Tag: sociální sítě

Články k tagu

Sundáváme roušky! Generujeme názory!

Od pondělka už není povinné nosit venku roušky, uživatelé sociálních sítí to zaznamenali, proces generování názorů byl nastartován. Ukázalo se totiž, že někteří lidé nosí na ulici roušky, i když se to už nemusí. Podle průzkumu publikovaného na iDNES jich je víc než polovina. Předsedu stomatologické komory Romana Šmuclera (na sociálních sítích dosáhl značné popularity, když se – odhodiv falešnou skromnost – označoval titulem „chief dental officer“) to inspirovalo k zamyšlení: „To je ta půlka, která tu vládne... Musím uznat, že v Praze fakt spousta lidí s rouškou na ulici a klidně i dvacetiletí. Je to jako 68/69. Nejdřív náhubek nasadili silou, pak už to dělali lidé sami. Tato noc nebude krátká...“ I v době inflace nesmyslných historických analogií je to výkon hodný pozornosti.

Je suis bageta!

Onoho dopoledne jsem otevřel Facebook a zjistil, že tam uživatelé řeší nějakou bagetu. Nebo přesněji – část jich řešila bagetu. Aspoň v mé bublině řešila větší část uživatelů to, že nějaká jiná část uživatelů řeší bagetu. Cítil jsem se zatlačený do nevýhodné pozice, kdy člověk neví, která bije. Na sociálních sítích tohle nevědění může být smrtící – když nevíš, která bije, odbíjí, tak skoro určitě odbíjí tobě. Nějak podobně to přece napsal klasik. Bylo proto potřeba se rychle zorientovat. Jakou bagetu? Jak řešit? Proč?

Mučedník Jiří O., vzkříšený Kim

O mluvčím českého prezidenta Jiřím Ovčáčkovi jsem na tomhle místě psal už víckrát. Nedá se taky nic dělat, je to jedna z nejvýraznějších osobností tuzemského virtuálního světa. Kdyby ho tuzemský virtuální svět neměl, musel by si ho asi vymyslet. Troufal bych si jít ještě dál – nepovažuji za vyloučené, že si český virtuální svět Jiřího Ovčáčka skutečně vymyslel. Dostal v něm personu, která vychází vstříc potřebám všech znepřátelených politických bublin. Jednu může mobilizovat k vytrvalému boji pomocí střídání patosu a invektiv, druhou motivuje svou schopností velmi výstižně předvést všechny protivné charakteristiky, jež soupeřům přisuzuje, a přidat k nim přesladkou polevu grotesky a surreálna.

Korporace jsou s vámi! Mrtví, spojte se!

Píšu tyhle řádky v pátek, den po rozhodnutí soudu o platnosti některých restriktivních opatření a taky den po tiskové konferenci, na níž ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jaksi mezi řečí oznámil znovuotevření hranic. Na sociálních sítích kvůli tomu byl často přirovnáván k někdejšímu východoněmeckému funkcionáři Schabowskému, který se na tiskové konferenci přebreptl, a způsobil tak pád berlínské zdi. To srovnání vůči panu Vojtěchovi rozhodně není spravedlivé, cítím potřebu to zdůraznit, nevím proč, ale mám z něho pocit, že žije ve světě, kde mu pořád někdo ubližuje.

Pečeme na koronavirus

Refrénem sociálních sítí – psal jsem onehdá (věděli jste první) – jsou už delší dobu fotografie z procházek. A já je vítám! Mají ale novou konkurenci. Lidé začali ve velkém počtu péct a seznamují své takzvané přátele na sociálních sítích se snímky výsledků svého pekařského úsilí. Těžko říct, čím to – možná se o to přičinily různé domácí i zahraniční televizní pořady, možná je to výsledkem snahy zaplnit nucenou nečinnost v karanténě aspoň nějak. Možná je to kolektivní pokus podívat se koronaviru hrdě přímo na koronu a vpálit mu své rozhodné: „Pečeme na tebe.“ V každém případě to taky vítám. Rád se dívám, co ostatní uživatelé zase napekli, je to pro mě trochu návrat do let útlého dětství, kdy jsem si rád prohlížel fotografické ilustrace v kuchařských knihách. Vida, hrachová polévka, tu bych si dal. Ty fotky taky mají oproti fotošopovaným a bůhvíjak jinak ještě upravovaným snímkům v kulinářských magazínech někdy i kvalitu jakéhosi gastronomického art brut. Asi jako když na počátku devadesátých let začal trh s pornografií válcovat NEI Report s amatérskými fotkami „holek odvedle“.

