Možná si čtenář toho jevu už všiml, příležitostí bylo docela dost: konkrétní směrnice, zákony a nařízení na pomoc přírodě, zvířatům, planetě přicházejí často opentleny fatálním zdůvodněním: nedá se nic dělat, je to věda, z vědeckých studií vyplývá, že normu je potřeba přijmout. Současně patří k obecně sdíleným předpokladům, že věda není politická, že v ní jde o popis reálného světa a vyvozování souvislostí.
Ekoturistika je dnes fenomén, který proniká i do nejvzdálenějších koutů světa. Obecně se prezentuje jako přístup k cestování šetrný k životnímu prostředí. Jenže většina turistů žádá dostat to, za co si zaplatí. A domorodci, lhostejno kde, jim hodlají za jejich peníze dát, co chtějí. Ekoturistika se tak často obrací proti svému vlastnímu smyslu. A místo aby nechávala přírodu v přirozeném stavu, přetváří ji. Titěrný – a to doslova – příklad lze nalézt v Ekvádoru. Odborníci se tu přou, zda je správné lákat kolibříky do pítek se sladkou vodou, aby si je turisté mohli pohodlně vyfotit. Kritici tvrdí, že si tak pták zvykne na pohodlný zdroj, že zapomene nasávat nektar z květů.
