Po zhruba měsíci, kdy o brexitu nebylo příliš slyšet, se hádky kolem něj rozjíždějí nanovo a nabírají na intenzitě. Odchod Británie z EU sice formálně proběhl, ale do konce roku se Spojené království zavázalo následovat unijní pravidla a pro běžného občana se nic nemění. Klíčová jsou jednání o budoucích vztazích mezi Británií a Unií. Ta se právě začínají rozbíhat.
„Vypadá to, že to řešili politicky,“ reagoval premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro Blesk na nález Ústavního soudu o jeho střetu zájmů.
Diplomatická ofenziva českého státu ve věci evropských dotací pro Agrofert slavila takové úspěchy, že si vysloužila hlasitou pochvalu premiéra Andreje Babiše, který Agrofert ovládá. Občan a daňový poplatník však může snadno a rychle propadnout depresi.
Stanislav Křeček se překvapivě stává novým ombudsmanem po dosluhující Anně Šabatové. V tajném hlasování sněmovny těsně porazil favorita Víta Schorma, načež vypukla vřava, která doznívala po zbytek minulého týdne a o víkendu. V Schormovi zainteresovaní viděli pokračování Šabatové jinými prostředky, Křeček by naopak měl přinést změnu, diskontinuitu. Milion chvilek pro demokracii hovoří o agrofertizaci republiky, čehož má být Křeček nejnovějším důkazem, a současně zve na demonstrace pod heslem „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska!“.
Co se na stavu mostu především podepsalo, je vedle znásobené frekvence železniční dopravy špatná a celá léta zanedbaná údržba. Za tu nese odpovědnost SŽDC, která nyní chce sklidit výsledky své nedbalosti – neboť zakázka na takový nový most není zajisté nezajímavou věcí.
Vzrušení týdne obstarala volba ombudsmana. Stal se jím jak známo starosocialista Stanislav Křeček a vyhrál nepochybně hlasy většiny vládní koalice jištěné Okamurovou SPD.
Předvídat v tuto chvíli výsledek amerických voleb by bylo značně neprozíravé.
Událostí počátku tohoto roku byl pro jízlivější uživatele rozpad mimořádně sehrané dvojice, již tvořili prezident Miloš Zeman a Jaromír Soukup. Facebookový profil nejpilnějšího tuzemského moderátora se z toho – obávám se – nevzpamatoval. Hned několik anoncí na rozhovor s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem? Skutečně? Ministr zdravotnictví. To natěšenému uživateli zrovna nezvýší tep.
Byl to týden úspěchů Donalda Trumpa. Pokud nastoupené trendy vydrží, v listopadu prezidentský úřad hravě obhájí. Nejdřív 3. února proběhly dlouho očekávané „Iowa caucuses“, což se dá přeložit jako iowské výbory. Šlo o první volby, které mají časem vygenerovat demokratického kandidáta na prezidenta. Caucuses se od primárek liší svým provedením. Zatímco primárky probíhají jako normální volby, lístek se hází do urny za plentou, v caucuses je vše veřejné. Voliči se v okrsku sejdou na domluveném místě, nejčastěji v tělocvičně nebo místním kostele. Následuje debata, po které si lidé stoupnou do rohu místnosti podle toho, jakého kandidáta podporují. Ti kandidáti, kteří získají méně než 15 %, jsou prohlášení za „neživotaschopné“ a jejich podporovatelé mohou v druhém kole hlasovat pro někoho jiného. Už tak složitý proces dokázala Demokratická strana naprosto zazdít.
Měla to být vlajková loď vlády Andreje Babiše, vznikl však paskvil, který se v této chvíli snaží většina zúčastněných sprovodit ze světa. Řeč je o stavebním zákoně, který měl výrazně zrychlit povolování staveb, jenže teď se ukazuje, že odvážný projekt nejde v reálném světě uskutečnit. „Namísto všemi očekávaného zjednodušení vážně hrozí reálné zhoršení stavu pro každého občana, stavebníka, investora,“ konstatoval minulý týden smutně prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který na přípravě zákona celé roky spolupracoval.
Durynsko je malá a malebná spolková země, která se dostává do celoněmeckého, natož evropského zorného pole spíš výjimečně. Člověk tedy rád využije tamější politické krize, jaká ji zastihla minulý týden, aby napsal o jejím nejslavnějším obyvateli, což má v úmyslu delší dobu. Je jím samozřejmě Johann Wolfgang Goethe, který navždy spojil Výmar a Durynsko se světovou kulturou.
Kampaň MeToo a související debata pomohly vytvořit nový společenský rituál – obřadnou omluvu. Je požadována v situacích, kdy je nějaký člověk, většinu muž, obviněný z nepěkného chování, většinou vůči ženě nebo více ženám, nemusí být nutně prokázané, ani nemusí být nezákonné nebo křiklavým způsobem nemorální, často stačí, že bylo tou obviňující stranou vnímáno úkorně – lhostejno, zda právem, či neprávem. Tahle ritualizovaná omluva často funguje jako součást strategie zmenšování škod – preventivně a okázale si posypat hlavu popelem v naději, že se pak aféra rychleji přežene. Samozřejmě bude přísně posuzována, měla by obsahovat všechny požadované elementy, měla by být dostatečně pokorná a také upřímná – lidé, kteří vystupují jako předsedové „lidových soudů veřejného mínění“ v médiích a sociálních sítích, si totiž přisuzují schopnost vidět do hlubin lidské duše a oddělovat tam zrno od plev.
V doplňovacích volbách do Senátu bude na Teplicku za Piráty kandidovat Tomáš Tožička, dlouholetý aktivista a příležitostný přispěvatel různých levicových periodik. Vzbudilo to jistou pozornost, především kvůli jeho vyjádřením na Twitteru. Napsal tam mimo jiné, že kapitalismus a pravicová politika jsou zločin proti lidskosti, proti nimž působí ty Stalinovy jako dílo amatéra. Ve světle těch výroků se nemálo lidí podivovalo, jak mohla opoziční strana někoho takového kandidovat. Nebudu urážet inteligenci čtenářstva vypočítáváním důvodů, proč je Tožičkův výrok nesmyslný, nechám stranou i to, co jeho kandidatura vypovídá o tuzemských pirátech. Pana Tožičku bych nevolil, cítím ale potřebu se ho trochu zastat. Coby terče „twitterové spravedlnosti“, která promořuje veřejnou diskusi v západních zemích daleko víc, než by bylo zdrávo.