Zrychlený čas koronavirový

Svět se prý změnil a bude se měnit dál. To jsou mi novinky. Ale zjevně se ten proces rozbíhá. Radnice Prahy 6 třeba dala sundat z podstavce sochu sovětského maršála Koněva. A... zas tak moc se toho nestalo. Ne že by si toho nevšiml vůbec nikdo, nějací „obvyklí podezřelí“ se ozvali (včetně exprezidenta Klause, samozřejmě). Jinak ale bylo i ve virtuálním světě celkem ticho. Jako kdyby lidé měli najednou jiné starosti. A oni je zřejmě mají. Bylo až strhující sledovat rychlou proměnu mnohých uživatelů z asertivních politologů v aspirující epidemiology. Jak něžně se jejich prsty na klávesnici laskají s písmeny skládajícími slovo smrtnost! Přináší to i další povzbudivé zážitky. Velice jsem si třeba užil obsáhlou facebookovou debatu, v níž několik prominentních glosátorů rozebíralo údaje o promořenosti obyvatelstva v různých evropských zemích, a uvědomil si, že dokážu porozumět matematické úvaze, s níž tam kolegové tak zápasili. A to jsem z matematiky odmaturoval za čtyři z milosti! Lidé se vyvíjejí! Lidé se mění!

Malátná bublina si užívá procházky

Nevím, jak v ostatních bublinách, ale v té mé je dost dusno. Nemyslím tím dusno jako před bouřkou, v níž bublina praskne za explozivní debaty. Ale spíš to zmalátňující dusno, ve kterém lidé dávají různými způsoby najevo, že je monotónnost existence v karanténě už unavuje a vysiluje, až se jim nedostává energie se pořádně rozčílit. Projevuje se to jakousi tematickou zatuhlostí, střídají se kritické statusy o vládě, jež živnostníkům nepomáhá a roušky nedodá, doporučení na ten či onen film na Netflixu. A samozřejmě fotodokumentace procházek – ty zveřejňují především vrstevníci.

Fakulta a fízlování

Vášně, které v zainteresované části publika vyvolala kauza urychleného a nikoliv dobrovolného odchodu mluvčího Filozofické fakulty UK Petra Kukala (o její, řekněme, ideové rovině psal už kolega Jiří Peňás), v kontextu koronavirové pandemie mohou působit značně bizarně. Nakonec v kauze jde ale o docela důležité věci, důležitější než to, zda je únosné, aby muž, reprezentant nějaké instituce, ve fejetonu oceňoval, jak ženám sluší roušky, a otcovsky, až vlezle „perské princezny“ nabádal, ať si kvůli svému vzhledu s rouškou nedělají starosti.

Roušky: zpíváme o nich a vítáme je

Na sociálních sítích žádný zákaz vycházení neplatí, a že je to – u Joviše! – vidět. Klíčovým slovem posledních dní je pochopitelně rouška. Protivně vlezlé slovo, skoro mi trhá ouška. (Haha! Hoho!) Ten náš veřejné dyškurz obecně zní dost ošklivými výrazy, několikrát jsem dokonce zachytil substantivum „ústenka“, zní mi to jako jméno pro nějakého obzvlášť zákeřného parazita, který na svých nositelích páchá hrůzy toho typu, že je lepší se o nich nerozepisovat a raději si je ani nepředstavovat. Rouška je zřejmě nadána schopností probouzet v lidech to nejlepší i to nejhorší, mnozí obětaví spoluobčané se dali do práce, aby roušek mezi lidmi bylo dost. Na druhé straně popová skupina Mirai o rouškách sloužila písničku („Rouškůůůůů, dej si rouškůůůůů!“). Virální hit, jak má být, teda fakt. K položce ztráty způsobené koronavirem můžeme připsat několik miliard mých mozkových buněk, o něž jsem během jednoho poslechu přišel. Pokladnici koronavirové písňotvorby obohatil rovněž populární umělec vystupující pod jménem Xindl X, na melodii skladby Michala Davida Colu, pijeme colu nazpíval satirický song isnpirovaný aktuálním děním. Proti tomu se ovšem ve videu zveřejněném na Facebooku ohradil Michal David, Xindl X si prý má napsat vlastní melodii. Přátelé! Buďme svorní! I prezident to říkal (viz níže)!

