Dlouholetý zahraniční zpravodaj České televize Josef Pazderka bude od listopadu zástupcem šéfredaktora zpravodajského serveru Aktuálně.cz. Se svými zkušenostmi se má stát oporou zahraničního týmu a pomoci rozvíjet audiovizuální zpravodajství. O personální změně informoval mediální dům Economia, pod který server Aktuálně.cz patří.
Na novou porci vtipných scének se mohou těšit fandové populární televizní show Partička. Tentokrát však mohou diváci své komiky vidět v naprosto novém modelu pořadu a také na jiné televizi. Celá parta se totiž přesunula na Českou televizi (ČT), která vedle nové show Nádraží na podzim uvede i novou řadu soutěže StarDance a několik nových seriálů.
Protože za některé opusy může produkce téže ženy – Kamily Zlatuškové –, je rozhovor právě o Zlaté mládeži, o typech pořadů, které se vysílají v Norsku.
Aktuální situace v televizi je taková, že sotva jeden detektivní seriál skončí, tři jiné začnou. V literatuře vychází mnoho detektivních překladů, zároveň se zvedá počet původních českých detektivek. Příčina vzedmutého zájmu o tento žánr je pořád dána úspěchem severských detektivek a nejspíš i amerických televizních kriminálek. Ostatně česká produkce už po vzoru právě americkém a německém taky začíná detektivní příběhy regionalizovat. O tom, co se to děje, přišli do Salonu Týdeníku Echo diskutovat spisovatel Jiří Walker Procházka, scenárista seriálu Doktor Martin a thrilleru Mamon Štefan Titka, překladatelka Kateřina Vinšová a nakladatelský redaktor Richard Klíčník. Ten se kvůli nenadálé pracovní povinnosti k rozhovoru připojil až v jeho průběhu.
ČT v sobotu 15. srpna v pokračování cyklu Jaro 1945 nabídla pozoruhodný pořad. Sešla se v něm témata, jež se objevují společně málokdy: nacistické koncentráky, odsun sudetských Němců a kultovní filmoví režiséři.
Málo platné, zaměstnanci České televize by měli dostat nějaký diplom za vynikající práci a osvětu, protože stejně jako vloni, při stoletém výročí začátku první velké války, předvedli taky letos, při sedmdesátém výročí konce té druhé, že mají výjimečnou schopnost včas vymyslet pořady, které debatu o někdejších hrůzách načnou z dosud nevyužitého úhlu.
Jednou za čas se v téhle zemi začne mluvit o České televizi. Zdá se, že ta doba zase nastává – prezident Zeman se nechal slyšet, že platit za tak nekvalitní veřejnoprávní vysílání by nemělo být povinné.
Vláda se snaží změnit styl výběru členů rad veřejnoprávních médií. Už by je nevolili politici, ale „občanská společnost“. Vybrané spolky a zájmové lobby, z nichž mnohé jsou na České televizi existenčně závislé.
Hraná filmová a televizní tvorba – nebo alespoň ta její výtvarnější a vůbec pracnější část – dnes prakticky nemůže držet krok s dobou, nestíhá ji (na rozdíl od produkčně nenáročných satirických skečů typu Kanceláře Blaník).
