V centru třítisícového města Velké Pavlovice stojí od dob vládnutí císaře Josefa II. mohutná barokní sýpka. Stavbu chrání už od roku 1958 památková ochrana, poslední desetiletí byla ovšem ve velmi zuboženém stavu. Velmi náročný (a nákladný) projekt celkové rekonstrukce a přestavby sýpky na čtyřhvězdičkový hotel Lotrinský ovšem budově nově vrátil původní kouzlo a monumentalitu.
Mladá rodina z Ústí nad Labem hledala vhodné místo, kde by v poklidu přírody mohli její členové trávit volné dny. Do oka jim padl pozemek v rekreační okrajové části města Brná spadající do CHKO České středohoří. Parcela nabízela rodině kromě nádherného prostředí přímo v údolí meandru Labe ještě jednu podstatnou výhodu – leží totiž asi pět kilometrů od jejího bytu v centru Ústí a lze k němu snadno dojet i na kole po místní cyklostezce.
Unikátní příležitost posunout pražskou architekturu, nebo pouze líbivý koncept efektně designových výškových staveb? Vítězný návrh architekty Evy Jiřičné, který má nahradit budovu bývalého Telecomu v Praze na Žižkově, budí v některých kruzích rozpaky. „Vážit si historie, ale nebát se nového. To posouvá společnost dopředu,“ říká ke svému návrhu architekta Eva Jiřičná. Ne všichni jsou však s návrhem spokojeni.
Blåvand je malá odlehlá obec na západním pobřeží Dánska, kterou za druhé světové války procházel systém opevnění chránící nacistické Německo před nebezpečím invaze spojeneckých sil. Sílu Atlantického valu podporovaly především masivní betonové bunkry s dělostřeleckými hnízdy. Většinu z nich nechali Spojenci po válce odstřelit, některé ale zůstaly v pusté krajině dodnes a jeden z nich se nedávno stal dokonce součástí úctyhodného kulturního projektu.
Financování a realizace bydlení formou baugruppe slaví již několik let úspěchy především v sousedním Německu. U nás se o ní ale příliš neví, přestože nabízí rozumnou cestu pro všechny ty, kteří chtějí bydlet ve svém a podle vlastních přání. Její výhody demonstruje nedávno dokončená rekonstrukce městské vily v Praze, kterou pro tři rodiny navrhli architekti Jakub Filip Novák a Daniela Baráčková ze studia No Architects.
Nepříjemnou okolností každé rekonstrukce staršího objektu bývá to, že se až během stavebních prací objeví řada problémů, se kterými se předem nepočítalo. To platí stejně tak u rekonstrukcí větších staveb jako i malých objektů nebo třeba složitějších bytů. Co když ale máte obrovskou zchátralou průmyslovou budovu, kterou plánujete kompletně předělat pro kulturu, kanceláře a bydlení?
Roku 1931 zažily tehdy dvanáctitisícové Louny velkou slavnost. Město totiž svou návštěvou poctil prezident Tomáš Garrigue Masaryk se svou dcerou Alicí, aby společně otevřeli zbrusu nové lounské výstaviště. Areálu přitom dominovala bílá novostavba hlavního pavilonu A, která svou podobou odrážela principy a eleganci v Československu populární modernistické architektury.
„Zavolali nám tehdy úplně neznámí lidé, že od nás chtějí navrhnout dům. Sami od sebe si nás vyhledali, protože někde viděli náš sklep. To pro nás byla naprosto nová zkušenost.“
Téměř každý třetí Čech bydlí v panelovém domě. V našem hlavním městě je tento poměr dokonce ještě výraznější – v panelácích zde žije téměř polovina všech Pražanů. Vzhledem ke stáří domů (často za předpokládanou dobou životnosti) se proto po celém Česku řeší jejich revitalizace. Ta se ovšem ve většině případů omezuje pouze na obalení paneláků silnou vrstvou polystyrenu a následné přetření fasád pestrými barvami.
Nekvalitní vybavení, poničené fasády i interiér, popraskané asfaltové plochy. Podoba a především stav objektů určených k poslednímu rozloučení s našimi blízkými často zoufalým způsobem neodpovídá důstojnosti a významu, který těmto ceremoniím přikládáme. Podobně na tom byli i ve Valašském Meziříčí, kde pohřby až do letoška probíhaly v malé zanedbané budově, která atmosféře obřadů v žádném případě nepomáhala.
