Etablované ceny za současnou architekturu v posledních letech patří na první pohled nevýrazným projektům, které neohromují oči pozorovatelů, avšak řeší různé hlubší problémy. Příkladem může být Cena Evropské unie za současnou architekturu Miese van der Rohe, jejíž poslední dva ročníky ovládly projekty podobného typu – mimořádné rekonstrukce velkých obytných bloků, celkem běžných paneláků z poválečného období, kterých najdeme všude po Evropě mnoho (článek o posledním vítězi viz Jiný pohled na věc).

Přestože jde o opomíjenou architekturu ne zrovna vysoké hodnoty, mají tyto stavby velký význam především v otázce sociální, protože v nich bydlí obrovské množství lidí a tvoří velké části měst. A toto společné dědictví je potřeba dnes nějak řešit. Snahou porotců je pak – namísto oceňování reprezentativních veřejných a kulturních budov – upozornit na vzorové příklady, vyzdvihnout práci autorů i zadavatelů a tím také inspirovat ostatní.

Náklady nerozhodují

Takový postoj se projevil i na výsledcích letošního ročníku ceny za nejlepší slovenskou architekturu CE ZA AR, kterou už osmnáctým rokem vyhlašuje Slovenská komora architektů (její tuzemskou obdobou je Česká cena za architekturu). Vítězné projekty šesti kategorií rozdělených podle typologie vesměs spojuje také onen na první pohled nečitelný podtext. Jde o projekty (až na jednu výjimku) malého měřítka a s velmi omezeným rozpočtem, což podle předsedy mezinárodní poroty ceny Petra Hájka dokládá jen často vysmívaný fakt, že kvalita výsledku není přímo úměrná investovaným finančním prostředkům.

Ovládnutí cen projekty malého měřítka a nízkého rozpočtu ovšem souvisí se stejnou věcí, která kromě současné slovenské architektury trápí i tu českou. Chybí tu větší veřejné investice do projektů staveb kulturních, ale i všech ostatních typů, u kterých se hledá v první řadě kvalita. A protože se velké budovy s adekvátně vysokými rozpočty nestavějí, není ani možné je ukazovat při podobných ceremoniích. To má pak také za následek naprostou dominanci oceňovaných projektů hrazených ze soukromých kapes.

Pozornost přehlíženému

Ve čtyřech ze šesti kategorií vyhrály projekty založené na rekonstrukci a adaptaci starších objektů spíš podprůměrné hodnoty. V kategorii rodinných domů vybrali porotci jako nejlepší projekt přestavbu staré montované chaty v malé jihoslovenské obci, ke které ateliér TOITO navrhl jednoduchou dřevěnou přístavbu zrealizovanou svépomocí. Přístavbu sloužící výhradně jako pokoj tří dětí vynášejí do vzduchu úzké sloupky – díky tomu navíc vzniká krytá terasa a zahrada zůstává ve své průchodnosti neporušená. Porotu si získala hlavně snaha mladé rodiny využít starou stavbu pro celoroční bydlení, jednoduchost řešení i praktičnost výsledku.

Podobný podtext najdeme také u vítěze kategorie Občanské a průmyslové stavby. Tím se stala rekonstrukce gymnázia v bratislavské Petržalce od architekta Olivera Kleinerta, která z fádní normalizační budovy vytvořila hravý otevřený prostor splňující požadavky dnešního vzdělávání. Snahou bylo maximálně uspokojit potřeby žáků a pedagogů, kteří se navíc sami na projektu podíleli. Rozpočet byl přitom opět velmi nízký a práce probíhaly částečně svépomocí. Třetí rekonstrukcí mezi vítěznými projekty je pak krásná skromná proměna typizované dřevěné chatky v horských Donovalech, za kterou porota v kategorii Interiér udělila cenu ateliéru Y100.

Největší a také nejnákladnější projekt představuje z vítězných prací bytový dům v Bratislavě od studia GRIDO, který podle porotců nabízí svým obyvatelům nadprůměrně vysokou kvalitu řešení všech částí stavby. Cenu si odnesla také proměna starého hřbitova v městský park a dětské hřiště, pro které autoři navrhli také originální umělecky pojaté herní prvky.

Novinkou letošního ročníku cen CE ZA AR byla kategorie Fenomén architektury, v jejímž rámci mohli porotci ocenit jakýkoli projekt bez ohledu na předepsané kategorie. Vítězem se stalo studio mladých architektů (Slováka a Belgičana), které vyvinulo modulární systém pro realizaci různých menších objektů na principu využívání lodních kontejnerů. Studio působící spíš jako start-up pod názvem Ark-shelter již rozjelo sériovou výrobu v severoslovenském městečku Čadca.