Progresivistický miliardář stylizující se do role filantropa progresivní levice. Republikánský prezident Spojených států, považovaný za nejúspěšnější exemplář antiestablishmentového populismu. Český miliardář, který postavil svůj obchodní model na sázce, že celý průmysl obnovitelných zdrojů, na nějž Evropská unie naskočila, se dřív nebo později ukáže jako slepé rameno dějin a přijde návrat ke klasickým zdrojům energie.
Nejdřív na 14:30 a potom na 15:00 svolala včera brněnská ODS mimořádnou tiskovou konferenci.
Ale jo, já si myslím, že Michal David si ten metál od Zemana zaslouží. On si zažil, kluk, svoje. On to neměl jednoduchý. Tak těžký mládí bych nikomu nepřál. Vždyť on pomalu nemohl ani vylízt na ulici, aby neriskoval, že si ho někdo podá. Hned mu začal někdo nadávat nebo na něho pokřikovat: céčka, sbíráš céčka, to je ta léčka… haha, no fakt hrůza. Nejhůř to dopadlo v tom Lochotíně v osmdesátým sedmým, kde hrál po pankáčích z Německa, Die Toten Hosen, Mrtvý kalhoty se jmenovali, to dostal myslím lahví do hlavy. To byl taky nápad, lízt tam. To bylo jako pěst na voko.
Sám Andrej Babiš hovořil opatrně. „Vypadá to na velký úspěch našeho hnutí,“ řekl v první reakci na výsledky voleb do komunálu a Senátu. Ve skutečnosti utrpěla jeho strana ANO pár nepříjemných porážek a možná přijdou ještě další. Ukázalo se tím, že nic neroste do nebes.
Jelikož žijeme v době rozvinutého babišismu, hlavním kritériem pro hodnocení včerejších voleb byl úspěch nebo neúspěch ANO. V nejsledovanějších volbách na pražský magistrát ANO prohrálo, byť spíše opticky. Necelých 16 procent je oproti 22 procentům před čtyřmi lety pokles o čtvrtinu, což ovšem vzhledem k tristnímu výkonu za poslední čtyři roky na magistrátu vůbec není špatný výkon. Kdyby byla politika spravedlivá, mělo by ANO v Praze jednociferný výsledek. V noci ze soboty na neděli se zdá, že Babišovo hnutí o hlavní město přijde, což je pro mediální obraz neustále vítězícího hnutí jistě rána, ale nikoliv s bezprostředním účinkem.
Česko má za sebou skoro pět let rekordní prosperity. V posledních zhruba dvou letech provázené i jedním z nejrychlejších růstů platů z celé Evropské unie. Přesto zůstáváme zónou levné práce, která investorům nabízí jeden z nejatraktivnějších poměrů cena/výkon. Přidaná hodnota, která se v zemi vytvoří, se rozděluje mezi firmy na ziscích, na platech mezi jejich zaměstnance a stát na daních.
V roce řekněme 1980 se obtloustlý brýlatý gymnazista Michal V., kterému ale šly dobře slohy, snažil na večírku SSM v domě ROH n. p. Sázavan líbat a osahávat spolužačku Jarmilu B. Dělal to poprvé v životě, oba byli již dosti opilí, což se projevilo jednak nemotorností a druhak jistou ztrátou kontroly. Zdálo se, že vše jde oním směrem, ale v jisté chvíli, kdy se M. V. dostal pod svetr a šel níž, Jarmila jej se slovy „tos přehnal, debile“ odstrčila a odešla na WC. Mladý M. V. se odpotácel s ambivalentním pocitem, že se aspoň o něco pokusil. Když se potkali ve škole, dělali, že se neznají.
Na českém internetu zase kolují články o tom, koho by (ne)volili mladí. Tentokrát by nevolili Babiše, což je pozitivní, a jednu věc na tom určitě demonstrovat lze – naprostou proměnu elektorátu hnutí ANO za relativně krátkou dobu. Dnes má Babiš nejsilnější podporu mezi nejstaršími voliči a na jeho vzestupu tratí KSČM, SPD a ČSSD.
