Toto bude trochu osobnější zpráva o záležitosti, která v minulých dnech poněkud rozčeřila hladinu zdejší kulturně-společenské scény, zvláště té části, která se považuje za citlivěji založenou ve věcech etiky a morálky.
Ve věku 70 let zemřel politik, ekonom, signatář Charty 77 a jeden ze zakladatelů Občanské demokratické aliance (ODA) Ivan Mašek. Informaci serveru Echo24 dnes potvrdilo několik osob z okruhu Maškových přátel. Podle informací Echo24 zemřel kolem půlnoci z pondělí na úterý.
Jo, to bejvávaly na hranicích časy… Kryti ranní mlhou se z obou stran pohraničními hvozdy plíživě blížily sporé skupinky tichých mužů s batohy na zádech, v nichž přenášeli nebezpečný kontraband.
V sousedství známé restaurace Slamník se nalézá měšťanská vila, za jejímiž vraty se otevírá možnost vstoupit do „domu sběratele umění“, což je zvláštní druh galerie – a zvláštní druh zážitku.
Prezident Miloš Zeman se rozhodl nekondolovat vdově po zesnulém držiteli Nobelovy ceny míru Liou Siao-po. Podle slov jeho mluvčího mu to prý nepřísluší. To rozčílilo signatáře Charty 77 a bývalého politika Daniela Kroupu, podle kterého se Zeman postavil na stranu komunistického režimu a zradil tak své politické poslání, když do politiky původně vstupoval v barvách antikomunistického Občanského fóra.
Petice jsou k něčemu, když se aspoň trochu střetnou s tím, proti čemu byly sepsány.
Politická platforma SPIN (Spravedlnost & Inovace) kolem advokáta Jana Kalvody a hudebníka Michaela Kocába v úterý představí své vlastní znění prohlášení Několik vět. Podle SPINu totiž současná situace ve společnosti vybízí k nové verzi petice z roku 1989, pod kterou se tehdy podepsalo na 40 tisíc lidí. Navíc chce skupina zasáhnout do nadcházejících sněmovních voleb, kandidovat ale nebude.
ROZHOVOR S DISIDENTEM A PUBLICISTOU JIŘÍM TICHÝM. Je pozoruhodnou postavou českého uměleckého prostředí.
Z jistého pohledu by se dalo říci, že Charta 77, jejíž čtyřicáté výročí si letos připomínáme, byla též „komplexním uměleckým dílem“.
V neděli večer se poprvé rozezněl nový zvon Václav, připomínající památku Václava Havla. Následně se přidaly i zvony po celém městě. Sbírku na zhotovení zvonu pořádala Nadace Charty 77.
Anticharta už je téměř zprofanované slovo. Nebylo tomu tak vždycky: v devadesátých letech o ní chtěl mluvit málokdo z těch, kdo byli více či méně donuceni k jejímu podpisu. Převládal pocit, že nad tou trapnou věcí by se měla raději zavřít voda.
Přes 160 původních signatářů Charty 77 žádá po premiérovi Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD) a celé české vládě podporu lidských práv v Číně. Vláda by se podle nich měla také zastat vězněného nositele Nobelovy ceny za mír Liou Siao-poa. Text otevřeného dopisu v pátek poskytla nezisková organizace Post Bellum. Signatáři tím reagují na vládní prohlášení k letošnímu 40. výročí Charty 77, ve kterém se vláda jednomyslně přihlásila k tradicím zápasu Charty o lidská a občanská práva.
V roce 1997 jsem díky „daru pozdního narození“ (v roce 1977 mi bylo jedenáct), a tudíž jaksi s lehkou myslí, sepisoval pro Respekt, kde jsem byl tehdy zaměstnán, delší článek o antichartě.
Zveřejnění československé opoziční iniciativy Charta 77 před 40 lety předznamenala divoká honička bílého saabu herce Pavla Landovského s vozy StB kolem poledne 6. ledna 1977 v pražských Střešovicích a Dejvicích. Ve stíhaném voze seděl vedle Landovského, který řídil, dramatik Václav Havel a spisovatel Ludvík Vaculík.
Češi nemohli očekávat od demokracie víc než to, co přišlo po pádu komunismu, myslí si bývalá disidentka a jedna z prvních signatářek Charty 77 Dana Němcová. Jistota demokratických svobod je podle ní mnohem větší, než jich Češi dokážou využívat. Měli by si vážit nových příležitostí, jaké dává například svoboda projevu nebo cestování, za které už nikomu nehrozí vězení, svobodných voleb a účasti na veřejném životě společnosti, řekla v rozhovoru při příležitosti 40. výročí vzniku Charty 77.
Přesto byla tato víceméně osamocená a od „lidu“ odtržená činnost několika stovek mužů a žen tím nejvýznamnějším a nejvelkolepějším, co se v normalizačním dvacetiletí u nás dělo.
Dnes už je nedílnou součástí českého moderního mýtu. Byla ukována před 40 lety touto dobou, v prosinci 1976. A i kdyby těch třináct let, které zbývaly komunismu v českých zemích, výrazně neovlivnila (o míře jejího vlivu čtěte níže), i tak má své místo v dějinách.
ROZHOVOR S KAMILOU BENDOVOU. Ačkoliv ona sama Chartu 77 nepodepsala, tvořila zázemí svému manželovi, mluvčímu Charty, členovi VONS a dlouholetému politickému vězni Václavu Bendovi.
Ludvík Vaculík byl, co se týče temperamentu, exemplární konzervativec v obecném slova smyslu. Když se mu nelíbila nějaká novota, bylo to, že je nová, docela dobrým důvodem k tomu, aby se mu nelíbila. Jakousi velkou havárii ropného tankeru komentoval ve smyslu, že to mají lidé za to, že stavějí tak velké lodi a letadla. Není divu, že se někdy rozlomí, patří jim to.
Poslední dva roky nicméně Marta Kubišová zažívá něco jako druhý comeback – což je ten pravý čas na bilanční rozhovor o zvratech a nepravidelnostech v jednom životě. Rozhovor byl veden proti proudu času.