Nedávno započala výstavba nové radnice v pražských Modřanech. Svým vzhledem připomíná tři kostky cukru. „Právě cukr se k Modřanům váže. Modřany mají ve znaku cukrovou homoli, stával tam totiž cukrovar. Měl dokonce patent na cukr bridž, takové ty různé tvary cukru,“ vysvětluje v rozhovoru pro Echo24 hlavní architektka ateliéru LOXIA, který projekt radnice vytvořil, Jana Mastíková.
Česko je zemí, kde se stavějí nové domy nejobtížněji v celé Evropě. Získání stavebního povolení trvá podle mezinárodní srovnávací studie Světové banky Doing Business 2019 v průměru 246 dní. Je k tomu potřeba průměrně 21 úředních razítek. Rozhodně to přitom neznamená kvalitnější stavební regulaci, která by zajišťovala lepší architekturu a vyšší kvalitu měst. Na stupnici od 0 do 15 má česká stavební regulace průměrné skóre osm.
Hlavní město vybuduje velký dopravní terminál u Smíchovského nádraží, kam by se měly přesunout autobusy, které nyní končí Na Knížecí. Náklady budou téměř tři miliardy korun. Schválili to radní spolu se studií dopravy v oblasti, kterou nechal zpracovat městský Institut plánování a rozvoje (IPR). Kromě nádraží pro autobusy má u nádraží vzniknout záchytné parkoviště a má se posunout lávka pro pěší, aby se z ní dalo scházet přímo na peron. Záměr navazuje na plánovanou novou čtvrť Smíchov city společnosti Sekyra Group.
Velké emoce vyvolává chystaná stavba na pražském Petříně. Ta má vyrůst v prostoru pod Strahovským klášterem a má sloužit jako technické zázemí pro údržbu s veřejnými toaletami. Někteří návštěvníci Petřína však se stavbou nesouhlasí a označují ji jako necitlivou k okolnímu prostředí. Nespokojení občané také proti stavbě vytvořili skupinu na Facebooku, která má zatím jen několik set příznivců. Výhrady má ke stavbě i Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví. Stavba má oproti tomu zastání u Národního památkového ústavu.
Praha dlouhodobě trpí vážným nedostatkem kvalitní současné architektury, která by obohatila její historické centrum. Bez nových projektů se přitom naše hlavní město nedokáže zařadit mezi moderní evropské metropole s pulzujícím kulturním životem. Problém spočívá v naprosté absenci projektů společenských a kulturních staveb z veřejných peněz. Co nezainvestuje soukromý hráč, to v současné Praze nevznikne. Příležitostí pro výstavbu nových veřejných projektů je přitom dlouhá řada.
Praha nechá pro každou stanici plánované trasy metra D z Pankráce do Písnice vypracovat návrhy výtvarných řešení. Stanice má také propojit libreto architekta a herce Davida Vávry. Město se tak vrací k tradici z dob komunismu, kdy se stanice metra stavěly koncepčně. Po divokých 90. letech vysvitla naděje, že se město začne vizuální stránkou metra znovu koncepčně zabývat. Umělci se navíc oproti letům normalizace nemusejí ohlížet na žádnou ideologii.
Přestože má většina populace spjatou architekturu z období komunismu především s normalizačním nevkusem či s šedivými paneláky, zanechali tehdejší architekti řadu unikátních staveb. V posledních dnech se však objevily informace, že jsou dvě z nich v ohrožení. Řadu Pražanů vyděsila vizualizace plánované rekonstrukce Máje. Architekt Petr Kučera však upozorňuje, že není důvod k panice, jelikož do procesu ještě musí zasáhnout památkáři.
Jak důležitou roli hraje fyzická podoba prostoru při rozvoji a výuce dětí? Jaké jsou vaše vzpomínky na školku? A potřebuje školka vůbec nějakou specificky řešenou budovu, anebo její potřeby dostatečně zajistí leckterý starší dům či utilitární novostavba?
V malém městečku v zemědělské oblasti Jutsko v Dánsku vyroste 320metrový mrakodrap. Postavit si ho tam nechá jako své ústředí módní gigant Bestseller. Budova navržená světoznámým studiem Dorte Mandrup bude nejen nejvyšší budovou v Dánsku, ale i v celé Západní Evropě. O více než deset metrů překoná i budovu Shard v Londýně. „Bude to budova, která Brande zviditelní na mapě,“ uvedl vedoucí projektu Anders Krogh Vogdrup poté, co místní zastupitelé projekt minulý měsíc schválili.
Pokud u nás přijde řeč na prefabrikaci ve spojitosti s cenově dostupným bydlením, asociace většiny lidí jsou jasné. Paneláky. Co když se ale k tématu přistoupí trochu jinak?
