Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Jestli skutečně něco vážně ohrožuje politickou kariéru Andreje Babiše, je to útlum ekonomiky. Jeho voliči jsou výrazně více než u opozičních stran závislí na přísunu veřejných peněz. Když se objeví signály, že Andrej Babiš není schopen pokračování tohoto přísunu zajistit, začnou ho velmi rychle opouštět a přesouvat se jinam. Na začátku roku začal Babiš spolu se sliby, komu všemu přidá a zvýší důchody nebo dávky, šířit i potřebu šetřit.
Všechny veřejně dostupné informace vedou k závěru, že pražský žalobce Jaroslav Šaroch Andreje Babiše obžaluje a pošle ho k soudu.
Po necelých třech měsících se Emmanuel Macron oklepal z šoku, do nějž ho uvrhly tvrdé a často násilné protesty Žlutých vest, které se neobešly bez mrtvých, několika set zraněných, slzného plynu a střelby gumovými projektily. Na přelomu listopadu a prosince roku 2018, kdy zloba Žlutých vest kulminovala, se Macron ukryl v Elysejském paláci. Nedaleko od něho demonstranti křičeli: „Jdeme si pro něj.“
První místopředseda hnutí ANO Jaroslav Faltýnek není zatím ještě ani obviněný z korupce nebo pletichy při zadávání veřejné zakázky na mýto.
Ekonomika ještě výrazně nezpomalila, přestože to už všichni věští. Hospodaření vlády Andreje Babiše ale už teď stáhlo státní rozpočet do problémů. Ministryně financí Alena Schillerová začala volat po koaliční škrtací schůzce hned poté, co se objevily výsledky státního rozpočtu za leden. Tam ještě nebyl naplno vidět vážný problém. Jen náznaky.
K monstrózním policejním zátahům v režii olomouckého vrchního žalobce Ivo Ištvana je potřeba přistupovat s velkou mírou skepse. Blamáž roku 2013, kdy svrhl vládu vyvoláváním očekávání o obrovském zločinném spolčení mezi politikou, byznysem a podsvětím, je stále velmi živá. Andrej Babiš, kterému Ištvanova tehdejší razie pomohla k moci, protože pro veřejnost potvrdila jeho výkřiky o kmotrech, Matrixu a Palermu, ale vrchního olomouckého žalobce vždy veřejně podporoval. I ve chvíli, kdy se rozhodl kvůli policejní reorganizaci vyšetřovat tehdejšího policejního prezidenta Tomáše Tuhého.
Pátek 1. března byl posledním dnem, kdy děti z pátých, sedmých a devátých tříd mohly podat přihlášky na střední školy. Kvůli zkostnatělé regulaci, instinktům průměrnosti a touze školského establishmentu mít co nejjednodušší práci je to pro studenty výrazně víc stresující záležitost, než by musela být. Každý si může do prvního kola přijímacích zkoušek, které jsou byrokraticky jednotné a dělají se podle testů státní instituce CERMAT, podat jen dvě přihlášky. Neomezený počet je možné dávat až ve druhém kole. To už ale většina kvalitních a studenty žádaných škol vůbec nevypisuje.
Když ekonomika, platy i útraty, tedy všechno, z čeho se platí daně, rostou, ale příjmy státu klesají, je něco špatně. Může to znamenat jediné: stát není schopen daně vybírat. Přesně to se od začátku roku děje kabinetu Andreje Babiše. Navzdory vší nové byrokracii, kterou na lidi uvalil. Navzdory elektronické evidenci tržeb, kontrolnímu hlášení DPH a brutálním praktikám Finanční správy, které už mnohokrát narazily u soudů.
Vypadá to, že Andreji Babišovi se v posledních dnech pomátli členové jeho vlády a rozhodli se, že ho zničí. Je toho tolik, že už to nevypadá jako náhoda. Začalo to podivuhodnou mystifikací ministra zemědělství Miroslava Tomana o výskytu podvodného polského hovězího v luxusních pražských restauracích s asijskými jmény, kde ho měli vydávat za argentinské.
Byl to docela rychlý obrat. Z étosu přidáme všem na všechno, kulminujícího nápadem na školní obědy zdarma pro všechny děti bez ohledu na příjem jejich rodičů, což naštěstí odmítli i svéprávní ředitelé škol, se vláda Andreje Babiše velmi rychle dostala k poznání, že zdroje tu nejsou. Proto je v rozpočtu velmi rychle potřeba začít hledat místa, kde se dá škrtat. Ministryně financí Alena Schillerová už rovnou přišla s návrhem, který mimo jiné počítá s propuštěním desetiny státních zaměstnanců nebo snížení rozpočtu zcela zbytečného ministerstva pro místní rozvoj na polovinu.