Co to vyprodali v Karlíně?

Ctění čtenáři a čtenářky pravděpodobně zaznamenali jisté zvážnění situace v souvislosti s koronavirem, odpovídá tomu i dění na sociálních sítích. Aspoň v mé bublině se radikálně proměnil poměr mezi „panikáři“ a „antipanikáři“. Ještě nedávno připadl jeden zneklidněný uživatel na pět, kteří sdíleli snímky prázdných regálů v supermarketech s přidanými jízlivými komentáři o tom, jak nebezpečnější než virus jsou obavy z něj. Teď už se to prohodilo, co chvíli se přede mnou na Facebooku zavlní křivky možných průběhů infekce a výzvy ke střízlivé odpovědnosti. Dobře, taky budu odpovědný.

Čumáček, osel a jeho můstky

Protagonistou dění na zdejších sociálních sítích se stal Tomáš Tožička, který krátce kandidoval do Senátu za Piráty na Teplicku (viz Týdeník Echo č. 10/2020). Mám v té story taky drobounkou úlohu typu trochu výraznější komparz, který je uvedený někde úplně na konci dlouhatánských titulků. I tak. Proč se v té minutce slávy trochu neporýpat, že?

Turisté v Praze, „sexuální šlamastyka“ v hlavě

Krátký úvod pro mimopražské čtenáře: V českém hlavním městě existuje obvod Praha 7, pokrývá čtvrti Letná a Holešovice. Je to městská část značně trendy a hipsterská, zároveň mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit, že se tam bydlí docela dobře, jakkoli chyby a hranici parodie překračující výstřelky by se taky našly (nikdy se například nepřenesu přes proměnu nádherně ušmudlaného nočního zapadáku Kobra v křečovitě mondénní „vystajlovaný“ podnik). Ale k věci. Na stránkách britského deníku Guardian se objevil seznam deseti nejvíc cool čtvrtí v Evropě a Holešovice jsou mezi nimi. Lokální patrioti to na sítích oslavovali. Ozvaly se ale i kritické hlasy – například v textu Táni Zabloudilové na Alarmu. Podobná publicita prý pomáhá rozšiřování turismu a vůbec gentrifikaci, která z tradičních čtvrtí vytlačuje původní obyvatele, pro něž jsou tam pak příliš drahé nájmy.

Typologie internetového zabíjení

Čas od času dá někdo průchod zděšení nad tím, v co se komunikace na sociálních sítích zvrtla. Bylo to někdy jiné? Nemíním to jako řečnickou otázku, vlastně už si to nepamatuju, nebo mi to splývá. Nabralo to všechno grády až po prudkém nárůstu uživatelů, rozšíření chytrých telefonů? Nebo to takové bylo od počátku? No nic. To zděšení v každém případě sdílí velká většina i těch nejaktivnějších uživatelů, kteří se intenzivně zapojují do všech těch facebookových, twitterových a dalších válek.

Twitterová „justice“ je vždycky lynč – i v Tožičkově případě

V doplňovacích volbách do Senátu bude na Teplicku za Piráty kandidovat Tomáš Tožička, dlouholetý aktivista a příležitostný přispěvatel různých levicových periodik. Vzbudilo to jistou pozornost, především kvůli jeho vyjádřením na Twitteru. Napsal tam mimo jiné, že kapitalismus a pravicová politika jsou zločin proti lidskosti, proti nimž působí ty Stalinovy jako dílo amatéra. Ve světle těch výroků se nemálo lidí podivovalo, jak mohla opoziční strana někoho takového kandidovat. Nebudu urážet inteligenci čtenářstva vypočítáváním důvodů, proč je Tožičkův výrok nesmyslný, nechám stranou i to, co jeho kandidatura vypovídá o tuzemských pirátech. Pana Tožičku bych nevolil, cítím ale potřebu se ho trochu zastat. Coby terče „twitterové spravedlnosti“, která promořuje veřejnou diskusi v západních zemích daleko víc, než by bylo zdrávo.

Soukupův obrat. Může žena lhát?

