Frustrace v zemi s nejméně chudými z celé Evropy
Česko se dostalo do pozoruhodné situace. Objektivně zažívá jedno z nejlepších období ve svých dějinách.
Česko se dostalo do pozoruhodné situace. Objektivně zažívá jedno z nejlepších období ve svých dějinách.
V anglosaské publicistice se často používá termín „new normal“, označuje se jím jev nebo situace dříve nemyslitelná, která se ale po nějakém vývojovém přelomu stala běžnou a měla by jako taková být brána.
Máme za sebou další 17. listopad. Je to svátek, který se zajímavě vyvinul.
Sedmnáctý listopad to má mezi českými svátky nejtěžší. Hrozí mu nezájem, jakým veřejnost historicky významné dny častuje.
Ve střední Evropě přituhuje, a pokud by to mělo být někde vidět, tak na oslavách sedmnáctého listopadu v Praze.
O polské veřejnoprávní televizi se dnes v českých médiích píše a mluví zásadně s přívlastkem „provládní“.
Vztahy mezi významnými a letitými společenskými institucemi a jejich komunikace mají svá psaná i nepsaná pravidla.
Babišovo ANO a Okamurova SPD se shodují na zákonu o obecném referendu. Martin Stropnický o něm v neděli v České televizi zauvažoval takto: „Referendum je dobrý nástroj, ale musí být jasně stanovené hranice, na co ho lze využít. Britské referendum (měl na mysli lidové hlasování o vystoupení z EU – pozn. red.) by pro nás mělo být mementem.“ Podobně včera pro Novinky.cz promluvil i Stropnického nadřízený Andrej Babiš.
Prezident Zeman se po návratu z Ruska setká s ředitelem ČT Dvořákem, který dle hlavy státu není muž na svém místě.
Tento týden vydal Ústavní soud v Německu – donedávna bašta konzervativního odporu, ale i tady se časy mění – průlomový rozsudek o třetím pohlaví.
Andreje Babiše je třeba nechat vládnout. Nejlépe tak, že do koalice s ním vstoupí nějaká demokratická strana a bude dohlížet, aby úplně nezdevastoval státní instituce, společnost a celou Českou republiku.
Technologičtí dominátoři Apple, Facebook a Google si z EU, která v průměru uvaluje na své občany a firmy vyšší daně než další části Západu, udělaly jeden velký daňový ráj.
Do hry o Hrad vstoupil bývalý premiér Mirek Topolánek a volby dostaly nečekaný emocionální náboj. Žádný z dosavadních kandidátů nevyvolal tak bouřlivé reakce, málokoho jeho ohlášená kandidatura nechala chladnou.