České zdravotnictví umí skvěle zachraňovat z akutních stavů. Už ale není schopné vytvořit systém, který pomáhá nemocným s návratem do běžného života. Známý fyzioterapeut Pavel Kolář je přesvědčen, že lékaři k lidem často přistupují spíš jako opraváři poruch a mnoho lidí je i po třiceti letech svobody stále příliš pasivních na to, aby byli ochotni převzít zodpovědnost za své zdraví a život.
To, co bývá zvykem nazývat levicí, je aktuálně v celém západním světě bez šance vyhrát volby. Vytváří se zdání, že společenské kyvadlo se zase na nějakou dobu zhouplo doprava. Je to falešný a zavádějící dojem. Příběh je jinde. Levice se v tažení za lepšími zítřky ztratila svým voličům. Nabízí jim politiku, o kterou nemají zájem. A ignoruje jejich skutečné zájmy. To je jistý recept na volební porážky. Své voliče přenechává stranám, které jsou často mylně popisovány jako pravicové nebo populistické.
Architekt Miroslav Šik, syn autora komunistické ekonomické reformy Oty Šika, učil třicet let ve švýcarském Curychu na ETH, jedné z nejlepších škol architektury. Věnoval se architektuře bydlení. V rozhovoru popisuje, proč je krize bydlení, která nyní patří v Praze k nejhorším v Evropě, fenoménem všech velkých prosperujících metropolí a jak se jí dá čelit. Vysvětluje na vlastních zkušenostech, jak město ničí stěhování bank, firem a úřadů na periferii.
Na konkrétních číslech se nám tady skládá nehezký obrázek, jak Andrej Babiš ve svém populistickém nákupu hlasů promrhal časy rekordní prosperity. Neudělal žádné reformy, aby byla země konkurenceschopnější a našlápla si na příští úspěch.
Po dlouhé době je tady první návrh ze stáje Andreje Babiše, který si skutečně zaslouží pochvalu. Byť zatím nejde o víc než ideu a ďábel se většinou skrývá v detailech.
Na tom, že Donald Trump za první dva roky v Bílém domě proměnil Ameriku a svět tak jako žádný z jeho předchůdců od časů Ronalda Reagana, se shodnou zarytí trumpofilové s obdobně vyhraněnými trumpofoby. I s většinou Američanů, která ani jednu z těchto extrémních pozic nezastává, přestože by se z referování o činech a slovech amerického prezidenta mohlo zdát, že není občan Spojených států bez opravdu radikálního názoru na něj.
Zatím to vypadá, že justice ustála nájezd prezidenta Miloše Zemana a jeho party z Pražského hradu. Po výpovědích emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka víme, že si prezident a jeho lidé chodili říkat o to, jak by měli soudci rozhodovat v živých kauzách, na nichž prezidentovi záleželo buď mocensky (služební zákon, jmenování profesorů), nebo to zasahovalo do osobních zájmů jeho lidí (plzeňská teplárna).
Letos Soros velmi přesně varoval, že vůbec největším ohrožením pro svobodu je, když se spojí nejmodernější technologie, umělá inteligence a autoritářské manýry. Epicentrem nové technologické totality je Peking.
Prezident České republiky Miloš Zeman se chce sejít se šéfem čínské firmy Huawei, před níž jako bezpečnostním rizikem špionáže varují rozvědky západních zemí včetně českého Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost. Oznámil to ve své pravidelné talk show Týden s prezidentem v televizi Barrandov. Hlava státu si prý chce osobně vyjasnit, co se v poslední době kolem Huawei a další čínské technologické firmy ZTE odehrává. Varování před ní je podle něho součástí obchodní války „počítačových firem“.
Prezident Miloš Zeman má skutečně mimořádnou ničivou sílu. Velmi důsledně pracuje na rozložení důvěry lidí v instituce. Nejdřív to byla Bezpečnostní a informační služba a Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost. Těžko se po vyspělém světě najde prezident, který by řekl, že tajným službám cizí země důvěřuje víc než své vlastní. Český prezident tvrdí, že v případu Huawei nedůvěřuje českým, ale německým zpravodajcům.
Otevřené výpovědi emeritního předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy a ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka, jak se je snažil ovlivňovat prezident Miloš Zeman a jeho pobočníci, spustily tvrdý střet prezident versus justice. Je to hodně nešťastný konflikt, který může dlouhodobě vážně ohrozit naši civilizační úroveň a prosperitu.