Je přípustné srovnávat Evropskou unii se Sovětským svazem? Tak se včera nevěřícně tázal web německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Citoval britského ministra zahraničí Jeremyho Hunta na konferenci Konzervativní strany v Birminghamu, slova, jaká prý by si nedovolil ani (známý eurofob) Boris Johnson. Čtenáři, posuď sám, jestli se Hunt dostal za hranu: „EU byla kdysi založena proto, aby chránila svobodu – tehdy to byl Sovětský svaz, kdo nedovoloval svým lidem odejít. Historická lekce je jasná: pokud evropský klub přeměníte v žalář, touha z něj odejít nepoleví – naopak, poroste a my nebudeme jedinými vězni, kteří ze žaláře chtějí odejít.“
Sám premiér Andrej Babiš se před dvěma týdny opět pochlubil, jak skvěle funguje EET a jak blahodárný bude mít efekt, až se povinnost elektronických pokladen rozšíří z restaurací a maloobchodu na ostatní živnosti. A tento týden se ve zprávě o plnění rozpočtu za tři čtvrtletí roku 2018 znovu ukázalo, že finanční výnos EET je sporný, pokud vůbec nějaký.
Po Mnichovu ’38 následuje tak zvaná druhá republika, trvala krátce, od 1. října 1938 do 15. března 1939, to je 167 dní. Václav Černý popsal ve svých pamětech Křik koruny české oněch pět měsíců druhé republiky sugestivně takto: „Plavba vytřeštěných zavrženců, napěchovaných na rozbitý člunek bez plachet a spuštěný bez cíle na živé moře.“ Tato plavba nemohla skončit jinak než vpádem krvelačných pirátů na palubu a vřícením se do válečných proudů, i když je nutné vždy dodat, že hlavní příboj šel mimo.
Americký intelektuální svět zažil docela velký otřes, z postu šéfredaktora prestižního časopisu New York Review of Books musel odejít Ian Buruma. Prosadil totiž zveřejnění textu Jiana Ghomeshiho, druhdy velice populárního kanadského rozhlasového moderátora, který byl před čtyřmi roky asi dvaceti ženami obviněn ze sexuálního obtěžování, byl proto propuštěn z práce, napadl to u soudu a prohrál.
V úterý na jakési konferenci o „základních právech“ ve Vídni vystoupila česká komisařka Věra Jourová. Věnovala se tématu šíření nenávisti a nacionalismu a při letmém pohledu to byl standardní projev, jaké se tak píší a přednášejí po brexitu a po Trumpovi: pozor na růst nesnášenlivosti a špatnou verzi nacionalismu, apel na politiky, aby si uvědomili vlastní zodpovědnost a nepřilévali olej do ohně rétorikou, „která rozděluje“. Do toho tradiční šťouchanec do Viktora Orbána, který vedl antikampaň proti předchozím kampaním George Sorose.
Úterní hlasování o šéfovi poslanecké frakce CDU/CSU ve Spolkovém sněmu mělo být mimořádné už tím, že o funkci předáka se ucházeli dva kandidáti. To se stalo naposledy roku 1973, od té doby probíhala volba – až dosud – tak, že vedení obou stran, často jen opravdu to nejužší (oba předsedové), vybralo kandidáta, předložilo jej poslanecké frakci a ta jej drtivou většinou hlasů zvolila.
„Víme dopředu, jaký bude výsledek. Nemám o tom nejmenší pochybnosti. Bude to politické rozhodnutí. (...) Oni se dívají jen na to, jestli jste politický spojenec, nebo politický nepřítel. A neexistuje kompromis s těmi, které pokládají za nepřátele. Oni nás považují za nepřátele. A soudní dvůr je stejný. Považují nás za nepřátele. Nelze se poddat bezpráví a toho je stále více.“
