Za čtrnáct dnů budou známy výsledky krajských voleb a právě teď nabízejí politici občanům první věcné volební téma. Nejsou to už únavné tirády o tom, jaké skvělé dálnice budou v několika směrech protínat každý kraj, ani hesla, že budeme my Jihočeši (Pardubáci, Olomoučáci atd.) odteď dělat všechno společně.
Zeman a Trump si mohou být blízcí naturelem, mírou kontroly nad jejich slovním projevem, skladbou voličstva, slabostí pro Vladimira Putina a další silné či spíš silácké vůdce. Jenomže existuje taky něco jako české státní či národní zájmy.
Za čtyři roky u moci, v růstové fázi ekonomického cyklu, vláda není schopna přiblížit se k vyrovnanému rozpočtu. Za celou tu dobu neuměla přijít s jedinou změnou, která by deficity zmenšovala.
Advokátní kanceláře se silnými týmy v oblasti M&A mají nejvíc práce za poslední roky. Množství rozjednaných akvizic a převzetí je nevídané. Není dne, kdy bych neslyšel o nových kupujících a prodávajících.
Vláda jedná zítra o struktuře státního rozpočtu na příští rok. Andrej Babiš ze sebe dělá hrdinu, jak je připraven za každou cenu hájit schodek na 60 miliardách korun.
Zdeněk Bakala si sám osobně ještě před prodejem hornických bytů (z nichž inkasoval polovinu) vytahal z OKD kolem 60 miliard korun. To jsou peníze, které získal na primární emisi akcií (IPO) plus podíl na ziscích, když ještě nějaké byly.
Ve čtvrtmilionovém městě Braunschweig nemohl šéf místní CDU Klaus Wendroth věřit svým očím. Jeho strana byla víc než tři desetiletí nejsilnější ve městě, v nedělních komunálních volbách ale přišla o 12 procentních bodů.
Zaměstnanec z východní Evropy má okamžitě po příchodu do Německa nárok na sociální dávky. Konkrétně jde o dětské přídavky, které třeba při pěti dětech překračují částku tisíce eur, tedy průměrnou mzdu v Česku.
Bitva kolem policie nabírá obrátky. Jak napsal kolega Petr Holub, kdesi v orgánech k tomu pověřených vznikl důvěrný rozbor, který nabourává příběh o „brutálním úniku informací“, jímž se měl provinit Tomáš Tuhý.
České základní a střední školy jsou v dost těžké krizi. Ta krize je bohužel chronická a až na výjimečné situace, kdy se začnou učitelé bouřit proti příliš nízkým platům, není na první pohled viditelná.
Vladimir Putin je najednou podle některých komentátorů permanentním faktorem západní politiky. Ještě než se stal aktérem amerických prezidentských voleb, byl aktérem britského referenda o vystoupení z Evropské unie. „Z toho může mít radost jenom Putin,“ stalo se jakýmsi univerzálním argumentačním trumfem.
