Devadesátá léta byla strašná. Před zraky lidu se v nich odehrála kolosální loupež, které ten lid naivně a zaslepeně tleskal. Národ z nich vyšel ožebračen a oloupen. Vše, co tady bylo za socialismu vybudováno – a nebylo toho málo –, bylo rozkradeno a zničeno.
Když předminulý týden na koaliční radě zaútočil Andrej Babiš na právě oznámenou reformu policie, Milan Chovanec opáčil, že zasahováním politiků do policejního sboru začínal únor 1948.
Jistotou českých liberálů, demokratů a většiny takzvaných elit je, že patříme na Západ. Potíž je v tom, že tato jistota je stále narušovaná, něčím kažená a čímsi zpochybňovaná.
Při sledování diskuse ve společnosti člověka napadá, že by tu mohla mít slušný úspěch strana s programem zrušení této země. Ne masový, na volební vítězství to není. Ale jako podnik na slušnou a dlouhodobě spolehlivou obživu by to muselo obstát.
Konečný účet za riskantní zajišťovací instrumenty, které stát zakoupil proti výkyvům kurzu koruny a úroků, zatím není. Tyto složité finanční operace se váží k cizoměnovým státním dluhopisům, jejichž splatnost definitivně vyprší až v roce 2036.
Na fakultách ekonomie a byznys školách v Evropě je čím dál oblíbenější specializace na byznys neziskového sektoru. V kosmopolitních dotačních kruzích je rozšířenější anglická zkratka NGO (non government organizations).
Neslýchaná byrokracie Evropské unie ohrožuje naše stavby dálnic. Takové heslo bylo v podtextu mimořádné schůze sněmovny o tom, že se v Česku přestane stavět.
