Britská apokalypsa po hlasování o Brexitu se nekoná
Z politicko-ekonomické prognostiky se stává čím dál provařenější a méně důvěryhodná disciplína. Jestli to takhle půjde dál, vyplatí se na ni už brzy úplně rezignovat.
Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Z politicko-ekonomické prognostiky se stává čím dál provařenější a méně důvěryhodná disciplína. Jestli to takhle půjde dál, vyplatí se na ni už brzy úplně rezignovat.
U migrační krize jsou témata, která se metou pod koberec a nesluší se o nich debatovat. Kdo o nich otevřeně mluví, okamžitě vyfasuje od těch, kdo sami sebe pasovali do role vstřícných k prchajícím, nálepku antihumanisty. Člověka bez empatie k cizímu neštěstí a srdce otevřeného k pomoci.
Když se stanete vydíratelnými, nemůžete se divit, že vás dřív nebo později někdo začne vydírat. Německá kancléřka Angela Merkelová zatáhla v březnu Evropskou unii do dohody s Tureckem.
Kdyby vznikla progresivisticky levicová strana, prosazující inkluzi ve školách, asistovanou reprodukci pro osamělé ženy a homosexuální páry, nekontrolovanou migraci, nošení muslimských šátků ve školách a skupinová práva pro menšiny, velmi těžko by získávala voliče.
Za poslední rok a půl zemřelo ve Francii při třech islamistických teroristických útocích 250 lidí. Z pohledu běžného člověka je každý z těch útoků lidsky ještě brutálnější. Loni v lednu stříleli v pařížské redakci Charlie Hebdo islamisté novináře a karikaturisty, kteří se jim podle jejich představ vysmívali. V listopadu v Paříži zradikalizovaní islamisté stříleli a bombami zabíjeli lidi bavící se v hudebním klubu Bataclan a pařížských kavárnách.
O věcech, které jsou nám vzdáleny a ovlivňují nás jen velmi málo, se ve veřejné debatě dozvíme spoustu detailů a uslyšíme spoustu silných, ostrých, razantních názorů.
Miliardář Daniel Křetínský staví svůj Energetický a průmyslový holding na vizi, že zelená doktrína obnovitelných zdrojů dřív nebo později narazí na svůj limit. A staré klasické zdroje včetně dolů a uhelných elektráren znovu stoupnou na ceně.
Brexit byl jen poslední, ale dost ostrou ukázkou krachu elit, který se dá stále silněji pozorovat ve všech vyspělých zemích. Intelektuální, mediální a do značné míry i politické elity ztrácí schopnost přesvědčovat společnost o svých názorech a ovlivnit ji.
Když přijde zvrat a nejistota, odnesou to ti nejslabší a nejhůř připravení. Proto se po roce 2008 finanční krize tak rychle rozšířila do Evropy a především do eurozóny.
V poslední době sledujeme snahy měnit pohled na rodinu. Posunout ji od tradičního, přirozeného modelu, kdy je rodina vnímána a chráněna jako svazek muže a ženy. Nový pohled na rodinu se snaží formovat vláda svou Koncepcí rodinné politiky. Základní pilířem je vytvořit alternativní podobu rodiny, snaha vyřešit demografickou krizi tím, že stát co nejvíc otevře cestu k dětem pro ty, kdo v tradiční rodině z různých důvodů nemohou nebo nechtějí žít.
Evropské země chtějí dobré vztahy s Británií. Proto se podle europoslance za konzervativce Daniela Hannana budou státníci snažit vyjednat pro všechny strany výhodné podmínky.
Souboj o reorganizaci policie ukázal voličům to, co dosud neznali. Andreje Babiše jako vystrašeného, lavírujícího člověka, jenž má plná ústa výhrůžek, které ale není ani náhodou připraven splnit.
Většina lidí, jež nemá s dodržováním pravidel žádné problémy, začíná mít pochybnosti, jestli žije ve svobodné společnosti.
Průzkumy veřejných nálad je po sérii posledních selhání v různých zemích potřeba brát s obrovskou rezervou. Trendy se z nich ale přesto číst dají. Před referendem o setrvání Velké Británie v EU se ukazuje, že výsledek bude velmi těsný.
