Teroristický útok dronem je jen otázka času
Na různých společenských, kulturních a sportovních akcích se zcela běžně setkáváme s drony, které se starají o pořizování fotografií a filmových přenosů a záznamů.
Na různých společenských, kulturních a sportovních akcích se zcela běžně setkáváme s drony, které se starají o pořizování fotografií a filmových přenosů a záznamů.
Vypadá to, že Česko nemá přinejmenším od květnového konfliktu mezi ČSSD a ANO vládu schopnou nést odpovědnost. Nepodařená hlasování vlastně ukazují užitečnost parlamentu, který na tento povážlivý fakt upozornil.
Z různých stran se objevují snahy, aby co nejvíc transakcí za sebou zanechávalo stopu a byly zpětně dohledatelné a kontrolovatelné. Hlavním argumentem bývá boj proti praní špinavých peněz, financování terorismu a daňovým únikům.
Nový francouzský prezident Emmanuel Macron si v rámci své politiky pro každou cílovou skupinu něco vybral za ministra životního prostředí ekologického aktivistu Nicolase Hulota.
A je to zase tady. Téma eura se po čase dostalo do centra domácí veřejné diskuse. Na první pohled těžko pochopit proč. Ovšem jedno specificky české vysvětlení to přece jen má. Jelikož debaty o věcech světových i evropských bývají u nás zhusta právě od dění ve světě a v Evropě dobře izolované a jsou vedeny toliko pro domácí publikum a jako účinný nástroj našeho vzájemného nálepkování se, bude tomu asi tak i tentokrát. Zatímco tedy Němci zoufale přemýšlejí, jak učinit projekt eura alespoň trochu atraktivním pro nějakou stabilní neeurovou zemi, část domácí elity znenadání mimo čas a prostor uvažuje o společné měně jaksi spontánně.
Firmy už si delší dobu stěžují, že v rozjeté ekonomice nemůžou sehnat lidi. Ještě nikdy v historii nemělo práci tolik lidí jako teď. Nezaměstnanost je nejnižší z celé EU a míra zaměstnanosti patří k nejvyšším.
Slety nejvýznamnějších světových politiků, jakým byl právě skončivší summit nejvýznamnějších světových ekonomik G20 v německém Hamburku, jsou tradičně spíš společenským testem chemie mezi hlavami států než dějištěm zásadních rozhodnutí.
Hamburk ve čtvrtek a v pátek vypadal jako ve válce. Na sobotu se předpovídalo jakési vyvrcholení.
Donald Trump vykonal první oficiální návštěvu evropské země, Polska (předchozí návštěvy byly skupinové akce). Jak proběhla?
Zvláštní světlo ve čtvrtek ráno, domy ve svahu naproti Thermalu vypadají ještě cukrovější než obvykle. Možná se rozpustí v dešti, až začne pršet. Skupinka zahraničních novinářů vedle mě u stolku v press centru zaujatě řeší filmy. Východoevropská kolegyně vychvaluje polský soutěžní snímek, je to podle ní skutečné umělecké dílo, anglický termín „piece of art“ ale vysloví s kouzelným akcentem jako „piss of art“. Vystihla to přesně.
Včera jsem se ofrňoval nad pouťovostí festivalového provozu, dneska bych se jí trochu zastal. Lezou mi totiž na nervy všechna ta paušální odmítnutí údajně trapné akce, určené jenom k tomu, aby se na ní předváděly celebrity.
Možná se mnou něco není v pořádku, možná moje schopnost najít ve festivalovém programu něco zajímavého zásadním způsobem selhává.
Na stránkách druhdy domovského deníku prohlížím fotogalerii s názvem „Vlivní ve Varech“ a nějak se tam nemůžu najít. Ale jsem tu, to rozhodně.