Skutečně se to stalo. Partnerství nejpilnějšího tuzemského (možná nejen) televizního moderátora Jaromíra Soukupa a prezidenta Miloše Zemana je passé. Hlava státu už na TV Barrandov nebude čelit pronikavým Soukupovým otázkám, už mezi nimi nenastane to myšlenkové jiskření, které často hrozilo vyzkratovat televizní přijímače. V panu Soukupovi se, zdá se, navíc probudil jeho vnitřní sluníčkář, rozpravy se Zemanem snad má nahradit seriál o mladých lidech, kteří chtějí změnit svět k lepšímu. A co má jako být tohle?

Jedna doktorka za druhou

Hrdinkou tuzemských sociálních sítí se koncem minulého týdne stala Helena Válková, která byla na nejlepší cestě stát se českou ombudsmankou, dokud na ni neprasklo, že v článku pro režimní časopis Prokuratura vychvalovala institut zlopověstného ochranného dohledu ve spolupráci s Josefem Urválkem, žalobcem v krvavých monstrprocesech padesátých let. Samozřejmě netrvalo dlouho a uživatelé si všimli, že mezi jmény Válková a Urválek existuje, řekněme, jistá podobnost. S ní si uživatelé – jak jinak – pohráli. Ti filozoficky vzdělanější si oblíbili variantu ur-Válková, ve které je možné najít vícero významových rovin.

Mezi Stalingradem a Švýcarskem

Změnil se letopočet, možná jste si toho taky všimli. S touhle změnou souvisejí obvyklé průvodní jevy, patří mezi ně i vášnivý spor mezi pejskaři a petardisty na sociálních sítích. Letos byly oba tábory – aspoň v bublině obyvatel hlavního města – frustrované. Pejskaři z obvyklých důvodů – silvestrovský výkon petardistů ohrožoval duševní pohodu jejich čtyřnohých přátel a zase o to nikdo nedbal. Petardistům zase pražský magistrát zrušil novoroční ohňostroj a nahradil ho nějakým podle nich mdlým videomappingem. Já nejsem ani pejskař, ani petardista. Mohu proto při hodnocení tohoto sporu vystupovat jako nezávislý pozorovatel. Jsem nestranný, objektivita je moje druhé jméno, takže mé doporučení je nutno brát ve vší vážnosti.

Mučedníkem snadno a rychle

Sociální sítě s námi uživateli dělají ledacos. Například značně snižují práh mučednictví, dávají lidem šanci vnímat sebe sama jako trpitele za pravdu tváří v tvář prolhanému davu a nechat si tu iluzi potvrdit zástupem souhlasících. Hezkou scénku na tohle téma nedávno předvedl v Česku usazený americký novinář Erik Best, celkem známý autor, který už dlouhé roky publikuje velmi insidersky se tvářící newsletter, politicky blízký „novým pořádkům“, prezident Zeman také Besta ocenil medailí Za zásluhy.

Facebook vybere uživatelům zprávy z médií, algoritmus je bude volit na míru dle vyhledávání

Společnost Facebook u některých uživatelů žijících ve velkých městech ve Spojených státech spustila ve své mobilní aplikaci novou záložku, v níž se jim budou zobrazovat upozornění na zprávy místních deníků. Facebook bude vydavatelským společnostem za jejich obsah platit až miliony dolarů ročně. Podle agentury AP by se mohlo jednat o významný krok k napravení pošramocených vztahů amerického internetového obra se zpravodajskými společnostmi.

Zatímco Erdogan masakruje Kurdy, Monika Babišová zveřejňuje snímek z turecké pláže

Jen krátce poté, co Turecko zahájilo ofenzivu proti kurdským územím na severu Sýrie, umístila manželka šéfa české vlády Monika Babišová na Instagram fotografie z tureckého plážového resortu. Premiér Andrej Babiš přitom čelil kritice za to, že měnil k situaci svůj postoj. Sněmovna tento týden odsoudila tureckou invazi jako porušení mezinárodního práva.

Dobře, Maďaři

Před měsícem se mezi střední Evropou a Bruselem poněkud zasypaly příkopy. K těsné většině, jež do čela Evropské komise zvolila Ursulu von der Leyenovou, totiž pomohli europoslanci za maďarský Fidesz a polský PiS (a ovšem české ANO; ti se ale v Bruselu nikdy ideově nevzpouzeli). Vzápětí se začalo spekulovat, že po čtyřech letech hádek a žalob u Evropského soudního dvora byl mezi Visegrádem a Evropskou komisí uzavřen mír.

