Tag: film

Články k tagu

Hrdinou kvůli své vůli

Identita snímku RYTMUS: Sídliskový sen je vydávána tu za dokument, tu za „sám život“, přičemž v tom druhém případě je doprovázena plakátovou fotkou neholeného muže v kapuci a černých brýlích, jemuž po tváři stéká slza. Jistěže dokonalá: řádně prohnaná filtry fotografických programů, aby víc než co jiného byla slušivá.

Příběh příběhů

O filmu Poslední z Aporveru, obvykle označovaném jako „nejdražší neexistující film v českých dějinách“, opakovaně psal už kdekdo, je už těžko se v historii kolem vzniku tohoto snímku vyznat. Třeba před rokem a čtvrt na stránkách Echo24.cz k ní přispěl tehdejší kolega Lukáš Růžička. S velkým úspěchem, tři jeho články byly hojně klikané, sdílené a diskutované.

Tož to žvýkání podomácku

Je ve snímku Domácí péče scéna, která dobře ilustruje pozici, v níž se ocitl a přežívá český film. Hlavní hrdinka, zdravotní sestra Vlasta, která kdesi na Zlínsku dochází za nemohoucími pacienty domů, a byť se k ní chovají všelijak a hrozně, jim tam pomáhá, přichází po skonu jednoho z nich na jeho pohřeb. Ve dveřích krematoria však dostává závrať, a tak raději odchází na hřbitov k připravenému hrobu.

10 filmů, které si nenechte ujít

Rumunský film je v posledních letech na mezinárodním poli hodně a právem ceněný, zároveň se ale jaksi ví, co od něj čekat – styl tzv. rumunské nové vlny, s pomalu a syrově zachycenými příběhy ze současnosti nebo nedávné minulosti, komorní dramata, v nichž naléhavě a ve vší vážnosti zaznívají morální otázky, které doléhají na komplexně vykreslené hrdiny.

Chlapi v sobě. Mistr pravdivých příběhů

Filmů podle skutečných událostí poslední dobou vzniká hodně – prestižních historických produkcí, syrových dokudramat i snímků, které narychlo chtějí „vytěžit“ příběh, jenž nějakým způsobem zaujal obecnou imaginaci, případně používají výraz „true story“ spíš jako alibi pro scenáristickou svévoli ve smyslu „může to sice působit jako naprostá konina, ale skutečně se to stalo. Přísaháme.“

Kštice Miroslava Ondříčka

Když se v neděli 29. března rozšířila zpráva, že zemřel Miroslav Ondříček (1934–2015), nikoho z oboru to nijak zvlášť nepřekvapilo, ale zarmoutilo to všechny. V dnešní rozhádané české kinematografii byl Ondříček znamením starých dobrých časů, v nichž „věci fungovaly“, filmaři táhli za jeden provaz a talent provázený pílí se prosadil.

Hysterák na počest hrdinů

O Varšavském povstání v létě 1944 by jednou měl vzniknout krásný velkofilm – monumentální, romantický, tragický, strhující, s plnou parádou, plus ještě něco navíc. Jenomže hned tak nevznikne. Kolonka „velkofilm o Varšavském povstání“ už je totiž zaškrtnutá, místo na trhu obsazené, zalehnuté, do hlubin Země zadupané snímkem Město 44 režiséra Jana Komasy. Jak smutné.

Fénix: špína a bolest znovuzrození

Německý film Fénix je dílo toho typu, jehož síla v divákovi s odstupem od zhlédnutí narůstá, v nabídce kin není nijak zvlášť nápadný, představuje ale příklad silného, a přitom neokázalého uchopení velkého tématu. A také je zatím vrcholným plodem dlouholeté spolupráce režiséra Christiana Petzolda a herečky Niny Hossové, jednoho z pozoruhodných autorsko-interpretačních partnerství dnešní doby.

Oscaři a Lvi: ptákovina, ale fair

Uplynulý víkend se rozdávaly obě filmové ceny, jež je český divák nejvíc zvyklý sledovat a soudit jejich výsledky – Čeští lvi a Oscaři. Čeho krom překvapení, že v obou soutěžích získaly hlavní cenu snímky, jež nebyly favorizovány, jsme se dočkali?

Virunga. V mlze gorily i lidé

Zkombinovat přírodovědný dokument s válečným a ještě investigativním žánrem se zdá jako neskousnutelná porce, jako pokrm, který má tolik ingrediencí, že jej prostě nelze dobře připravit. Existuje pár šéfkuchařů, kteří ale dokážou kouzla. Dokumentarista Orlando von Einsiedel se stal jedním z těch mistrů.