Budova nádraží Vyšehrad je v natolik desolátním stavu, že působí jako trn v oku centra metropole. Zatím poslední pokus na rekonstrukci unikátní budovy na Albertově se uskutečnil v roce 1990, nedbalý přístup však vedl ještě ke zhoršení stavu. Přestože je budova od roku 2001 kulturní památkou, před očima Pražanů nadále chátrá. „Je to mnohaletá ostuda Prahy,“ říká architekt Petr Kučera. Nové vedení města se pokusí objekt zrekonstruovat. V budoucnu by mohl sloužit jako kulturní centrum.
Když mu bylo čtrnáct let, atomové bomby zasáhly Hirošimu a Nagasaki. Jeho rodné město Óita, vzdálené pár set kilometrů od nich, během druhé světové války lehlo popelem. Nezbylo nic – jen ruiny a nesmazatelné vzpomínky na děsivé zážitky.
Nedostupnost bydlení v Praze a šílené ceny bytů se promítly do tématu architektonické soutěže Young Architect Awards (YAA). Její účastníci se letos zaměří na návrh řešení nájemního bydlení. To je alternativou vlastního. V západní Evropě je nájem běžnější než v Česku, u nás ho využívá asi pětina lidí.
Pokud se zeptáte (kvalitních) současných architektů, na základě čeho navrhují své budovy, nejčastěji uslyšíte slovo kontext – kontext ve smyslu prostředí, pro které je projekt určen. Oceňovaná současná architektura totiž už rezignovala na dogmatické vyznávání stylů a jimi předepsané tvary. Jak ale přistoupit k návrhu, když smysluplný kontext chybí?
V pražském Karlíně vznikne kousek od historické barokní Invalidovny moderní budova Nová Invalidovna. Budou v ní byty, podzemní parkování, restaurace a obchody. Budovu budou navíc podpírat sochy výtvarníka Davida Černého. Stavět se začne příští rok na jaře. Objekt nabídne byty, podzemní parkování a vnitroblok v přízemí se službami, s fitness centrem, kavárnami či drogerií.
Přestože Češi patří k největším ateistům v Evropě, mají k božím mukám a kaplím roztroušeným prakticky všude po české krajině silný vztah. Od revoluce proto u nás došlo kromě nespočtu rekonstrukcí také k výstavbě několika výjimečných kaplí od výborných architektů. Příkladem může být malá soukromá kaple u Sedlčan, kterou minulý rok v září vysvětil osobně kardinál Dominik Duka.
Budova Transgasu již od svého vzniku vzbuzovala emoce a rozdělovala společnost. Někteří normalizační politici budovu považovali za symbol ošklivé zápaďácké architektury či jako memento uvolněných 60. let. Po revoluci se zase Transgas pro mnohé stal symbolem komunistické architektury. V rozhovoru pro Echo24 to řekl architekt Petr Kučera. Diskutovaná budova půjde brzy k zemi, majitel již začal s přípravnými pracemi pro demolici budovy. Nové pražské vedení se snažilo ještě na poslední chvíli budovu koupí zachránit. Nabídku města však majitel, společnost HB Reavis, odmítl.
Minulý týden se kusadla demoličních strojů začala zakusovat do zašlých temných budov na začátku pražské Vinohradské třídy. Zdá se, že kletba Transgasu se naplňuje. Právě před dvěma lety ministerstvo kultury zamítlo snahy, aby tyto ukázkové stavby brutalismu byly prohlášeny za kulturní památku.
Vedení Prahy přestavilo společně se SŽDC a IPR chystanou budoucnost železničního mostu na Výtoni, ten by měl být tříkolejný. Švýcarský profesor Eugen Brühwiler v příštích měsících posoudí, zda je možné stávající most zachránit, nebo zda se bude muset postavit nový. V případě nového mostu však IPR slibuje zachovat přibližnou podobu současného, ale převést ji do soudobého architektonického jazyka. Praha bohužel nepočítá s využitím historického nádraží Vyšehrad. Slibuje však, že by rekonstrukce neměla znamenat dopravní kolaps.
Architekt Miroslav Šik, syn autora komunistické ekonomické reformy Oty Šika, učil třicet let ve švýcarském Curychu na ETH, jedné z nejlepších škol architektury. Věnoval se architektuře bydlení. V rozhovoru popisuje, proč je krize bydlení, která nyní patří v Praze k nejhorším v Evropě, fenoménem všech velkých prosperujících metropolí a jak se jí dá čelit. Vysvětluje na vlastních zkušenostech, jak město ničí stěhování bank, firem a úřadů na periferii.
