Každoročně jsou v tuzemsku dvě televizní seriálové sezony: jarní a podzimní. Odděleny od sebe jsou letními prázdninami a ovšem Vánocemi se silvestrem. Čili zrovna teď, ve dvou třetinách ledna, se nacházíme pořád ještě na začátku prvního letošního běhu.
Scenárista Štěpán Hulík se před několika lety uvedl dvojjediným úspěchem: jednak jako autor scénáře filmu Hořící keř o událostech v Československu po smrti Jana Palacha.
Fantasy seriál Hra o trůny získal rekordních 12 amerických televizních cen Emmy a stal se tak s celkovými 38 výhrami seriálem s největším počtem cen v historii této soutěže. Slavnostní ceremoniál 68. ročníku byl v noci na dnešek v Los Angeles poznamenán i letošní prezidentskou volební kampaní, k níž se vyjádřili ve své řeči někteří z oceněných.
Právě skončivší seriál Jedna noc (The Night of) a především jeho vyvrcholení je velmi výstižnou ukázkou toho, jak to „jiné vraždění“ může vypadat a do jak obtížných situací se autoři mohou dostat, chtějí-li ten svůj příběh zločinu nějak důstojně uzavřít.
Ulicemi světových metropolí se pohybují miliony lidí, kteří pomocí techniky loví přízraky z laciných japonských animáků, jež sledovali jako děti. Mezi nejprodávanější tituly na knižním trhu patří omalovánky pro dospělé. Komerčně nejúspěšnějším filmovým titulem loňského roku byl první díl nových Hvězdných válek, v nichž režisér J. J. Abrams okopíroval strukturu prvního dílu starých Hvězdných válek a přinášejí naději v to, že si diváci budou moci projít Lucasovu ságu ještě jednou, a přitom jaksi jinak, zažít to, co už jednou zažili.
Ze seriálu Pozůstalí (The Leftovers) se ve druhé sérii stalo výrazné a soustředěné dílo, prošel proměnou ze zajímavého excentrického úkazu ve strhující a suverénně provedené vyprávění, které má své jasné opodstatnění (alespoň soudě podle prvních částí, které v Česku odvysílala HBO).
Aktuální situace v televizi je taková, že sotva jeden detektivní seriál skončí, tři jiné začnou. V literatuře vychází mnoho detektivních překladů, zároveň se zvedá počet původních českých detektivek. Příčina vzedmutého zájmu o tento žánr je pořád dána úspěchem severských detektivek a nejspíš i amerických televizních kriminálek. Ostatně česká produkce už po vzoru právě americkém a německém taky začíná detektivní příběhy regionalizovat. O tom, co se to děje, přišli do Salonu Týdeníku Echo diskutovat spisovatel Jiří Walker Procházka, scenárista seriálu Doktor Martin a thrilleru Mamon Štefan Titka, překladatelka Kateřina Vinšová a nakladatelský redaktor Richard Klíčník. Ten se kvůli nenadálé pracovní povinnosti k rozhovoru připojil až v jeho průběhu.
Se začátkem září tradičně nezačala sezona pouze školákům, nýbrž také televizním dramaturgům, kteří uveřejnili výsledky své dlouhodobé práce a předvedli se s nejedním novým seriálem. (Naopak léto je vždy poznamenáno opakováním známého, vždyť kdo by se v hicech zdržoval studiem nových zápletek a figur.
Americká televizní minisérie Najděte mi hrdinu by mohla sloužit jako příklad toho, jak se dá vytvořit místy až strhující politické drama, které přitom nepotřebuje k popisovaným událostem přidávat nějakou kriminální nebo melodramatickou dimenzi, okořenit politiku senzací.
Ve všech fiktivních světech, co jich jenom je, asi neexistuje postava, se kterou bych prožil víc času; ponechám na čtenářích, zda o mně ta skutečnost vydává nějaké svědectví.
Cynická legrace v prazvláštní kombinaci s melodramatem, mile toporné mystérium a další úkazy letní seriálové sezony. Na nová pokračování osvědčených kusů taky dojde – včetně druhé sezony Temného případu, jež se co do schopnosti přivodit frustraci může směle měřit s úpalem.
Televizní seriál teď zažívá zlatý věk. A jedním z vrcholných děl téhle vrcholné éry byla série Breaking Bad (v Česku vysílaná pod vskutku nelákavým názvem Perníkový táta), jež v šesti sezonách popisovala proměnu středoškolského učitele Waltera Whitea ve zlověstného krále byznysu s pervitinem.
Autoři amerického seriálu Homeland (Ve jménu vlasti) se ve čtvrté sezoně pokusili svoje dílo „restartovat“, dostat z kouta, kam je vmanévrovala jeho původní premisa – výborná, ale dlouhodobě neudržitelná.
Mluví-li se o současnosti jako o „zlatém věku televizního seriálu“, podepírá se to tvrzení už příklady děl, jejichž budoucí status nesmrtelné klasiky se bere jako samozřejmost – Breaking Bad (Perníkový dědek), monumentální sága lidského pádu, zločinu. The Wire (Špína Baltimoru), působivý a detailně prokreslený obraz města jako dysfunkčního organismu s množstvím přesvědčivě zachycených postav.
Hraná filmová a televizní tvorba – nebo alespoň ta její výtvarnější a vůbec pracnější část – dnes prakticky nemůže držet krok s dobou, nestíhá ji (na rozdíl od produkčně nenáročných satirických skečů typu Kanceláře Blaník).