Tipy z festivalu Jeden svět 2015

Totonel, Andreeu a Anu váže silné sourozenecké pouto. Matka je ve vězení, a tak jsou odkázáni jen sami na sebe a příbuzné. Ti si ale z jejich bytu na bukurešťském předměstí udělali feťácké doupě. Nejstarší Ana (17) drogám propadá také. Andreea (15) hledá únik a zajistí pro sebe a Tota (10) bydlení v dětském domově.

Jak odstřelit snipera

Ambicí mnoha filmů je vzbudit nějakou debatu, přinejmenším se jejich tvůrci k takovému záměru zhusta hlásívají. I v té tzv. mainstreamové kinematografii, včetně té hollywoodské, vzniká hodně děl, jež se vyjadřují k různým současným problémům, ať už přímo, nebo formou nějaké jednoduché alegorie, ať už z vnitřní potřeby jejich tvůrců, nebo díky jejich přesvědčení, že se od nich něco takového jaksi čeká a že se tím způsobem dobře zapíšou – u kritiky, festivalových porot, publika, někoho.

Uhodit hřebejček sýkorce na hlavičku

Nedávná premiéra třídílného televizního filmu Případ pro exorcistu vyvolala větší divácký zájem než jiné novinky; ostatně byl to v oněch nedělních večerech nejsledovanější pořad českých televizí. Patrně zabrala reklama: spoléhala na návrat značky Jarchovský-Hřebejk; lákala na Jana Hřebejka, jenž se prvně pokusil o kriminálku, navíc pojatou dle svých proklamací v konturách, na něž našinec není zvyklý; a pyšnila se Jarchovského objevem talentovaného spisovatele Michala Sýkory, který svým vydařeným románovým debutem poskytl filmu zřetelný základ.

Klasik prohrává s počítači

Žánrové filmy bývají někdy stavěny do protikladu vůči těm uměleckým, oblíbeným odporným výrazem řečeno „artovým“. Tvorba amerického režiséra Michaela Manna – nebo alespoň to nejlepší z ní – přesvědčivě dokládá, že takové z mnoha důvodů překonané dělení je opravdu nesmysl. Mannovy filmy zároveň nejsou jaksi na půli cesty, kříženci ve smyslu napůl to a napůl tamto.

Zdroje a součásti billismu-murrayismu

Zvláštní úkaz, ten Bill Murray, všichni ho mají rádi nebo tedy – docela dost lidí nemá o existenci toho amerického herce ani tušení a docela dost lidem je lhostejný. Jedinou formou, ehm, nelhostejnosti vůči Billu Murrayovi se ale zdá být láska.

Sandra běží o život

Belgičtí sourozenci Jean-Pierre a Luc Dardenneovi jsou hvězdy soudobého festivalového světa, nositelé mnoha cen, bývají dáváni za vzor a taky mají početnou skupinu epigonů. Bratrské dvojici režisérů ale tu určitou inflaci nelze dávat za vinu – Dardenneovi dělají to svoje a dělají to dobře.

Ruský Job, ruská moc a věčnost

Leviatan režiséra Andreje Zvjaginceva je mimořádně silné dílo, které šíří svého záběru může připomínat velký společenský román. Jedna nevýznamná historka z daleké gubernie se v něm stane vyjádřením doby i čehosi nadčasového, příkladem jakéhosi místního problému i něčeho obecně lidského. Zvjagincevův film má i snadno rozpoznatelnou politickou dimenzi, zdaleka se jí ale nevyčerpává.

Majestátní a rozladěná vesmírná symfonie

Režisérovi Christopheru Nolanovi se podařilo to, čeho v současném Hollywoodu dosáhl málokdo – může si dělat, co chce. Jeho filmy pro producenty představují jistotu vysokého výdělku, a přitom se často vymykají jindy bezohledně vynucovaným „manažerským“ představám toho, jak má vypadat úspěšný komerční produkt.

Svůdná vůně spálených pneumatik

Film Martina Duška K oblakům vzhlížíme porota festivalu v Jihlavě ocenila jako nejlepší český dokument letošního roku. Režisér se v něm přes portrét hlavní postavy pokusil vystihnout i podobu, jak říká, ztracené evropské generace.

Nemrtví na cestě designovou pustinou

Film Davida Cronenberga Mapy ke hvězdám po sobě zanechává pachuť nepříjemného snu. Najít v něm nějaký význam je těžké, možná i marné, snímek vrší motiv na motiv, střídá žánry i předmět zájmu, při tom všem si zachovává jakousi chladnou distanci.

Údržba vestiček

Epizodou o Petru Pithartovi Česká televize začala vysílat „cyklus dokumentů studentů FAMU“ Expremiéři. Dle názvu celku lze snadno odvodit, kdo je jeho hrdiny, i se dohadovat, že bez ohledu na kvalitu výsledku seriál nejspíš bude hit (tedy v míře, jakou lze předpokládat u diváckého zázemí vysílání druhého veřejnoprávního programu).