Tuhle bitvu nemůžete vyhrát. Přátelský dopis liberálním intelektuálům
Toto není článek o prezidentských volbách, i když se k nim budu odkazovat.
Toto není článek o prezidentských volbách, i když se k nim budu odkazovat.
Pro politické ukřižování Okamury je třeba zvolit jiný kříž. Tohle nebude důvěryhodné, na první i desátý pohled to působí přepjatě a v rozporu s elementárními znalostmi o druhé světové válce. Okamurovi s jeho image člověka pronásledovaného establishmentem to jen pomůže.
Teď před sebou díky velmi respektovanému slovenskému institutu Globsec máme data, která ukazují, že mladí Češi jsou k Evropské unii velmi skeptičtí.
Vysvětlit aktuální politický chaos v České republice nejde snadno.
V sobotních novinách vyšly hned dva rozhovory s Andrejem Babišem, v Právu a v Lidových novinách, a je to jako obvykle fascinující čtení. Najdeme tam několik pasáží, na které by dramatik musel být pyšný.
Může to být sýčkování, může to být vůči Zavoralovi i nespravedlivé. Z některých jiných situací se zdá, že „generálnímu“ jde v první řadě o klid, o to, aby jemu svěřená instituce nikoho nepopudila.
Po zvolení Miloše Zemana do druhého mandátu je čím dál pravděpodobnější, že Babišovo hnutí ANO vytvoří vládní koalici se sociální demokracií.
Ne že by ta zpráva prošla úplně bez povšimnutí, ale taky se nedá říct, že by obletěla svět a sociální sítě.
Slavná a neblahá scéna ze sobotního večera v hotelu TOP (příznačné jméno) byla již popsána ze všech stran.
Syrovým hororem, nad kterým se nejen expertům hrůzou ježí vlasy, se stala poslední zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu o dálnicích.
Jiří Drahoš v sobotu odpoledne, když uznával porážku v druhém kole prezidentských voleb, energicky oznamoval aplaudujícím příznivcům: „Jedeme dál.“