Náměstek ministra financí pro státní rozpočet je jednou z vůbec nejdůležitějších figur ve státní správě. To on rozděluje ministrům peníze, je schopen v případě potřeby hledat peníze na politické priority v různých rezervách.
Mezi vyspělými demokratickými zeměmi je jen sedm takových, kde není Google naprosto dominantním vyhledávačem a nemá podíl na trhu přes devadesát procent. V Evropě jsou dvě. Velká Británie a Česká republika. Jen v jedné však Googlu v této dominanci stojí v cestě čistě lokální silný hráč. V Británii o tu 90procentní hegemonii Google připravují další hráči Yahoo! a Bing od Microsoftu.
Na fakultách ekonomie a byznys školách v Evropě je čím dál oblíbenější specializace na byznys neziskového sektoru. V kosmopolitních dotačních kruzích je rozšířenější anglická zkratka NGO (non government organizations).
Dobře udělané politické paměti bývají atraktivním žánrem. Když se to povede, je to strhující čtení. Vlastně literatura faktu, zachycující z odstupu atmosféru doby. Potřebujete silný příběh a autora, který má dar ho podat.
Dlouho očekávaný krach OKD, z něhož finančník Bakala za dvanáct let, co byl jejich majitelem, vytěžil osobně přes 70 miliard korun, se rozjel klidně a civilizovaně.
Kdo sleduje veřejnou debatu, odnese si z ní dojem, že žije v zemi, kde je společnost rozdělena nějakou tvrdou civilizační linií. Na její jedné straně stojí síly „dobra“, které jsou velmi často vydávány za „západní“. Na druhé straně jsou líčeny východní síly, které nás mají stále více stahovat do východní, autoritářské sféry, vlády pevné ruky. Je to vyhroceně a fatalisticky škatulkováno na dělení mezi Brusel a Moskvu.
V energetice zavládl v Evropě v posledních letech chaos kvůli zbrklým rozhodnutím Evropské unie o obnovitelných zdrojích nebo emisních povolenkách. Nikdo není schopen odhadnout, kam energetika zamíří a do čeho má smysl investovat. To přináší obrovskou nejistotu a nestabilitu. V tom tuší velkou příležitost dravější typy investorů, kteří sázejí na to, že naivní evropská politika selže.
Dnes už je jasné, proč Daniel Křetínský svůj Energetický a průmyslový holding tolik bránil jakémukoliv rétorickému spojování s čínskou CEFC.
Jeden z nejtvrdohlavějších zastánců čím dál hlubší integrace Evropy jejím občanům navzdory, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vystoupil 19. dubna ve Štrasburku před poslanci Evropského parlamentu.
Míříme do doby, kdy veřejná debata bude čím dál svázanější, regulovanější a vyměklejší. Bude ji svazovat strach. Strach z ostrakizace, vyhazovu z místa nebo přímo kriminalizace. Je to nebezpečný trend.
Každé jaro přichází hodně dětí motivovaných rodičů o volné soboty. Chodí se učit, jak uspět v přijímacích zkouškách na střední školy.
Večer 7. října prosadila většina zemí EU na sílu proti dost tvrdému odporu menšiny včetně České republiky kvóty na přerozdělení migrantů.
Lidé nejsou andělé a každá moc je zneužitelná, proto musí být omezená a kontrolovaná. Čím větší a citlivější ta moc je, tím kontrola musí být silnější a propracovanější. Systém pojistek, brzd a rovnováh je tím, co odlišuje demokracii od diktatury. Autoritářský stát od západní liberální demokracie.
Velká servilita, velká show, velká očekávání obřích miliardových investic. A nakonec skoro nic. Oficiální ohlášení týdny dopředu známého faktu, že čínská skupina CEFC nechce získat v bankovní skupině J&T Group původně plánovaných třicet, ale rovnou padesát procent, je tou jedinou skutečnou čínskou investicí, která byla oznámena. Na vstup Číňanů do J&T Group se přitom čeká už víc než rok a půl.
Andrej Babiš je naprosto unikátní fenomén polistopadové politiky. Srovnávat ho s čímkoliv, co mu předcházelo, je silně zavádějící. Jsou to paralely, které nesedí.
Z detailů o vyměklosti evropské společnosti a neschopnosti se bránit, kterou ve vyhrocené verzi sledujeme od začátku loňského září, docela mrazí.