Mináře jsme nevyhodili, byl vzorný student, zastali se organizátora demonstrací zástupci fakulty

Ředitelé dvou ústavů Filosofické fakulty Univerzity Karlovy se v dopise zastali organizátora protivládních protestů ze spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře poté, co se začaly šířit po sociálních sítích zprávy o jeho údajném vyhození ze školy kvůli kázeňským problémům. Označují ho za studenta s nadprůměrnými výsledky a uvádí na pravou míru, že studium jen přerušil. Dopis umístil na Facebook jeden z organizátorů demonstrací Robin Suchánek.

Dokonalé deepfake. Falešný Zuckerberg i Melanie s tváří Putina straší svět

Šéf sociální sítě Facebook Mark Zuckerberg se ve videu na Instagramu pochlubil „totální kontrolou nad ukradenými údaji miliard lidí“. Zlověstný klip byl ale společným dílem umělců Billa Posterse, Daniela Howea a reklamní agentury Canny, kteří tím chtěli varovat před stále sílící manipulací v digitálním prostoru i před samotnou technologií deepfake, s jejíž pomocí video vytvořili. Ta totiž dovoluje simulovat mimiku i mluvu libovolné osoby a vkládat do úst vlastní slova. Nebezpečnému fenoménu se věnujeme i v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Vedení ODS vyloučilo radního Langa ze strany. „Zeman je druhý Hitler, je třeba ho podřezat,“ řekl

Vedení občanských demokratů vyloučilo ve středu večer ze strany kvůli závažnému porušení stanov radního Jesenice u Prahy Martina Langa, který na facebooku nabádal k zabití prezidenta. ČTK o rozhodnutí výkonné rady informovala mluvčí ODS Jana Havelková. „Pan Lang byl rozhodnutím Výkonné rady ODS vyloučen kvůli závažnému porušení stanov,“ uvedla. Lang na sociálních sítích vybízel k zabití prezidenta Miloše Zemana kvůli jeho souhlasu se zdaněním náhrad vyplácených církvi.

Hlaste cenzuru na sítích, žádá Američany Trump. Vyplnit mají speciální dotazník

Bílý dům zprovoznil webový formulář, na němž mají Američané a lidé žijící v USA hlásit případy internetové cenzury. Dotazník, o němž na twitteru informovala prezidentská kancelář, je projevem nesouhlasu prezidenta Donalda Trumpa se zásahy sociálních sítí twitter, facebook a dalších proti manipulativním informacím uživatelů.

Twitter deformuje veřejné mínění

Twitter a Facebook jsou celosvětově dvě nejznámější sociální sítě. I když Facebook je větší, a tím pádem by měl být i mocnější, je to právě dění na Twitteru, které často dokáže určovat politickou a společenskou debatu. Veřejně činní lidé se zde vyjadřují k nejnovějším událostem, rozjíždějí se nové internetové kampaně typu #MeToo, je to hlavní virtuální bojiště kulturních válek.

„Nekontrolovatelná moc Facebooku“. Spoluzakladatel volá po rozbití jeho struktury

Je načase rozbít strukturu společnosti Facebook a oddělit od ní chatovací službu WhatsApp a službu pro sdílení fotografií Instagram. K volání po tomto kroku se ve čtvrtek v článku uveřejněném v listu The New York Times připojil i jeden ze spoluzakladatelů Facebooku Chris Hughes. Americký regulátor podle jeho názoru sloučení těchto tří sítí nikdy neměl dovolit, protože vytváří monopol na trhu a ohrožuje hospodářskou soutěž.

Virtuální svět zkreslí všechno. I kojení

Na Václavském náměstí v centru Prahy se dějí věci – někdy dějinné, jindy aspoň bizarní. Včera dopoledne se tam sešla zvláštní skupina – šest mladých žen a násobně větší počet novinářů připravených zaznamenat jejich protest, manifestační kojení v prostorách Raiffeisenbank. Nedávno totiž odtud ochranka jednu kojící matku vyvedla, posléze se za to tak trochu omluvila. Meritum toho sporu necháme teď stranou, také je naprosto jasné – ochranka se zachovala naprosto nemístně, matky na veřejnosti nekojí jen tak z plezíru, je správné to nějak respektovat. Zajímavá je ale i ta disproporce mezi „velikostí“ té události ve virtuálním světě a v tom skutečném.