Platy hvězd a genderová posedlost
Britská veřejnoprávní televize BBC dostála zákonu a zveřejnila platy svých lidí přesahující 150 tisíc liber ročně (4,5 milionu korun).
Britská veřejnoprávní televize BBC dostála zákonu a zveřejnila platy svých lidí přesahující 150 tisíc liber ročně (4,5 milionu korun).
Prý když se historie opakuje, tak poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška. Ale poslední epizoda „ruských“ odhalení kolem Donalda Trumpa do tohoto schématu úplně nezapadá.
Špičky KDU-ČSL fakticky vypověděly předvolební dvoukoalici Starostům (a Nezávislým, odtud zkratka STAN). Logika k takovému řešení nutně spěla.
Při cestách po světě má řada lidí ve zvyku používat optické měřítko bohatství.
Britský problém – anebo, z britského pohledu, evropský problém – lze vyjádřit velmi snadno. Britové vždy chtěli společný trh, ne společnou vládu.
Ve všech klíčových zemích Západu je po volbách a je přinejmenším pro pár let jasné, kdo a jak tam bude udávat tón v zásadních geopolitických rozhodnutích. Jedinou výjimkou je Německo.
Klasickým příkladem schopnosti a síly státu je moc vybrat daně od hráčů, kteří na jeho území vydělávají. U technologických firem se jim to nedaří.
Vypadá to, že Česko nemá přinejmenším od květnového konfliktu mezi ČSSD a ANO vládu schopnou nést odpovědnost. Nepodařená hlasování vlastně ukazují užitečnost parlamentu, který na tento povážlivý fakt upozornil.
Z různých stran se objevují snahy, aby co nejvíc transakcí za sebou zanechávalo stopu a byly zpětně dohledatelné a kontrolovatelné. Hlavním argumentem bývá boj proti praní špinavých peněz, financování terorismu a daňovým únikům.
Nový francouzský prezident Emmanuel Macron si v rámci své politiky pro každou cílovou skupinu něco vybral za ministra životního prostředí ekologického aktivistu Nicolase Hulota.
A je to zase tady. Téma eura se po čase dostalo do centra domácí veřejné diskuse. Na první pohled těžko pochopit proč. Ovšem jedno specificky české vysvětlení to přece jen má. Jelikož debaty o věcech světových i evropských bývají u nás zhusta právě od dění ve světě a v Evropě dobře izolované a jsou vedeny toliko pro domácí publikum a jako účinný nástroj našeho vzájemného nálepkování se, bude tomu asi tak i tentokrát. Zatímco tedy Němci zoufale přemýšlejí, jak učinit projekt eura alespoň trochu atraktivním pro nějakou stabilní neeurovou zemi, část domácí elity znenadání mimo čas a prostor uvažuje o společné měně jaksi spontánně.