem té ikonické postavy rozloučit až teď, snad jich přijde dost, kina by to velice potřebovala. Fukunagův film si navíc zaslouží velké plátno, některé záběry, scény v něm vypadají skutečně skvěle. Nemohu si ale pomoct – ten film zároveň působí přenošeně.
Víceméně všichni se shodnou, že Pandora Papers nebudou mít velký vliv na výsledek voleb, mimo jiné i proto, že „Babišovi voliči nevědí, co je to offshorová společnost“. To je asi pravda, přiznávám ale, že při nárazovém přezkoušení z problematiky offshorových společností bych asi taky nezazářil. Zábavnou interpretaci premiérovy transakce nabídl uživatel, podle něhož je za aférou nedorozumění vyplývající z jazykové bariéry: Babiš chtěl chatu, jenomže Francouzi rozuměli château.
