Komentáře - 12. září

Jsme za vrcholem progresivismu?

Existují i další náznaky, že progresivismus je na ústupu. Firma Gillette změnila reklamní strategii poté, co zaútočila na své hlavní zákazníky, vousaté muže, a přišla o osm miliard dolarů.

11. září

Snadné body pro premiéra

Úniky informací z citlivých trestních kauz se v posledních letech staly součástí vyšetřovací strategie. Oblíbené jsou hlavně policejní odposlechy, které ve veřejném prostoru působí obzvláště autenticky a z obviněných dělají vinné.

10. září

Zlatý Vojtěch F.?

Komentujeme-li výzkumy veřejného mínění, riskujeme, že z jednoho průzkumu vyvodíme příliš obecné závěry. Ale výzkum společnosti Kantar pro ČT z uplynulého víkendu patří do jiného ranku.

09. září

Trump horší generálního tajemníka čínských komunistů

Tváří v tvář ohlašované klimatické politice, šikanování výrobců aut a zeleným financím, což je koncept Evropské komise, který banky bude nutit investovat přednostně do „ekologických“, nikoliv ekonomických projektů, někdy padne otázka: Jak to, že se proti tomu všemu neozvou známí lidé z byznysu, přední kapitalisté a průmysloví kapitáni?

08. září

07. září

Česko-čínská reminiscence

Ta výroční třicítka je jenom číslo, stejně ale nějak funguje. Člověk si čte o dalších srážkách policie a prodemokratických demonstrantů v Hongkongu, o slzném plynu a gumových projektilech, výhrůžných slovech čínského premiéra a uvědomuje si, jak podobné je to dění v roce 1989. A jak je to jiné.

06. září

Britská totální válka

„Obklíčený Johnson utrpěl trojitou porážku v Dolní sněmovně,“ hlásal včera ráno The Guardian. „Johnson zatlačen do rohu dvojitým úderem Dolní sněmovny,“ tvrdil deník Financial Times. Levicový bulvár Daily Mirror označil Johnsona za „nejhoršího britského premiéra“. „Johnson zablokovaný poslanci a odmítající předčasné volby,“ hodnotily situaci prestižní The Times. Deník i (sic) měl titulek „Premiér zatlačen do rohu po dni porážek v Dolní sněmovně“. Všechny narážely na to, že konzervativní premiér Boris Johnson prohrál v parlamentu sérii hlasování, a tím pádem bude nejspíše donucen požádat o odložení brexitu.

05. září

Babiš míří na koš

Tak se nám na sociálních sítích zase čeřily vody. Ve chvílích, kdy tenhle text vzniká, do zmíněných vod spadlo Čapí hnízdo a vlny vytvořilo docela obstojné – taky je to velký barák. První reakce by se daly rozdělit do tří skupin.

04. září

NDR na cestě do Visegrádské skupiny

Německo prvního září v předinfarktovém stavu čekalo, jak odvolí dvě východní země – Sasko a Braniborsko. Řeklo by se, že o moc nejde, vždyť jsou to jen dvoje z šestnácti zemských voleb. Tentokrát však v Sasku průzkumy nějakou dobu naznačovaly, že může vyhrát pravicová Alternativa pro Německo (AfD). A to by symbolicky bylo významné, AfD totiž zatím ještě v žádných volbách první nebyla.

03. září

Systém stále žije

Když se Andrej Babiš chopil moci, jako premiér nechal vyměnit policejního prezidenta. S ním odešlo od policie několik vysokých důstojníků. Vynutil si také rezignaci šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů a na uvolněné místo dal nového člověka. Po čtyřech letech vyšetřování podezření ze spáchání trestného činu dotačního podvodu při budování Čapího hnízda přišel státní zástupce Jaroslav Šaroch, který případ dozoroval, s neočekávaným sdělením, že mění právní názor.

02. září

01. září

30. srpna

Problém je popsaný, řešení chybí

Sociální demokraté na ty dva jednoduše nemají. Z letní vládní krize mohli vzejít s aspoň trochu zvednutou hlavou, ale opět zalezli do boudy jako spráskaný pes. Neumějí to hrát a nemají na to. Můžeme se dohadovat, proč starosta Nového Města Michal Šmarda náhle vzdal svoji ambici přesídlit na ministerstvo kultury na Malé Straně. Zda ho k tomu vedly jen osobní, čistě lidské důvody, nebo to měl být politický obchod v době jednání o rozpočtu, tedy i o penězích pro ministerstva řízená jeho stranou, nebo dokonce jen obava, že by strana o místa ve vládě přišla úplně, anebo měl ještě jiné důvody.

29. srpna

Pan mluvčí soptí a žehná

Na českých sociálních sítích ještě dobíhalo období, kdy zdejší ministerstvo kultury přišlo mnohým a mnohým uživatelům zajímavější než světové ústředí iluminátů. Situace se už ovšem vrací k normálu. Do úřadu přichází Lubomír Zaorálek, v němž – jak píše kolega Petr Fischer v Hospodářských novinách – vidí „všichni“ ideálního kandidáta. Jeden se samozřejmě zamyslí: vidím i já ideálního kandidáta v Lubomíru Zaorálkovi? A pokud ne, co to o mně vypovídá? Zamyšlení ale naštěstí nebylo dlouhé, uvědomil jsem si totiž, že moje kritéria ideálnosti v případě téhle konkrétní instituce nejsou zrovna nenaplnitelná. V zásadě stačí elementární (nebo aspoň rudimentární) gramotnost a schopnost příležitostného mlčení. O tom, že Lubomír Zaorálek umí číst a psát, v zásadě nepochybuji, s tou schopností mlčet (aspoň občas) je to už složitější, ale budeme si držet palce. Kolega Fischer přicházejícímu ministrovi vytýká, že je „bez vize“, tato skutečnost na mě ovšem působí dojmem spíš uklidňujícím. Ještě nějaká vize do toho všeho, to by nám tak scházelo.