Statisícové netransparentní odměny, zakázky za PR a marketing dohromady za miliony bez výběrového řízení a odmítání dotazů na fungování firmy. Pokud by šlo o popis jakékoli soukromé firmy, snad by se nebylo čemu divit. Řeč je ale o Prahou stoprocentně vlastněné městské firmě Pražská plynárenská v době, kdy pražskému magistrátu velelo hnutí ANO. Velký úklid v městských firmách nyní avizují Piráti.
Bývalý předseda a dnes soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v rozhovoru veřejně popsal, jak si u něj prezident Miloš Zeman fakticky říkal o rozsudky v případech, které ho zajímaly. A vyjadřoval podivení nad tím, když soudci rozhodli proti jeho přání. Při osobních setkáních Zeman Baxovi coby předsedovi soudu předložil „seznam hříchů“, některých rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nereagoval přitom na jeho argumenty, že soudci rozhodují nezávisle a předseda NSS je nemůže a nesmí ovlivnit.
Jsou věci, které by se v zemi, jež má pud sebezáchovy a je připravena hájit své vlastní zájmy, nikdy neměly stát tématem vnitropolitického souboje a vzájemného popichování a provokování různých ideologických nebo mocenských společenských bublin. Politici i další důležité společenské figury by tady měli vystupovat jako reprezentanti České republiky.
Cesta, po které jsme dosud šli a stali jsme se díky ní nejbohatší a nejvyspělejší zemí postkomunistické střední a východní Evropy, už nemá pokračování, které by vedlo k dalšímu rychlému vzestupu životní a civilizační úrovně. Pokud se co nejrychleji nepustíme do druhé vlny transformace, čeká nás stagnace nebo úpadek. Svůj úspěch jsme v posledních třiceti letech postavili na atraktivním poměru cena/výkon.
Úroveň znalostí a schopností českých dětí od roku 2001 plynule upadá. Natvrdo to ukazují testy PISA, které za nejvyspělejší země světa pravidelně každé tři roky zpracovává Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Patnáctiletí studenti v nich všude na světě dostávají úplně stejné otázky a problémy k řešení. Takže je krásně vidět, kde mají dobré školy a schopné děti. Srovnávají se základní schopnosti. Umět počítat a logicky myslet. Pochopit text a umět se v něm orientovat. Základní přehled ve vědách. Ne náhodou jsou státy s nejschopnějšími dětmi také nejvíce prosperující a nejúspěšnější v globální ekonomické konkurenci.
Ministryně práce Jana Maláčová přišla s plánem, jak udělat české důchody ještě horší, než jsou dnes. Navrhuje, aby se zvýšily povinné odvody, které na ně lidé platí. Z dobrovolného důchodového připojištění, které stát dnes podporuje příspěvky a odpočty z daní, chce udělat povinné. Fakticky to znamená, že by se lidem zvýšily daně. Chce tento nápad předložit do koaliční rady a do komise, která si eufemisticky říká důchodová. Myšlenka Maláčové je ve stadiu zrodu. Je ale tak nebezpečná, že je jí potřeba věnovat pozornost, přestože šance, že by se ji podařilo prosadit, je velmi malá. Andrej Babiš si netroufne zvyšovat daně. Proti jsou i vládu u moci držící komunisté a kompletní opozice.
Dva světoví lídři na trhu chytrých telefonů oznamují překvapivě prudký pád tržeb, zisků a s tím související propad akcií a ztrátu hodnoty.
Jedním z hlavních domácích témat letošního roku bude test, jestli třicet let po roce 1989 žijeme ve skutečném právním státě, který se nezastaví před zločiny mocných, nebo tady máme VIP trestní právo s pardony a přehlížením kriminálních činů těch, kdo vládnou. Testuje se na nejnáročnějším případu. Na premiéru Andreji Babišovi, obviněném spolu se svými rodinnými příslušníky z dotačního podvodu velkého rozsahu na Čapím hnízdě.
Ministryně financí Alena Schillerová se chlubí, že vláda Andreje Babiše podporovaná socialisty a komunisty loni hospodařila s nejlepším výsledkem od roku 1996. Přestože původně měla od sněmovny schválený schodek 50 miliard korun, zakončila rok s přebytkem necelé tři miliardy korun. Kdybychom ale z rozpočtu vyřadili evropské dotace na straně příjmů a částku, kterou odvádíme do společného rozpočtu Evropské unie, u výdajů, byla by státní pokladna v deficitu 2,2 miliardy korun.
