Kulturní války, kdy jsme se hádali, jestli existuje více pohlaví než dvě, co vše je sexistické a rasistické, kdy neuplynul týden bez toho, aby byl někdo online lynčován na Twitteru, dnes působí jako malicherné problémy dávných lepších časů, kdy svět nečelil zkáze.
Tak je i nepopiratelné, že Čína dnes pomáhá. Protože jsme dopustili situaci, v níž nikdo jiný pomoci nemůže. Budeme žít v eurasijském světě s čínskými charakteristikami.
Doba je vážná a do toho ještě umřela Eva Pilarová, které ten vir ukradl i pohřeb
Vláda od vyhlášení nouzového stavu dvanáctého března ve třech vlnách postupně omezovala volnost pohybu lidí. Nejdřív se zavřely restaurace večer, pak obchody kromě potravin, drogerií lékáren a dalších nezbytných potřeb a restaurace i přes den. Nakonec přišla karanténa celé země. Všechny ty kroky jsou tak jako jinde v zasažené Evropě vedeny jasnou logikou. Zabránit tomu, aby se lidé scházeli a potkávali. Nejde o to, zabarikádovat je doma a postavit před domy policii a armádu, která bude každého legitimovat, když si půjde nakoupit, jako se to dělo v Číně.
Jedním z důvodů, proč by měla být v celé zemi vyhlášena karanténa, je podle premiéra Babiše také nedostatečná vážnost, s níž prý lidé v Česku k vyhlášeným omezením přistupovali.
Střední Evropu zalilo v sobotu slunce, sice studené, ale už jarní.
Stát pod nátlakem lékařů zvolil strategii předběžné opatrnosti a zhruba do dvou týdnů se uvidí, jestli zvolil správnou cestu, jestli to přehnal, anebo prostě nevybral správné řešení.
Protagonistou dění na zdejších sociálních sítích se stal Tomáš Tožička, který krátce kandidoval do Senátu za Piráty na Teplicku (viz Týdeník Echo č. 10/2020). Mám v té story taky drobounkou úlohu typu trochu výraznější komparz, který je uvedený někde úplně na konci dlouhatánských titulků. I tak. Proč se v té minutce slávy trochu neporýpat, že?
Možná to byl poslední průzkum, který předvedl, jak je politická scéna až zoufalým způsobem stabilní. ANO získalo opět zhruba třicet procent preferencí, Piráti a ODS se drží u patnáctiprocentní hranice a pak ještě zbývá šest sedm stran, které dělí od pětiprocentní hranice statistická chyba. To říká průzkum od agentury Kantar pro ČT. Výzkumníci ovšem sbírali data ještě předtím, než do Česka přišel koronavirus. Po něm bude všechno jinak.
Strach a nejistota přicházejí z neznáma. Současná digitální společnost žila v domnění, že umí vše měřit a všechno vypočítat. Digitální éra vyvolávala iluzi, že všechno o sobě víme, jsme schopni přenášet informace v reálném čase kdekoli na světě. Na zeměkouli neexistuje místo, kde by nás nevystopovala družice s GPS. Google a Facebook vědí, kde se pohybujeme, kde nakupujeme, co máme rádi nebo co naopak odmítáme, vytvářejí algoritmy, podle kterých se pozná, jací jsme, aniž bychom o sobě museli explicitně něco říct. Naše chytré telefony poslouchají, co si povídáme, aby nám ve vyhledávači pak našly to, na co jsme si mysleli. Mohlo se zdát, že vše je pod kontrolou.
Šoky většinou chodí v sériích. Přesně v takové sérii teď dostává zásah světová ekonomika. K epidemii koronaviru, která zasáhla vedle Číny, Koreje a Spojených států už také většinu evropských zemí, se přidal ropný šok. Od těch předchozích se liší v tom, že tentokrát neletí cena strategické suroviny prudce nahoru, ale naopak se propadla na nejnižší úroveň od války v Perském zálivu v roce 1991. V pondělí večer, kdy odcházelo toto číslo Týdeníku Echo do tiskárny, se cena severomořské ropy Brent propadla k 28 dolarům za barel. Je to náhlý, velmi prudký pád. Vyvolala ho svým rozhodnutím Saúdská Arábie, největší producent udávající tón ropnému kartelu OPEC. Rozjela rychlou cenovou válku proti Rusku, které chce připravit o jeho podíl na trhu. Obětí Saúdských Arabů jsou ale také američtí těžaři, kteří pumpují ropu z břidlicových ložisek. Technologie frakování je finančně dost náročná a od určité cenové hranice se těžba přestává vyplácet. V pondělí se cena propadla pod tuto laťku.
Když dorazil do Evropy koronavirus, bylo to pro politiky velké pokušení předvést, jací jsou udatní krizoví manažeři schopní chránit občany. Svádělo to k přehnaným krokům. Karanténám, izolacím, demonstracím síly a připravenosti. Není těžké stát se v situaci jakéhosi výjimečného stavu hodně autoritativním vládcem. Prodávat to jako nevyhnutelnou ochranu země před epidemií. A získávat na tom silácké body.
Experti se stále nemohou shodnout na míře nebezpečnosti nového typu koronaviru. Odhady se pohybují někde od nebezpečí, které se rovná sezonní chřipce, až po černou smrt. Smrtnost má být v rozmezí od 0,7 % až po 4 %. Hlavní strach panuje z přetížených nemocnic, což vede k více úmrtím, neboť potřebná péče se nedostane na všechny.
Jistá paní Maříková, poslankyně SPD, má být zbavena imunity a vydána policii, protože před rokem napsala na Facebook, že migranti jsou jako invazivní druhy, a tudíž by neměli být do Evropy zavlékáni – jako to platí pro (invazivní) druhy zvířat a rostlin.
Bývalý ministr dopravy Vladimír Kremlík teď prochází asi nesnadným životním obdobím – musel skončit ve funkci, rozpadl se mu vztah, objevily se nějaké finanční nesrovnalosti (nic velkého – jen pár milionů neznámého původu na koupi bytu). Problémům ale čelí zmužile, proměnil krizi v příležitost, chápe, že zavření jedněch dveří znamená otevření jiných, třeba na nečekaném místě. A tak to má být, tak se nám to líbí. Životní zkouška probudila v panu Kremlíkovi umělce.
